Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 19. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je spisovatel Ivan Kraus. Já vás vítám, dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Děkuju vám. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Syrská válka pokračuje a s ní i humanitární krize. Země, které se dosud ujaly uprchlíků, jsou na pokraji vyčerpání. Jak se zapojí Evropa, včetně Česka? A jak uchopit historii ve filmu nebo v televizi? I to jsou otázky dnešního rozhovoru. 28 západních zemí přijme do roku 2016 100 tisíc syrských uprchlíků. Zavázaly se k tomu nedávno na konferenci OSN v Ženevě. Humanitární organizace přitom žádaly o přijetí mnohem vyššího počtu běženců. Jak vy se díváte, pane Krausi, na tuto situaci?

Čtěte také

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já jsem se někde dočetl snad, nevím, zda tomu mohu věřit, že jde až o 3 miliony lidí, nevím, ale co vím pozitivně je, že v Jordánsku, Libanonu a v Turecku jsou obrovské množství uprchlíků ze Sýrie. Ta válka, nebo ta občanská nepřehledná už tam trvá velmi dlouho. No můžeme, já když nad tím přemýšlím, tak si říkám, tak a teď my Evropané stojíme před výzvou, zda jsme schopni, nás řada států, pomoct a do jaké míry, protože samozřejmě občas vidíte tendenci, proč to neříci, jo, pozor, aby to nebyli nějací teroristé. Tak bych rád řekl, že teroristé jsou dobře financované skupiny, ať už se jmenuje jakkoliv na Blízkém východě, ale lidi s dětma v náručí a s rancema na zádech nejsou teroristé. My se nesmíme skrývat za jisté obavy. A pro Evropu to bude, pro nás pro Evropany, a to se bude týkat i Česka, velká výzva, do jaké míry, namíříme-li to k nám, jsme my Češi schopni taky přispět samozřejmě s ohledem na naši velikost a na naše možnosti, nejsme Německo nebo Francie, protože jsme členy Evropské unie. Jinak bychom museli říct, shrňme to, to bychom mohli jenom pobírat podporu, využívat té EU a pak bychom se mohli stranit určitých závazků. Vždyť naši lidi dokonce pracují i bojují a pomáhají naši vojáci v Afghánistánu, že jo, tak to je podobná situace. Podílet se na té krizové situaci, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká by měla být ta pravidla podle vás, pane Krausi, pro přijetí těch nejzranitelnějších uprchlíků?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to bude velmi složité. Když se podíváme dnes na, na Anglii, ministerského předsedu, tak on tam chce poněkud změnit pravidla imigrace, protože je tam podpora okamžitá, sociální, zdravotní a tak dále a dokonce to jde do jakési přísné formulace, kdo nemá práci do 6 měsíců, neměl by dostat to povolení nebo ten druh azylu. Země se s tím budou prát. Francouzi taky. Je taková doba, kdy to příliš ekonomicky jako nekvete, můžeme říct, ale kdy už to kvete ekonomicky, že jo, co to je ekonomie, to je v pondělí tak a v úterý tak. Když to převedeme na roky. A takže pravidla? Zároveň slyšíme, což chápu, Schengenská dohoda, že budeme muset mít možná v budoucnu více policie opět na hranicích, to se týká drog, to se týká terorismu a tak dále a to, to je pochopitelný, ale já se obávám toho, aby to neskončilo tím, že my Evropané, a teď nemyslím nás Čechy, myslím i ty ostatní kolem nás, abychom jaksi nežili z toho, teď to řeknu tvrdě, podkožního tuku. To znamená, no jo, světe, no, seš na tom špatně, ale my na to teď nemáme. My si toto budeme muset nějak vyřešit, tedy ne my dva, co tu sedíme, ale naši zástupci, politici, nebude to snadný, ale já si myslím, podívejte se, otočme to, rok 68, já jsem jedním z nich, byl to, jiná situace to byla a vodcházeli jsme odsaď a bylo Německo, Švýcarsko, Francie, byli jsme přijati v těch zemích, ať už