Rebarbora jen do svatého Jana?

Do Evropy se reveň dostala z Asie přes Povolží, na území Česka se rozšířila až v 19. století.

V kuchyni

Pro kuchyňskou úpravu jsou určeny tmavě červené a jasně zelené řapíky, výhonky dlouhé 30 až 50 cm. Listy nejsou pro konzumaci vhodné.

Vybíráme co nejtenčí, které mají jemnější chuť, a co nejvíce červené, které jsou nejsladší. Zda je reveň čerstvá, poznáme na řezu oddělujícím řapík od kořene: řez je vlhký.

Je zbytečné reveň úplně oloupat, stačí jen stáhnout nožem vrchní slupku. Nejprve ořízneme část se zbytky listů, pak pozorně okrájíme konce řapíků a odstraníme dřevnaté části.

Chceme-li reveň uchovat jen krátce (dva až tři týdny), zabalíme ji do vlhké textilní utěrky a necháme v chladničce.

Pro delší uchování je nejlépe ji zmrazit

Očištěné řapíky nakrájíme na špalíčky, jednu minutu je povaříme ve vroucí vodě (blanšírujeme) a rychle je ochladíme, tím si reveň zachová barvu i chuť. Špalíčky rozdělíme do sáčků na mrazení a zmrazíme je. Reveň můžeme i sterilovat a vyrobit z ní kompot, džem, marmeládu nebo čatní.

Nejčastěji reveň připravujeme nasladko jako náplň koláčů z různých druhů těst, do závinů i knedlíků či jako základ žloutkového krému — dezertu zabaglione, původem z Benátek, známého i pod názvem šodó.

Oblíbeným sladkým jídlem v anglické kuchyni je crumble, zapečená rebarbora s křupavou vrstvou drobenky. Lehkým a osvěžujícím letním moučníkem jsou reveňové rosolky, polévka, zmrzlina nebo pudink.

Více v internetovém Receptáři www.iReceptar.cz