Rada pro tento den - 15.9.

Půdě prospějí nejen zelené nadzemní části rostlin zeleného hnojení, ale také jejich kořenový systém, který sahá do velké hloubky a má překvapivě velký povrch. Prospěšné je především kořenové vlášení, tedy mikroskopické kořínky, které se dožívají jen několika desítek minut a sotva narostou, nahrazují je nové. Odumřelé vlášení se pak stává potravou pro půdní organismy, kterých žije nejvíce právě na povrchu kořenů a v jejich bezprostřední blízkosti. Díky těmto kořínkům a organismům vzniká struktura půdy i půdní humus. Ozimé druhy rostlin na zelené hnojení můžeme vysévat již na podzim, například žito nebo žito ve směsi s ozimou vikví. Rostliny před zimou stačí vytvořit půdní pokryv a hlavně půdu prokoření. Na jaře pak rostliny mělce zapracujeme. Brzy na jaře vyséváme zelené hnojení na záhony, které budeme později osazovat například rajčaty nebo paprikou. Na jaře používáme rostliny odolné vůči chladu - například oves, hrách, bob či jarní vikev. Po letní sklizni raných zelenin a brambor vyséváme slunečnici, která potřebuje k růstu alespoň 9 týdnů, dále svazenku, pohanku, hořčici, řepku, měsíček atd. Můžeme zvolit i různé kombinace a na zelené hnojení vysít přebytky osiva zeleniny, třeba salátu, špenátu, fazolí, košťáloviny apod. Rostliny na zelené hnojení zapravíme do půdy, jakmile jdou do plného květu, pak totiž přestávají živiny do půdy dávat a naopak je z ní začínají brát. Pouze vikvovité rostliny můžeme nechat růst déle, v době květu totiž poutají vzdušný dusík nejvíce. A jak rostliny proměnit na hnojení? Nejprve je posečeme, můžeme je podrtit a pak je mělce zapravíme. Před tím můžeme na záhony rozhodit trochu kompostu, nebo je případně postříkat rostlinným zákvasem, abychom podnítili přeměnu zelené hmoty v půdě. Rostliny bychom měli do půdy zapravit dostatečně včas, aby mikroorganismy měly čas zelenou hmotu zpracovat před příchodem zimy.