se nám vedlo jakkoliv zkraje. Samozřejmě, že to chce i oběti od těch prchajících a ty země nás braly, chápaly, stejně braly Maďary v roce 56, stejně braly Poláky a tak dále. Nebyla to vzdálená Sýrie. Nesmíme to odsouvat, že to je daleko od nás, to by bylo morální velká chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si v této souvislosti, pane Krausi, myslíte o slovech ministra vnitra Chovance, který před pár dny v Bruselu řekl, že Česko není z bezpečnostních ani technických důvodů připraveno přijmout uprchlíky v řádů tisíců a nesouhlasí také s možností povinných kvót na rozmístění běženců v členských státech unie. Ale nějaké uprchlíky by podle pana Chovance měli, nebo mohli přijmout.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No tak ty kvóty, na to, k tomu nemůžu říct nic, nevyznám se v tom, jaká, o jaká pravidla jde, ale k té přípravě bych si dovolil říct, nuže připravme se. Protože to je ten úkol. To je, to, že nejsme připraveni, to vám, to já vás můžu pozvat ke mně domů a neudělám vám ani to kafe, poněvadž řeknu, ona nám netekla voda dva dny. Takže to jste si měla kafe vypít jinde. To, to, toto nelze. Z jedné strany to můžeme pochopit, že není připraveno, já vím, on je ve funkci, ale pak je třeba udělat se svým štábem všecko pro to, abychom nějakým způsobem na tom nějakým způsobem participovali. Já nevidím jiný řešení, protože to bych měl skutečně komplex z toho, že v roce 68 se svět pootevřel, hele, nazdar Češi, pojďte dál, z toho, že dnes, ne dnes, ale už dávno ve Švýcarsku, když potřebujete zubaře, tak se jde k Čechům, tolik jich tam je, ta země na..., můžete říct, no oni získali tím vzděláním jaksi ty naši lidé byli vzdělaní tady a pak dorazili tam, ale to ještě nic neznamená, my tu máme, přece víme, na stavbách Ukrajince a nemáme s tím velký problém a buďme otevření, jaká je naše zkušenost třeba s Vietnamci, kteří sem přišli asi spíš, nevím, jestli z ekonomických důvodů, když je to druhá generace, je dobrá. Nebuďme takoví pesimisté.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak bychom tedy jako členská země se měli zachovat, možná i s ohledem a vlastně na článek 67 Lisabonské smlouvy, ten hovoří o solidaritě mezi členskými státy v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No právě. Dodržet regule je jedna věc, ale je tu ten morální aspekt, z něhož vnikly tyto regule, že jo. Vždycky když společnost něco chce, tak to svým způsobem zpravidelní. A ne, neexistuje jistě lehký návod, ale podívejme se třeba na naše hospodářství, všimněme si, jak dnes se snaží ta vláda šetřit, jo, snížit ten, ten, ten rozpočet a vždycky je ten těžkej úkol pro politiky, a já jim to nezávidím, kolik peněz půjde na co. Ale na jedné straně tedy zajisté je potřeba zkoumat, kdo přichází, to nepochybně, nás taky zkoumali, to musím taky k tomu říct, ale ty dveře trochu pootevřít bude nutné, protože co by se nám stalo jako Čechům? My bychom pak byli tady takový zvláštní nárůdek, který by říkal, no tak podpory my dejte, ale prosím vás, do tohohle mě netahejte. Jo? To my nemůžeme, na tohle my nemáme. Čili když si Anglie, nebo ostatní země paní Mer..., Mer..., ta, šéfka Německa...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Merkelová.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Merkelová, tak když si, když oni najdou možnosti v poměru velikosti a v poměru "relativních" možností, ale hlavně velikosti země, ty mají jiné rozpočty, tak i my budeme muset, protože jinak bychom se stali takovým zvláštním ostrůvkem v tý Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to by tedy, pane Krausi, mohl být třeba jeden z těch klíčů, jak jste právě řekl, velikost té země...

