Rada pro tento den - 28. září

Na kmenech a starých větvích ovocných stromů se někdy objevují celé trsy hub. Rozkládají především odumírající dřevo, ale někdy napadají i to zdravé. Dřevokazné houby si obvykle všimneme, až když se vytvoří plodnice – viditelnou část hub. Mycelium, podhoubí, často prorůstá dřevem již mnohem dříve. V principu dřevokazné houby enzymaticky rozkládají odumřelé kmeny, pařezy, větve a větvičky. Tím zajišťují koloběh živin v přírodě. Některé druhy jsou schopny napadat i živé stromy a keře, většinou oslabené nebo poraněné. Podhoubí dřevokazných hub prorůstá dřevem a na povrchu s odstupem času, někdy i po letech, vytváří plodnice. Podle nich je možno určit druh.

Václavka hlíznatá (Armillaria gallica, syn. Armillaria bulbosa) má 3-10 cm široké, šupinaté klobouky, roste od července až do listopadu a dává přednost listnatým stromům.
Václavka obecná (Armillaria mellea) mívá klobouky až 12 cm velké a hladké. Nejhojnější je kolem svátku sv. Václava, tedy 28. září. Často se vyskytuje i na téměř zdravém dřevě listnáčů včetně ovocných stromů.
Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa)má klobouky šupinaté, 5-18 cm široké a podobnou žlutavou barvu jako václavky. Nejhojnější je na sklonku léta a na podzim, od srpna do listopadu. Nenapadá zdravou rostoucí část stromu, pouze rozkládá odumřelé části. Tím však může zhoršovat mechanické vlastnosti dřeva a zapříčinit i zlomení větve u zdánlivě zdravého stromu.

Všechny druhy václavek jsou jedlé. Je však třeba je důkaldně tepelně upravit. Syrové nebo nedostatečně upravené jsou slabě jedovaté. Šupinovka je také jedlá, avšak podstatně tužší. Ochrana proti houbám není jednoduchá - dodnes nejsou vypracována spolehlivá opatření, která by efektivně zamezila šíření dřevokazných hub.

Další podrobnosti o dřevokazných houbách na zahradě najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz