Přepis: Jak to vidí Josef Jelínek – 28. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a nerušený poslech pořadu Jak to vidí na Dvojce přeje Zita Senková. Dnešním hostem je pan Josef Jelínek, internacionál, člen stříbrné československé reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile. Já vás srdečně vítám. Dobrý den.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vzpomínáte a světový šampionát, na kterém jste vybojovali nečekané stříbro, pane Jelínku?

Čtěte také

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
No, tak, samozřejmě že na takový úspěchy se vzpomíná s láskou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, samozřejmě.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
S láskou, že jo, a jsme rádi, že jsme to dokázali a ono to nebylo nic lehkýho, protože když jsem odjížděli z Československý republiky a odjížděli jsme do Itálie na poslední dva zápasy, tak to loučení s našima divákama a s naším publikem bylo dost tristní, protože jsme hráli na Spartě poslední přípravnej zápas doma s Huddersfieldem, to byla třetí liga anglická, prohráli jsme 1:0, byli jsme vypískaný ze stadionu. Když jsme se loučili na letišti, tak tam nebyli ani novináři, nikdo, prostě každej se na nás jako, dá se říct, vykašlal, protože ten neúspěch byl, no, a každej nám říkal, že: "Na co si balíte tolik kufrů a tohle to, věci," a takhle, a takhle, "když se budete stejně během tejdne vracet, až prohrajete první dva zápasy ve skupině ve Vině del Mar, tak se budete vracet," no, a nakonec se to nestalo a doufám, že ty diváci nám odpustili, což jsme poznali, když jsme se vraceli pak zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestlipak vy jste odpustili těm, kteří vám říkali nebo si mysleli, abyste raději ani nevybalovali ty kufry?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
No, tak, jako jo, to je, víte co, to je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fotbal.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
... je to fotbal, je to kulatý, kam se vrtne balon, to už člověk neví, že jo, a nám se to povedlo prostě, že jsme se dostali až do toho finále a že jsme udělali radost těm divákům, který prostě při zpáteční cestě, kterých bylo tolik, že jsme jeli autobusem otevřeným z ruzyňskýho letiště nahoru na Strahov, kde nás přivítali, kde byl memoriál, memoriál rošickej, že jo, Rošickýho memoriál, kde nás přivítali diváci, který nám, bylo jich tam habaděj, který nás prostě tak nenáviděli, když jsme odjížděli, ne, nenáviděli, ale nefandili nám, co tam budeme dělat, a nakonec teďko všichni stáli a tleskali nám a bylo to přivítání prostě na jedničku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla ta odměna? Kromě teda této tváře?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Já bych to, to jsou takový věci, já bych to nepiplal. Ta odměna, ta odměna byla na ty podmínky, co byly dřív asi, byla taková nějaká adekvátní, třeba pro nás ne, že jo, protože to je úspěch bejt druhej, druhej na mistrovství světa, no, a dostali jsme pět tisíc korun zdaněnejch, čili to dělalo takový čtyři tisíce, čtyři tisíce dvě stě, no, a za to, prakticky já za to jsem si koupil v tý době první televizi, větší obrazovku, Lotus, že jo, a tak jinak na ostatek nezbylo, ještě jsme zaplatili kolikrát, když jsme se vraceli, tak jsme museli odevzdat všechny věci, který jsme měli půjčený od fotbalovýho svazu a museli jsme je vrátit a ty věci byly prakticky takový, že saka a kalhoty byly ještě po olympionikách z Melbourne a my jsme jeli prakticky do Chile, když jsme odjížděli, tak tam byly teploty takový, že 25 až 32, 34 stupňů a my jsme vyjeli v tvídovým saku a, že jo, a takový, že jsme do takovýho horka ..., taky když jsme přistáli v Chile, tak automaticky, když jsme přišli na pokoje, kde jsme byli ubytovaný, tak saka a kalhoty šly stranou a viděli jsme je zase pak až na nějaký slavnostnější události, to znamená po finále mistrovství světa, kdy jsme šli na slavnostní večeři, jinak jsme tam furt chodili, stále jsme tam chodili v teplákách, protože v tom jsme, v tom jsme byli nejlepší a nejlíp se nám v tom žilo tam v tý džungli, v který jsme bydleli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte pokoje, pane Jelínku, to bylo docela sparťanské, co vím, v jakých podmínkách jste v Chile bydleli.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
