Přepis pořadu Jak to vidí - 16.12.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes novinář, rozhlasový komentátor Jan Petránek. Přeji dobrý den.

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Dobrý den i vám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nepřestávám žasnout, jak je to možné, že vždy máte po ruce ty nejaktuálnější informace. Povězte, v kolik vstáváte, abyste se stačil zorientovat, co nového se přes noc ve světě stalo?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Tak někdy vstávám pozdě, až v šest hodin ráno, ale když mám, samozřejmě dneska zaskakuji za Jefima Fištejna, starého kolegu a je to člověk, kterého jsem si vždycky rád poslechnul ještě v době totality, když mluvil rusky a na Radio Svoboda z Mnichova. A měl jsem taky jednou obrovskou radost a to už začaly být legální Lidové noviny, když přišel do redakce a skromně pravil ve dveřích "já jsem Jefim Fištejn" v domnění, že ho nikdo nezná a já jsem málem převrhl stůl, jak jsem říkal, Jefime, víte, kolik let já jsem vás poslouchal. Tak dneska mu aspoň trochu oplatím tohle to. No, dneska jsem vstával ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zdravíme, pokud nás slyší.

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
A dneska jsem vstával asi tak kolem té páté hodiny ráno, protože mě zajímalo, jak dopadla volba Obamy, tedy ty detaily kolem formálního jmenováního prezidentem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K tomu se určitě dostaneme. Ona to je vlastně formalita, protože nic z toho už na faktu, že 20. ledna vstoupí do Bílého domu jako nově zvolený prezident Spojených států, nezmění. Ale já se chci vrátit ještě k těm vašim zdrojům. Ono je to celkem zajímavé, z čeho čerpáte. Co je první stanice, kterou naladíte?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Tak kdysi, když ještě nebyla digitalizace, když ještě nebyly zdroje pomocí satelitních antén na televizi, tak jsem měl a dosud mám, ale už jenom na mě smutně a tiše koukají, čtyři přijímače, takové ty staré spidoly, to byly ty na krátkých vlnách a jeden komunikační aparát, který mi zbyl z toho, když tady byly ještě sovětská okupační vojska, tak jeden ten přijímač jim byl doslova ukraden a ten se mně potom dostal do rukou, kde máte možnost takovým válcem překlápět různé vlnové délky a velice jemně odlaďovat. Tak to už dneska všechno nahradil počítač s tím, že já si mohu naťukat www.allindiaradio jako jediný slovo, potom org a už tam máte ranní zprávy Indie, kde vstává sluníčko o čtyři a půl hodiny dříve nebo dokonce ještě dřív vstává sluníčko v Číně. Takže, v angličtině dneska čínská agentura Sinchua je jedna z nejlepších. Ta vám dá fantastický přehled o tom, co se děje, o tom, jak dopadá nyní situace v Thajsku, jakým způsobem Čína a Tchaj-wan navazuje úplně nový úroveň relací, styků a všechno ostatní včetně toho, jak vypadá válka s piráty a nejnovější samozřejmě to, co se děje třeba ve vztahu Venezuely s Kubou, kde velice v civilu Raúl Castro se právě dostavil na návštěvu. A nemluvím už o tom, co je dneska absolutně prioritní na Dálném východě - jak dopadla schůzka Wen Ťia-pao, to je čínský premiér, s japonským ministerským předsedou Taro Aso a třetí do party jim byl jihokorejský prezident a všichni se sešli ve městě Fukuoka, kam bych se někdy rád dostal. To je úplně na jihu Japonska a je to z Koreje tou nejkratší cestou třeba z Pusanu. Tam taky si svého času to namířil Čingischán, ale Japonsko neudržel. Ale to už je hodně století.