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná její ekonomická síla.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No třeba, třeba ta velikost, třeba ten státní rozpočet, nebo jak, jak to nazývají. To určitě. Zrovna tak jsem byl rád, jestli, jestliže se podaří ty volyňské Čechy, kteří žijí támhle na Ukrajině a tam se obávají o život, nikdy nás o nic nežádali, že je dobře je samozřejmě přijmout. A to se myslím stane. No, tak abychom se jaksi neschovávali sami před sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono ostatně nejde jenom o běžence ze Sýrie nebo z Iráku, ale je tady i další proud, který míří z jihu přes Středozemní moře, kterému se už někdy říká hřbitov.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, no, to je, jak to připomínáte, víte, to jsou dvě věci. Italové už volali o pomoc, protože ten nával nezvládali. No tak Evropa samozřejmě nějakým způsobem o tom jedná. A jedno si řekněme, a to bysme, to bychom si měli uvědomit, teď ti uprchlíci jsou v Jordánsku, v Libanonu a v Turecku, to znamená v těch sousedních zemích, ale ty země to nezvládnout, to je nabíledni. Čili co bude? Půjdou dál někteří posléze do Bulharska, no a říkali jsme si to před 2 lety, přijdou, lidé přijdou. To už jsme si říkali i z jiných důvodů. Ta si..., ta, ta Sýrie je katastrofická, protože tam nejde vo, vo, vo holou už jenom existenci, tam jde vo život. A když jde o život, tak tam myslím ta pravidla by se jaksi měla respektovat, že se dveře pootvírají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera uplynuly tři roky od úmrtí Václava Havla. Jeho poslední cesta se stala téměř národní pietou. Jak vy vzpomínáte na tuto osobnost?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No předně ve ve..., v dobrém až velmi dobrém. To říkám s rozkoší a s radostí, neboť je tu také mnoho hlasů, které mluví o Václavu Havlovi jinak. Někdy mám dojem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumíte jim?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No někdy mám dojem, že když nám nejde proud, že to zavinil Havel, tak daleko to jde. Je to vulgarizace. Mně se to nelíbí. Já chci říct todle, podívejte, já si myslím, že v té politice je to velice nesnadná situace pro každého. Několik lidí, a budu je jmenovat bez uzardění, Mahátma Gándhí, Václav Havel nebo Dalajláma, jsou modely lidí, kteří k té politice přišli jaksi po straně, oni do ní nevstoupili tou strukturou, že byste byla hejtman, že byste byla, já nevím, senátor a tak dále a postupovala, což je běžné u profesionální politiky. Jeden dramatik a jeden další vizionář indický pohnuli nějakým způsobem společností právě tou vizí. My, ono ve světě nebuďme, nenamlouvejme si, ve světě není příliš mnoho vizionářů, kteří, že by dramatik přímo z vězení dorazil na prezidentský, k prezidentskému stolci, nebo ten Gándhí, konec kolonialismu. To jsou veliké a, a čím, pasivní rezistencí, bez střelby. No u Havla je to ona slavná esej, která jistě zůstane, Moc bezmocných. Jestli budou jeho hry se hrát nebo ne, myslím není tak důležitý, ale Moc bezmocných je prostě definice čehosi, co se vlastně u toho Gándhího už opakuje. A já se to nebojím říct, protože si myslím, že v tom je ten Václav Havel velký, velkej a on taky samozřejmě, samozřejmě, jak říkám, on měl zvláštní úlohu. On nás velice reprezentoval v zahraničí. To si řekněme, že jo. Kritičtí jsme my někteří z nás doma, že říkáme: tohle mohlo bejt jinak a todle a... A nakonec to končí jaksi takovou, takovou negací. Nikdo, si myslím, není v politice úplně bez chyb. To snad neexistuje. Když si poslechnete Helmuta Schmidta, tak se vám přizná, jak nespal, když, já nevím, v Mogadišu zabavili letadlo, jak to bylo hrozný dělat to rozhodnutí. Já bych nikomu nepřál to rozhodnutí. Dobře, Václav Havel třeba neměl tato rozhodnutí, ale poseděti u stolu s tou bývalou mocí nepovažuju zrovna za velkou zábavu, ať už to bylo jak to bylo. Já prostě si myslím, že bychom měli být rádi, že v naší historii byl Tomáš Garrigue Masaryk, profesor, který na starý kolena se dal do osamosto..., osamostatnění státu, to samo o sobě neslýchaný úkol, nebo Václav Havel, kterej celej život myslel na, měl starosti o obci, obci v širším slova smyslu, ne vesničku u nás a kterej se o to snažil jak mohl. A z toho hlediska, víte, já jsem proti pedestilizaci, udělat někomu jaksi počet ulic pojmenovaných po někom, mě moc nezajímá, ani sochy, ale je tu něco, co se ukázalo, to jste dobře připomněla, když odešel. Já jsem byl nadšenej z jedný věci, byť jaksi zemřel, kolik lidí a mladých lidí tam bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy byste mu případně vytknul, jeho politice něco?