No, tak, takhle, nevěděli jsme vůbec, kde budeme ubytovaný, jo, věděli jsme od vedení, že to je, že to je středisko, rekreační středisko tabákovýho průmyslu, no, a nepředstavovali jsme si, že to bude jo až tak ..., byly pokoje po čtyřech, po třech, kde byly normální palandy někde, když byl pokoj po čtyřech, tak tam byly palandy, normální postele, my, když jsme tam přišli do toho pokoje, tak jsme si říkali, my Dukláci jsme si říkali: "Tak teď jsme zase zpátky pod juriskou," že jo, když jsem nastupoval na vojnu, taky jsem spal, taky jsem spal v takovýchhle podmínkách, no, ovšem horší to bylo takoví hráči, který byli ze Sparty a konkrétně jeden, Andrej Kvašňák, kterej, to byl takovej náš, náš stěžejní bod, protože on byl nejvyšší v tom manšaftě, strašnej šprýmař, žádnou srandu nezkazil, no, tak ten přišel a říká: "Kluci, nic si z toho nedělejte prostě, tak tady budeme spát, heleďte se Dukláci, jak jsou tady spokojený, a když budeme spokojený všichni, no, tak se bude hrát. Dobře, trenér bude s námi spokojenej," takže jsme to takhle přežili celou tu, ty tři zápasy, který jsme tam hráli ve Viňa del Mar, no, a nakonec se nám to povedlo tak, že jsme postupovali z Viňa del Mar z tý skupiny, těžký skupiny, protože tam bylo Španělsko, Mexiko, Brazílie a Československá republika, která odjížděla v takovejch trapnejch, trapnejch událostech z Prahy a povedlo se nám to, takže jsme postoupili a museli jsme sbalit kufry v tom našem stánku, kterej jsme tam měli a odstěhovat se kuframa do Rancaguy, kde jsme hráli s Maďarskem, kde nás podržel brankář Schrojf, kterej nám vychytal prakticky tenhle ten zápas a z toho zápasu jsme postoupili do semifinále, ale zase s těma věcma, který jsme si zabalili, tak jsme je museli zabalit zpátky a jeli jsme zase zpátky do toho Viňa del Mar, takže pak, když jsme přijeli do Viňa del Mar, tak jsme říkali, že už nás nic nemůže překvapit, že prostě zase jsme tady na tom stadionu, na kterej jsme zvyklí a bylo to takový naše domovský, domovský, ten domovskej stadion, kde jsme se cejtili výborně, že jo, no, tam jsme vyhráli 4:2 s Jugoslávií a postoupili jsme do finále. No, to prostě už byl takovej humbuk v Praze a ve všem prostě, takže ty lidi, který nám před tím nefandili, tak teďko našli asi tu, chodily telegramy a všechno, protože my jsme tam byli takový, takový, skromná, skromná výprava, jeden novinář a doktor a tři vedoucí a neměli jsme ani maséra, kterýho jsme si tam museli půjčit a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
18 vás bylo, že?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
18 a pak tam přijeli za námi ještě 4 hráči, který tam odjeli za námi jako, když jsme postupovali až do finále, tak na to semifinále už tam přiletěli za námi - Vláďa Koiš, Schmucker a Bomba a tyhle ty jako, tak ty přiletěli za námi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fotbalová legenda Josef Jelínek u nás v Jak to vidí na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte naladěné Jak to vidí na Dvojce a v něm jihoamerické postřehy fotbalového internacionála, pana Josefa Jelínka, stříbrného z mistrovství světa 1962 v Chile. Na místa, kde jste, pane Jelínku, hráli před těmi dnes 52 lety jste se před 2 lety podíval ještě s několika vašimi kamarády, spoluhráči, jak to putování probíhalo? Jak to vypadá dnes po těch 52, tehdy teda 50 letech.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
No, tak, do toho Chile jsme odlítali ve třech lidech, to znamená já, Jožka Štibrányi a Jiří Hora, to je člen Klubu přátel Josefa Masopusta, který prostě, tam jsou dva fanatici ještě Petr Procházka, který vymysleli to, že by chtěli zaznamenat všechny tyhle ty úspěchy, který jsme my v tom Chile zažili, tak že by se to dalo na nějakej prostě pásek a udělal se z toho nějakej dokument, no, a chytli se toho tak, že prostě v prosinci roku 2013, že jo, jsme se ocitli v Santiagu de Chile, přistáli jsme tam, no, a už s tím, že prostě musíme najít všechny ty místa, který jsme my v tom 62. roce při tom mistrovství, který jsme tam zažili ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jste hráli, bydleli ...