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě díky internetu jsme se stali rádiem s obrázky, takže pokud máte přístup na internet, tak se na nás klidně můžete i podívat. S Janem Petránkem sedíme ve studiu a jsou tady k dispozici dvě webové kamery, takže i zamáváme. Jinak, co se internetu týče, tak náš rozhovor bude hned následujícího dne k přečtení v přepisu na www.rozhlas.cz/praha. Pane Petránku, vy už jste teď naznačil některá témata, ke kterým bychom se rádi dostali, ale nevím, jestli vzhledem k času to stihneme. První téma, které bych rád otevřel, to jsou ty nepokoje v Řecku. Čím to, že ona záminka, ona je to jistě tragická nehoda, ale nešťastná. Připomenu, že policejní kulka, která zabila patnáctiletého chlapce, byla odražená, tedy nebyla cílená. Proč rozpoutala takovou vlnu protestů a násilí, které pokračuje už přes týden?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Musím říci, že už jsem si stačil dneska přečíst v lidovkách vždycky skvělý Poslední slovo Ludvíka Vaculíka. On to tam hodnotí ryzí, jadrnou češtinou, a dokonce to poslední slovo možná hned v titulku někoho vyděsí. Jmenuje se to "Je to dobytek" a ukazuje, že když takoví chuligáni přijdou večer domů a vidí, co se jim povedlo, v televizních záběrech, je to vidět, jak hoří obchody, jak se zničí majetek, tak říkají: Jdeme na to zítra znovu. A Vaculík dokonce obviňuje, že za to mohou i televizní reportéři a novináři, kteří o tom neustále mluví. Ale já říkám, když já si otevřu nezpravodajskou televizní stanici, tak se tam okamžitě dostanou s drzou Jordan hned do pitevny. To je skutečně dnešní televize. Nahrazuje kulturu něčím, co je skutečně bulvárního typu a ta vina novinářů tady podle mě, i když Vaculíkovo rozhořčení chápu a v mnohém mu fandím, říkám, přece musí svět vědět, co se kde děje. Druhá věc je, jak to hodnotit. To vlastně by mě teď vyzýváte, abych vám odpověděl na to, co se v tom Řecku děje. Přerůstá to do sociálních nepokojů? Kdo je dneska v Řecku ministerský předseda? Člověk, kterému je dvaapadesát. Kdo je tam prezident? Člověk, kterému je osmdesát. Řecká jména si normální český občan už vůbec nemusí pamatovat. Může si vzpomenout na to, jak v roce 47-49 tam byla občanská válka, která byla financovaná Stalinem, kdy se potom, když to prohráli levice a komunisti, tak velká emigrace byla potom i do ... i k nám i do Polska i do Bulharska, a dokonce v Uzbekistánu jsem se kousek za Taškentem setkal s dvěma velkými vesnicemi, kam tedy ještě za doby Stalina byly přemístěny tisíce řeckých uprchlíků, kteří byli takoví skálopevní komunisti a mysleli si, že když jim Stalin dodá peníze a zbraně, takže svrhnou vládu. No, dodneska to Řecko je velice těžko zvladatelné. Já jsem se díval na to, proč, když jsem chtěl vyzkoumat, co to je, tak jsem samozřejmě ... já si o sobě říkám, že jsem strukturalista. Chcete-li pochopit problém, dívejte se na jeho strukturu. Jaká je struktura Řecka? Je to jedna z mála zemí té vyspělejší části Evropské unie, kde máte větší podíl zemědělství, z hlediska zaměstnanosti je to téměř patnáct procent, zatím průmysl dělá jen asi třináct procent. Řecko se dokonce snažilo hodně udělat v určitých reformách, to se nepovedlo. Řecko mělo ještě před pěti lety sto osmdesát tisíc vojáků. Dneska je to o třicet tisíc méně. Obrovský je vojenský rozpočet, ten dělá dvojnásobek průměru světa. To je podle mě asi čtyři a půl miliardy dolarů v Řecku. Řecko se snažilo mnoho prosadit, ale to, co se třeba stalo docela nedávno, myslím, že předloni to bylo v srpnu, kdy uhořelo šedesát pět lidí při těch strašlivých požárech, to byl srpen 2006. Když se podíváte hlouběji pod