Radši si vzala jed, než aby zradila lidi zapojené do Anthropoidu: Osudové ženy: „teta“ Marie Moravcová

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vlastimil, Marie a Miroslav Moravcovi

Dobrovolná sestra Červeného kříže. Před Mnichovem pomáhala lidem „bez domova“ a po Mnichovu se hned zapojila do odboje. Ubytovala Gabčíka s Kubišem.

Host: historik Jiří Padevět
Účinkují: Josef Pejchal, Tereza Dočkalová, Dana Černá, Simona Postlerová, Pavel Batěk, Pavel Soukup a Ondřej Kepka
Připravil: Ivana Chmel Denčevová
Napsal: Hynek Pekárek
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 15. 6. 2018

Marie Moravcová se narodila roku 1898 v rodině pražského žižkovského obchodníka Kouřila, v jejím životě se nedělo nic neobvyklého. Ve 20 letech se provdala za železničního zaměstnance Aloise Moravce. Byl o 11 let starší. Za devět měsíců se jim narodil syn Miroslav a o necelé tři roky později syn Vlastimil, zvaný Aťa.

Vždy se starala o druhé

Moravcovi byli vlasteneckou rodinou, zapojili se do činnosti husitské církve a Marie působila jako dobrovolná sestra Československého červeného kříže. Pomoc a starost o druhé, která jí byla vlastní, se projevila již na podzim roku 1938, po tzv. mnichovské dohodě.

Právě tehdy do vnitrozemí putovali čeští obyvatelé území Sudet, ze kterých se stali rázem lidé bez domova. Marie Moravcová založila na žižkovské farnosti sociální odbor a lidem „bez domova“ nezištně pomáhala. Předělem v jejím životě se stala německá okupace. Bez váhání se zapojila do odboje.

Byt Moravcových byl klíčový

Marie Moravcová a Alois Moravec

Byt Moravcových, v pražské Biskupcově ulici č. 7 na Žižkově se stal místem, které bylo pro pomoc parašutistům z Velké Británie klíčovým. Starala se o ně, prala jim, vařila, sháněla potraviny, vyřizovala vzkazy, někteří tam i přespávali, ostatně říkali jí „teta“.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha rozpoutal nacistický teror. Zradou jednoho z parašutistů – Karla Čurdy – se nacisté dostali k síti adres a jmen odbojářů. Patřili mezi ně i Moravcovi. Gestapo do jejich bytu vtrhlo 17. června roku 1942, po 4:00 ráno.

Nepřežil nikdo z rodiny

Marie věděla, že ji čeká týrání a bůhvíco ještě horšího. Jistou lstí se jí podařilo dostat se na toaletu, kde spolkla ampuli s jedem. Nedožila se ani svých 44 let. Nepřežil ani nikdo z její rodiny, starší syn zahynul v roce 1944 jako pilot RAF při havárii svého spitfiru, manžel Alois a syn Aťa byli popraveni v říjnu roku 1942 v Mauthausenu.

Neohroženost, statečnost, odhodlání a vlastenectví Marie Moravcové, stejně jako dalších odbojářů, je tím, nač bychom neměli zapomenout. A možná si také klást otázky, co bychom třeba dělali my. I když odpověď znát zřejmě nebudeme a ani ji znát nemůžeme.

Vlastimil (Aťa), Marie a Miroslav Moravcovi. Zatímco Miroslav odešel do zahraničí, kde vstoupil do armády, Aťa se v Praze podílel na odboji. V den zátahu na byt rodiny Moravcových nebyl v Praze. Gestapo jej domů přivolalo fingovaným telegramem. Po zatčení byl mučen a pravděpodobně právě on prozradil místo úkrytu parašutistů.

Spustit audio
autor: ide

Odebírat podcast

Související