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Kde jsme hráli, kde jsme bydleli, co jsme tam viděli a všechno tohle to zdokumentovat, takže to byla, já bych řekl, že to byla těžší práce, než když jsme tam byli ve 62. roce, jestli jsme se to dostali do finále, protože ty místa po 52 letech najít, i když jako Jirka Hora to měl všechno zmapovaný, všechno věděl, kde jsme bydleli z knížek, že jo, a to, ale najít ty místa po 52 letech nebyla žádná legrace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A povedlo se?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Ale vyplynulo to tak, že se nám to povedlo, já bych řekl, až na 150 procent, protože ty záběry a ty vzpomínky na to, kde jsme prostě přistáli v tom Santiagu, pak jsme odjeli do Valparaisa a do Viňa del Mar se podívat na ten stadion, na kterým jsme hráli, že jo, no, a teď se shánělo ubytování. To jsme prakticky to ubytování měli v rekreačním středisku tabákovýho průmyslu, bylo to nad Valparaisem, bylo to takový, od Viňa del Mar takových 8 kilometrů, kde jsme měli absolutní klid, protože tam nic jinýho nebylo, nic jinýho tam nebylo než tohle to rekreační středisko. Kolem dokola byl samej les, k moři, k útesům to bylo takovejch 500 metrů, takže tam jsme se vyřádili nejvíc, bylo tam u toho tréninkový hřiště, na kterým jsme mohli v klidu trénovat a nějakej ten předzápasovej trénink, to jsme sjížděli trénovat dolů do Viňa del Mar, abysme si zvykli na to hřiště, který tam bylo, no, takže to hřiště jsme našli jako po takových peripetiích, že jsme se prostě dohadovali, kde to bylo, že teďko jsme jeli z jedný strany, my jsme dřív jezdili z města, že jo, my jsme jeli teďko z druhý strany z toho Valparaisa, no, a dostali jsme se až k tomu hřišti, kde jsme viděli ty stožáry, jak tam stojej, no, tak jsme říkali: "No, tak tady už to je, tady už to je," že jo, a teď přes ten plot jsem tam koukali na to, na to hřiště, viděli jsme tam branky, říkáme: "Tady to je," pak zase Štibrányi říká: "To snad není možný, tady to hřiště, tohle to, my jsme jezdili odněkud jinud, tam byl přece rybník takovej u toho," takže tyhle ty věci takový jsme si vzpomínali na to, jak to bylo, nakonec to bylo to hřiště.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo to ono.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Kde jsme prostě zaparkovali, na parkovišti před stadionem jsme zaparkovali s autem, Jirka Hora, no, a říká: "Jdeme dovnitř." No, jo, ale po 52 letech se dostat na stadion, to není teda žádná legrace, pro nás kor, protože je to jako dneska tady, že tady samej čip a já nevím co, u každejch dveří, že jo, tam vrátnice, ale prostě nás tam nikdo nechtěl pustit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli jste ukázat medaile.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
I když jsme říkali, že jo, Jirka Hora, že uměl anglicky a španělsky, takže říkal prostě: "My jsme z Československa, my jsme československej, za národní mužstvo jsme tady hráli a my si to musíme tady obhlídnout a zmapovat, kde jsme prostě hráli, teď jsme ubytovaný támhle nahoře," tam jsme ještě nebyli právě jako v tý ubytovně, jo, kterou jsme hledali potom až. První jsme byli, když už jsme byli v Santiagu, když jsme přistáli, tak první ze Santiaga jsme honem rychle pospíchali, protože jsme měli čas, jo, protože jsme tam přistáli odpoledne, tak honem jsme pospíchali a hledali jsme stadion Santiago de Chile, kde jsme hráli finálovej zápas. Tak tam jsme se dostali, protože byl ten stadion zrovna v rekonstrukci, dělalo se tam pro obecenstvo sedačky a všechno tohle to, nová tráva se tam zasejvala, tak to jsme našli z toho, z toho stadionu jsme jeli taxíkem zase prostě někam se najíst, no, a měli jsme prostě tendenci, jsme říkali: "Takhle to nemůžeme dělat, takhle se, Jirko, nedostaneš, nedostaneš nikam, protože tu budeme furt utrácet za taxíka." No, a nakonec ten šofér, kterej nás vozil, tak říkal: "Já mám bráchu, kterej má půjčovnu aut." Tak honem jsme jeli do tý půjčovny aut, no, a tam jsme si samozřejmě, šofér Jirka Hora si vybral auto, s kterým jsme prakticky tyhle ty, tyhle ty cesty pořádali po tom Chile, abysme to měli jednodušší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hodně se to změnilo, pane Jelínku, za těch 50 let od mistrovství?