to, tak uvidíte, že mladí Řekové jsou silně nespokojení s možností se společensky uplatnit. To je podstata jádra, to je jádro podstaty věci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili ještě k Ludvíku Vaculíkovi, on tam se zamýšlí nad tím, že vlastně není náhrady té povinné vojenské služby, kterou jsme měli tady u nás donedávna, a že ono to mělo svůj smysl, i když samozřejmě to může být hodnoceno různě, ale tomu mladému člověku, mladému muži to dalo v určitém věku nějaký řád, který asi potřebuje si vštípit. A teď často nevědí, co se životem ti mladí lidé. Ztotožňujete se s tou jeho myšlenkou?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Ne, že se s ní ztotožňuji, ale je to asi dva roky, co jsme seděli s Ludvíkem Vaculíkem takhle na Letné v jedné krásné hospůdce a tam jsme debatovali o mnohém. A já jsem tam vznesl a myslím, že Ludvík Vaculík proti tomu nic neměl, ale přemýšlel o tom, je to věc, nakolik my potřebujeme jako čeští lidé, Česká republika mít třeba dneska intervenční armády někde na Balkáně nebo v Afghánistánu. A já zastávám názor, že nebezpečí pro tuto zemi je nejenom v tom, že by nám mohlo něco vojensky hrozit, to bezprostředně si myslím, že uprostřed Evropy asi není reálné, ale že by bylo potřeba něco sloučit jako armádu a policii na speciální ozbrojený složky, kam by třeba na půl roku šli mladí chlapci se vycvičit a byla by to bezpečnostní stráž. Protože podívejte se, dneska se otevřel Schengen, dneska máte v Schengenu prakticky celou Evropu, dokonce i ty státy, které nejsou v Evropské unii, to je Švýcarsko, Norsko a Island, ale jedna země zatím, na tu Schengen neplatí, a to je Lichtenštejnsko, které má pětatřicet tisíc obyvatel a hranici dlouhou jednačtyřicet kilometrů, má nyní ještě do konce příštího roku nebo do podzimu příštího roku hlídat Švýcarsko, což je samozřejmě absolutní legrace, to nikdo tam tuhle tu službu dělat ani nebude, ale titulárně právně by to ještě tedy mělo takhle fungovat. Čili, když se na to podíváte, my bychom potřebovali ozbrojenou složku, která by měla trošku jako švýcarský charakter. Ve Švýcarsku máte přece, každý chlap má pomalu doma pod zámkem pěkně flintu nebo nějaký jiný nástroj vojenské potřeby a v okamžiku, kdy by bylo potřeba mobilizovat, no tak by se k tomu mohlo Švýcarsko odhodlat během čtyřiadvaceti hodin. To je zajištění bezpečnosti doma. A já si myslím, že kdybychom měli něco mezi policií a armádou, tak by to bylo něco, co jednadvacáté století si možná za deset let nebo za dvacet, záleží na moudrosti politiků, vynutí. My budeme potřebovat, aby společnost se mohla chránit proti tomu, abychom denně nečetli o vraždách. Společnost sama sobě v nynější situaci je nebezpečná a bylo by potřeba začít s výchovou ve školách a ta výchova ve školách by potom mohla být ku prospěchu i novým ozbrojeným nebo, bych řekl, bezpečnostním silám, něco mezi policií a armádou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Novinář a dlouholetý rozhlasák, komentátor Jan Petránek je hostem pořadu Jak to vidí. Neodpustím si ještě zmínku, která souvisí s Ludvíkem Vaculíkem. Jeho myšlenky najdete i v nové knížce, která se jmenuje Past na rovníku, a jejím autorem je samozřejmě Miroslav Zikmund, vy to dobře víte. Spoluautorem Jiří Hanzelka. Spolu začali psát ten text někdy v sedmdesátých letech, ale nedokončili. Toho dokončení se ujal Rudolf Švaříček. No a proč to připomínám? My budeme s Miroslavem Zikmundem mluvit dnes v pořadu Setkání. Jsme opravdu rád, že ho budu moci přivítat za mikrofonem. Vy ho ale pamatujete už z padesátých let.

