Mariana Leky: Co je odtud vidět? Kronika ohlášené smrti na německý způsob. Čte Magdaléna Holcová

Příběh vás zavede do zcela obyčejné vesničky Westerwaldu kdesi na západě Německa, která se ale díky dětsky magické optice vypravěčky a protagonistky tak docela obyčejnou nejeví. Je obydlena nejrůznějšími podivíny a samorosty, kteří „do života vrostli nakřivo“, nesou si životem svá tajemství, traumata a překážky.

Všechny je sledujeme zrakem desetileté Luisy, poučeným moudrostí její svérázné babičky Selmy. A právě Selma přináší do vyprávění ústřední dramatickou zápletku. Ve snu se jí totiž zjevila okapi, ono zvláštní a trochu komické zvíře, které však v Selmině snu nese poselství smrti. Nad celou vesnicí pak v první polovině knihy visí otázka, komu je tato smrt určena…

Jako Márquezovo Macondo

Samozřejmost, s níž do každodenního života westerwaldských vstupují magické prvky (nejen zmíněný prorocký sen, ale i např. záhadně padající předměty), řadí román tak trochu po bok dílům magického realismu. Mariana Leky si jím vysloužila srovnání se samotným veleknězem tohoto literárního směru, Gabrielem Garcíou Márquezem.

Lekyin Westerwald v mnohém připomíná městečko Macondo, v němž se odehrává řada Márquezových děl. A ostatně jedna z drobnějších próz kolumbijského klasika nese název Kronika ohlášené smrti.

Mariana Leky (*1973)

je jednou ze „zázračných dívek“ – originálních mladých ženských autorek, které se v německém literárním světě objevily na počátku tisíciletí. Literární talent této skromně vystupující knihkupkyně a germanistky, kterou měli v loňském roce možnost poznat i návštěvníci pražského veletrhu Svět knihy, byl, jak se zdá, nepřehlédnutelný od samých počátků. Už od studií sbíraly její drobné prózy ocenění v časopiseckých a regionálních literárních soutěžích, debutová sbírka povídek Liebesperlen jí vynesla cenu za debut i mezinárodní stipendium. Skutečným hitem se ale roku 2017 stal právě její román Co je odtud vidět.

Proti celkově potemnělému ladění Márquezova díla je ale román Mariany Leky prozářen jakousi nezničitelnou pozitivní energií. Westerwaldští svérázové nejsou žádní andělé a jejich životy nejsou ušetřeny krutostí a tragédií.

Román o lásce

I tak je ale nejnápadnějším rysem života celé vesnice vzájemná soudržnost, pevné a spletité propojení zdánlivě nesourodých životů a všudypřítomná, i když často dobře ukrytá láska. Je to román o lásce v různých podobách, o lásce, od níž je často třeba poněkud poodstoupit (v čase či prostoru), abychom ji spatřili.

Láska pak vystupuje do popředí zvlášť ve druhé polovině románu, kde se Luisa už jako mladá žena setkává se svým osudem v podobě mladého buddhistického mnicha. Jako všechny předchozí události, i Lusina milostná anabáze se stává tak trochu majetkem celé vesnice, byť poněkud proti vůli samotné vypravěčky. A buddhistická vyrovnanost jako by i mnohým jiným pomohla nacházet správný směr pro své příběhy…

Román Co je odtud vidět je četbou pozitivní, ale nikoli povrchní. Nápaditost a důslednost, s nimiž autorka opakuje, propojuje a rozvíjí množství drobných motivů, dodává jejímu vyprávění svébytnou melodii a činí dojem precizně fungujícího mechanismu. Mechanismu sestaveného s německou důkladností, ale prozářeného jemným humorem, vůlí k optimismu a neuspěchaným smířením se světem se všemi jeho drobnými „ale“.