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
No, tak, jako změnilo se to všechno, že jo, mimo tohohle toho stadionu ve Viňa del Mar, kde, kam když jsme přišli na ten stadion, tak jsme to poznali z toho důvodu, že ty tribuny byly furt stejný, jo, jako byly za těch našich dob, co jsme tam, žádný mužstvo tam pořádný nehraje, hraje se tam akorát rekreační kopaná, takže na to hřiště jsme i šli se podívat. Viděli jsme to, šli jsme i na to hřiště, kde jsme hráli, i jsme si zkoušeli s Jožkou Adamcem, protože Jožka, teda s Jožkou Štibrányim, pardon, s Jožkou Štibrányim jsme si zkoušeli i tu akci, kterou jsme dali první gól na mistrovství světa Španělům, kdy Jožka Štibrányi utekl a vsítil tu branku, kdy prostě po krásný akci prohození za obránce, i když národní mužstvo Španělska bylo ve vynikající formě a vynikající mužstvo, ale Jožka Štibrányi jim utekl takovým, takovým způsobem prostě, že ty koukali, jak, dalo by se říct, jak se dneska říká, jak vrány, a když zavěsil, tak my jsme seběhli k němu všichni a tím jsme prakticky oslavili to první vítězství a trošku jsme nadělali do kalhot Španělům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se ale, pane Jelínku, nepodíval jenom do Chile, ale také do Brazílie, protože jste se účastnil jednak festivalu krátkých filmů v Rio de Janeiro a také vlastně zahájení putovní výstavy, vy jste navštívil i Sao Paulo. Jak vůbec Brazilci připomínali své vítězství v tom roce 62?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Tak jak připomínali. V první řadě to připomínali tak, že jsme dostali pozvání do Český republiky od ministerstva sportu brazilský, brazilský republiky, kde prostě tyhle ty věci, který oni mají automaticky, tak ty u nás prostě neexistovaly a neexistujou. Protože když si může dovolit brazilskej, brazilskej svaz fotbalovej pozvat, dalo by se říct, celou jedenáctku, nás jelo teda tam jenom pět, že jo, do Brazílie, ale celou jedenáctku, která hrála v 62. roce finále v Chile, takže to o něčem vypovídá. No, a když jsme tam jako jeli na tu výstavu, která byla jenom, jenom udělaná k těm 50 letům výročí, takže jsme se tam setkali s takovým ohlasem, prostě podepisovali jsme různý trofeje a různý fotografie a celá ta výstava, kde ty fotografie prakticky jenom z toho zápasu, jenom z toho finále byly, kde bylo nespočet lidí, nespočet diváků, který chtěli nakonec ještě ty podpisy i od nás a kde jsme se setkali s tou jedenáctkou, která hrála to mistrovství světa to finále, to znamená Djalma Santos, ne teda, ne všichni žijou, že jo, Garrincha a tyhle ty hráči, ty už ne, ale s těma kamarádama, když jsme se setkali a když k vám jde a objímá vás, tak prostě vás to potěší, že jsme byli prostě úplně překvapený, co s námi, co s námi ten brazilskej svaz chce ještě dělat, jo, protože, když jsme tam ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla to velká sláva.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
... protože když jsme tam přiletěli, tak na letišti jsme si připadali, jako když přiletí prezident tam nějakej Československý republiky, i když ten tam přiletěl už dřív před námi, že jo, pan Klaus, a když jsme tam jako přistáli a šli jsme do takovýho bistra, kde nám dali kafíčko a nakonec jsme zjistili, že nemáme ani věci, ani pasy, nic, a dali nás do autobusu a odvezli nás do hotelu, kde jsme to měli všechno přichystaný na stolečku v pokojích, tak to bylo něco úžasnýho, protože to se jen tak nevidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co zajímavého jste viděl, pane Jelínku? Vy jste měl možnost se podívat samozřejmě i mimo tu velkou slávu, mimo výstavu, v Riu třeba co jste navštívil? Viděla jsem vaši fotku na Corcovado.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Jo, tak takhle, jo. My, když jsme hráli fotbal, tak jsme navštívili, já nevím, já, dejme tomu, 60, 65 států světa, ale jenom z toho důvodu, že jsme nějakej zápas tam hráli, to znamená na letiště nebo z autobusu do hotelu, v hotelu se trošku opláchnout, na trénink, na zápas, odehrát zápas, takže 2, 3 dni, který jsme tam pobyli, ale z toho města a z toho státu prakticky jsme skoro nic neviděli, když nebyl delší pobyt, že jo, měsíční třeba někde v Jižní Americe. No, a kdežto teďko, když jsme tam byli už jako starý kmeti, tak jsme si to tak vychutnali, že doopravdy jsme ten, ten den, kterej má 24 hodin, tak pro nás těch 24 hodin bylo krátkejch, že jsme se taky vraceli doopravdy v jednu hodinu, ve dvě hodiny ráno, jsme se vraceli na hotel, abysme všechno viděli, různý ty, různý ty, kam nás zvali, různý ty restaurace, tyhle ty výstavní, teďko tam má, Brazílie má v Sao Paulu muzeum fotbalový, což je nádhera, tam je to zvykem, že každý mužstvo, který hraje, tak má svůj stánek, tady to má prakticky, dalo by se říct, jenom Dukla nějak takovej malinkej, kde má vystavený poháry, ale hlavní věc tu má Sparta a možná že trošku Slavie, ale jinak už nás v republice to tak moc ne to, nefrčí a nejde, jako kdežto v tý Brazílii, protože co je Brazílie, Brazílie je náboženství, fotbal, samba, karneval, a to je všechno, co je Brazílie. To jsme poznali teďko při mistrovství světa, diváci si to, myslím, jako prožili taky dobře, takže takhle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl jste možnost prohlédnout si i stadiony, co se týče teď mistrovství, které nedávno skončilo v Brazílii?

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Tak jo, měli jsme možnost, to byl další, další ten náš pobyt, kde jsme byli pozvaný na kontinentální finále do Brazílie, kde jsme letěli do Brazílie do hlavního města, kde nás přijmuli, zase ta výprava, že tam byli s námi Brazilci, ty, který s námi v tom dvaašedesátým hráli, ty bydleli v jednom hotelu, my v druhým, tam se o nás starali z naší ambasády lidi, Viktor Xalista a tyhle ty, který se o nás starali, takže takhle to bylo. No, a viděli jsem tam ten novej stadion, kterej tam je postavenej pro těch 86 tisíc diváků, kterej je dělanej na, celej na solární elektřinu, že jo, solární panely po celým stadionu, takže žádný to, no, viděli jsme tam i stávku před tím stadionem a zrovna před zápasem, na kterej jsme pak jeli, kde se to konalo, kde tam přivezli, kde tam přivezli normálně 6 aut pneumatik, lidi to zapálili kolem toho stadionu, že jsme v 10 minutách neviděli vůbec nic, no, jo, ale když se pak jelo na stadion, tak ty lidi některý i tam, co třeba to pálili, tak ty na ten stadion stejně šli a je to něco nádhernýho ten nový stadion, akorát že prostě to, pro ty lidi je to špatný, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomínky Josefa Jelínka, internacionála stříbrného z mistrovství světa ve fotbale v Chile v roce 1962. Já vám moc děkuji a přeji vám všechno dobré a krásné léto. Na slyšenou.

Josef JELÍNEK, internacionál, člen československé fotbalové reprezentace na mistrovství světa 1962 v Chile
--------------------
Já děkuji za pozvání a posluchačům taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.