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Miroslave, jestli nás slyšíš, já tě i tvojí choť velice zdravím. Nezapomeň zase přijít k nám aspoň na něco tak dobrého, jako jsou španělské ptáčky anebo svíčková, jako když jsi se vracel ze Sibiře. A bylo mi ctí, když jsem mohl tobě i našemu už zesnulému příteli Jiřímu přivézt z Cejlonu materiály, které jste pak mohli zpracovat. Ale to byl už šedesátý devátý rok, kdy já jsem naposled směl do světa, než přišel k moci Husák. Ale to už je takové. Ale vždycky mě zahřeje u srdce, když si vzpomenu na tu znělku tatata tátá tata, morseovkou H a Z, nesmrtelná znělka vašich pořadů. A vzpomínám si, jak před půl stoletím jsem tady a Julinka Bayerová a další lidé tady mohli zpracovávat ty nádherné reportáže. Takže, hezké Vánoce i tobě a těšíme se, že tě tady budeme mít před polednem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak a teď pojďme k těm dalším událostem, které zaujaly Jana Petránka. Už jsme se zmínili o tom, že včera, tedy /nesrozumitelné/ formálně zvolil Baracka Obamu prezidentem Spojených států. Proč vůbec tahle ta formalita, která na tom samotném faktu, kdo vstoupí 20. ledna do Bílého domu, nic nezmění?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
No, tak je to tak, že Amerika nesmírně trvá na tradicích. Spojené státy vznikly 1776 a to je vlastně tak mladý stát, stojí na jediné ústavě, která byla schválená a která má své dodatky, ale pořád je klíčová. A tak se dá říct, že Američani nesmírně neradi cokoliv chtějí změnit od prvních prezidentů až po současnost. A tak se to prostě vždycky dělalo a tak se to bude dělat i dál a Američanům tahle ta tradice vůbec nevadí i s tím, že se tedy z původních třinácti států dneska jich máme padesát. Jako poslední byly Aljaška a Havaj. Tak já jsem, já mám ve své knihovně, vypadá to jako malý telefonní seznam, a to je, jak se nominuje, volí a prohlašuje prezident. To je tolik kliček, tolik podrobností, že tady vidíte přímo za tím ještě takový ten starý obrázek, kdy soudcové měli ty paruky, napudrovaní, šedovlasí a tím pádem dá se říct, že Amerika se tradicí drží. Jenom bych chtěl říct, že naprosto nové je, jakým rychlým tempem po těch osmi nezdařených letech George Bushe pořád mu dneska ještě americké noviny říkají Kalamity George za to, jak se mu nepovedla především jeho zahraniční a vojenská politika, tak po této době už je naprosto zřejmé, že Obama velice rychlým tempem, nečeká na nějakých sto dnů hájení po 20. lednu, kdy se oficiálně stane, ale buduje velice vehementně tým. A protože ví, jak Amerika je nabroušená na to, že on má přede jenom jinou pleť, než na jakou byli zvyklí, tak bere do svého týmu ty nejlepší lidi a není to politický klíč, je to skutečně intelektuální klíč, který on dneska uplatňuje. Poslední, co jsem se dozvěděl, než jsem šel do ... dneska v noci prakticky, že jeho šéfem pro energetiku, a víte, že energetika je něco, na čem dnešní světový vývoj stojí, je doktor Chu. To je vlastně muž, pokud se nemýlím, nestačil jsem si to ještě ověřit, takže spoléhám jen na vlastní mozek, 1997 - on to byl jeden, kdo dostal Nobelovu cenu za fyziku. Člověk, který tedy fyzikálním a energetickým problémům rozumí. Je to člověk, který, pokud si pamatuji, tak doktor Chu někdy v roce 2005 měl přednáškové turné, které se týkalo Kalifornie, New Yorku, Montrealu a byl ještě v Evropě, ale už si nevzpomínám, jestli to byl Londýn anebo jestli to byl Stockholm. A tam tenkrát on mluvil o tom, že nejčistší zdroj je přece jenom atomová energie, poukazoval na to, kolik lidí se zabíjí v automobilech ve světě a od doby Černobylu za čtvrt století nebyl jediný úraz smrtelný v žádné atomové elektrárně, což se nedá říct o žádném jiném průmyslovém odvětví, ať se podíváte na chemický průmysl, ať se podíváte na strojírenství, ať se podíváte na jakýkoliv jiný průmyslový sektor, máte tam smrtelné úrazy. Atomová energetika je skoro jako kosmonautika. Je to tak špičkové a tak hlídané, že nic bezpečnějšího být nemůže. Takže, doktor Chu bude asi tvrdě naléhat na to, aby Amerika přebytečnou spotřebu nafty vrhla na výrobu elektrické energie, neboť elektromobilům patří budoucnost a nejlepší elektřina se dá přece jenom vyrobit z jádra. Tak to je velice překvapivé, protože bylo asi šest lidí, který mohli dostat Obamovu důvěru, že povedou energetiku. Že je to doktor Chu, to prakticky nikdo nepředpokládal, ale bylo to Obamovi navrženo specialisty z oblasti energie a elektroenergetiky. Tak tohle to je, myslím, jedna z dobrých zpráv pro tento svět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí posloucháme novináře Jana Petránka. Když mluvíme o Baracku Obamovi, o jeho nástupu 20. ledna do úřadu, o tom, že teď už vlastně koná, že nečeká na to datum. Co to změní pro nás, myslím pro Evropu, jeho prezidentství?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
