Rada pro tento den - 2.5.

Rohože se v zahradě hodí například jako chrániče kořenových částí květin, jako různé zákryty k maskování nevábných pohledů a podobně. Eduard Fleischmann z Milevska zahradní rohože vyrábí z rákosových prutů. Píše: Rákos nejdříve očistím od měkkých částí jako jsou listy a podobně, a pak jej lupenkovou pilkou nařežu na potřebnou délku. Pruty vyvazuji tenkým drátkem řetízkovou vazbou v jednotlivých řadách; první prut uvážu jako začátek na pevný uzlík. Každou smyčku řetízku podvleču pod následný prut a další smyčkou pak provleču předchozí prut a utáhnu ji. Tak postupuji ve všech řadách. Před vyvazováním je dobré zhotovit pomocnou mřížku z latěk, o kterou mohu jednotlivé pruty při utahování opřít. Pokud chci rohož použít pro květinový truhlík, musím ji opatřit háčky ze silnějšího drátu. Hotovou rohož nakonec natřu bezbarvým lakem. Rohože mi vydrží i několik let, záleží na síle použitého rákosu.

Josef Valenta z Roštína chrání okurky před napadením plísní tím, že je pěstuje na roštech zhotovených z odkorků nebo z latěk nařezaných z metrových polen. Rošty pak na záhonu stavíme proti sobě, aby vytvořily jakousi stříšku. Rošty jsou dole od sebe vzdáleny asi 80 cm. Dole u roštů z vnější strany stříšky vyhloubíme rýhy, navezeme do nich kompost nebo hnůj a nahrneme nad ně hrůbky. V polovině května do hrůbků vysadíme ve dvaceticentimetrových odstupech předpěstované sazenice. Rostoucí okurky pak postupně vyvazujeme na rošty. Zaléváme je podmokem mezi hrůbky.