No, tak já bych řekl, že nejdůležitější je, jakým způsobem on bude jednat v mezinárodním kontextu. Nezapomeňte, že Česká republika bude předsedat Evropské unii a schůzka mezi Spojenými státy a Evropskou unií bude jednat z priorit. Tak tady bude Česká republika. Otázka je, co dokáže a jestli budeme reflektovat i to, co Spojené státy považují za své priority a ty se proti Bushovi a jeho vládě budou radikálně měnit. Já jsem taky dneska v noci viděl, jak Richard Lugar, jeden z nejvýznamnějších amerických senátorů, se chystá do Moskvy. Tam ho bude vítat Lavrov, ruský ministr zahraničí, ale ten je momentálně v New Yorku a včera jednal s Condoleezzou Riceovou, a dokonce jednali, ale to by bylo na další hodinu povídání o tom, jakým způsobem řešit jednak pirátské akce u somálských břehů, kde Rusko a kromě Ruska i Anglie a Francie odmítají poslední iniciativu Bushovy vlády velice tvrdě jít na to vojensky, vést vazby na domácí somálské problémy, protože v Somálsku vláda somálská nevládne. Ta vládne jenom v Mogadišu a pět kilometrů za hlavním městem už nemá žádnou moc. Čili, tam je potřeba řešit především domácí sociální problematiku, ze který potom vyvěrá to, co dělají somálští piráti. Ty mají dneska v rukou asi čtyři sta rukojmí a počet lodí jsem nějak v poslední době ani nekontroloval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vidím, že ptát se na Evropu je vlastně naivní, protože všechno souvisí se vším. Ta země se neustále zmenšuje. Ale ještě se vrátím k otázce Spojených států, protože se poslední dobou mluví hodně i tedy v souvislosti v hospodářskou a finanční krizí o tom, že končí americká dominance ve světě, správně tedy dominance Spojených států amerických ve světové politice. Kdo podle vás může teoreticky převzít ono převoznické veslo v uvozovkách?

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Já bych řekl, že převoznické veslo přece jenom ještě Americe zůstane. Ale chtěl bych, protože to mám ve zvyku, upozornit, může to být i pro fajnšmekry na světovou politiku dobrý tip na vánoční dárek. Dneska v Praze ve všech stáncích máte v těch důležitějších ročenku listu Economist, jmenuje se to Svět 2009, The World 2009 a tam je jako klíčový článek Henry Kissingera. Henry Kissinger o sobě ironicky, sebeironicky a dost neuctivě říká: "Já už jsem úplně hluchej Žid, vidím jen na jedno voko, ale myslím si, že mně to ještě myslí." A tím článkem, kterým on odpovídá na tu otázku, na kterou vy jste se mě teďka zeptal, ten říká: "Amerika nebude už tím hegemonem ve světě, ale bude jedním důležitým hráčem, přičemž další důležití hráči budou spolu s Amerikou vytvářet světové politické klima a ovlivňovat vývoj. To je i parta čtyřech, které se říká BRIC, to je zkratka - Brazílie, Rusko, Indie, Čína a dá se říci, že mezinárodní konstelace bude muset přemýšlet o nových mandátech OSN, bude nutná restrukturalizace toho, co dneska ovládá svět, to je rada bezpečnosti, která se bude muset změnit a jinými slovy mnohopolární svět i podle Kissingera, už to říkali mnozí před ním, je dneska realitou. Čína skutečně se stává velikým faktorem a řekl bych, dojde ke střetu různých ideologií, tomu se nevyhneme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak zdaleka jsme neprobrali všechno, co jsme měli v úmyslu probrat s Janem Petránkem, který byl hostem pořadu Jak to vidí, ale o to víc už se teď těšíme na to, až budete bilancovat rok 2008 společně s Jiřím Vejvoudou v Českém rozhlasu 2 na Praze. Takže, mějte se hezky, ať se daří a krásné Vánoce.

Jan PETRÁNEK, novinář, rozhlasový komentátor
--------------------
Vám taky hezké Vánoce a všem posluchačům, ať se vám všecko podaří. A nezapomeňte, nejhezčí vánoční dárek může být, když napíšete na lístek: Táto, mámo, mám vás rád a dáte do obálky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pokud si chcete přečíst myšlenky Jana Petránka, které vyřkl v našem pořadu, najdete je na www.rozhlas.cz/praha.