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, no jo, no tak já bych řekl, milý pane Václave, já to, já to, já to zvopakuju, já to tady zveřejním to, co řekl jiný člověk, kterýho si vel..., jsem si velice vážil, Pavel Tigrid, Schönfeld. Von jednou říkal: já jsem řekl Václavovi, poslechněte, Václave, to bylo zkraje jeho, jeho politické cesty, jedno je důležitý, a to dělal i Masaryk, občas musíte uhodit do stolu. Jo? A to je krásný. Poněvadž to bylo řečeno přátelsky, konec konců byl to Tigrid, který ho jaksi morálně posouval do té role, řekl, jsou chvíle, kdy si nemůžete vybírat, je to na vás a dobře, tak to je toto, ale víte, nejdřív bych musel bejt v jeho kůži, abych mohl vůbec kritizovat. Já jsem v jeho kůži, pozici nikdy nebyl. A myslím si, že to je velký, že to byl velký humanista, že nám jaksi přišpendlil hodně bodů ze zahraničí. Dneska Irové v parlamentě nebo ve Spojených státech to je velká pocta, odhalují, odhalují jeho, jeho bustu a takže ten náš pohled doma by neměl být malicherný a nebyla tam, neměla by tam snad být politická závist, to říkám naplno, to znamená, no tak teďka na něj nasadíme, protože, abychom se taky vešli do těch učebnic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte tu malichernost v těch debatách?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jo, absolutně. Absolutní malichernost, protože jak jsem vám byl řekl, mně se rozváže tkanička od bot a on řekne, no to je Havlem, protože kdyby kontroloval tu výrobu obuvi..., jo, to jsou, to jsou absurdity, když jsme malí. Já nevím, já si myslím, že si to nesmíme dovolit bejt tak malí. My můžeme se dívat kriticky a nemyslím si, že on by byl nekritickej, ale my nemůžeme vizionářům vzít něco, co je v podstatě celosvětově úzkej profil. Je jich málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, pane Krausi, u jiných politiků vůbec nějakou odvahu k vizi? Nebo přímo nějakou vizi?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já nevím, jestli ta odvaha k vizi je genetická nebo jestli, odkud to vlastně plyne, moc jí nevidím, to se ptáte správně. A mně to chybí. Protože malichernost, ty souboje, které v politice existují, s tím demokracie musí žít, že jo, to je, s tím se nedá nic dělat patrně, je toho víc nebo méně. Ale, ale vize znamená dívat se dopředu, nějakým způsobem to, podívejte se, za Václava Havla, psali o tom v Anglii, když přišel s i ideí nadací, tak bylo řečeno, no tady v Čechách, no nadace teď ne, teď na to nemáme. A jeden britskej chytrej žurnalista napsal a přeložili to v Čechách tehdy: prosím vás, todle ta, tento politický názor je zcestný, protože nadace, kdyby byly včera, tak je to pozdě. No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Kamil Juřík v e-mailu, který jsem už rozklikla, ten napsal, že když se řekne jméno Václav Havel, tak jemu osobně naskočí humanitární bombardování. Jak vy to vidíte?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já předně, já jsem to někdy někde zahlíd i některý z našich politiků se o tom zmiňoval, ale nevím kdo, nějaký senátor. Já mám takovej dojem, že ta informace není zcela přesná, že ta role, jaká byla přesně role Václava Havla v této, v téhle situaci, neumím jako evokovat. Ale určitě, určitě to bylo složitější než když s to shrne do, do, do této věty. To potom, já vám to řeknu ještě jinak. My bychom mohli vytýkat Václavu Havlovi, že jsme v Atlantické alianci, protože co my máme co být v Atlantické alianci, když už máme špatnou zkušenost se sovětskou okupací někdejší a to zase k něčemu dojde, to, to jakmile začneme takto, tak to je, takto stručné vyjádření vypadá, jakoby Václav Havel byl bu..., milovník zbraní. To je, to je absurdní. A my víme velice dobře všichni, jak složitá byla tehdy ta situace na Balkáně, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Michal Šmálek se vás ptá, zdalipak si uvědomujete, že konflikt v Sýrii vyprovokovala Saúdská Arábie, Turecko a Spojené státy a my máme řešit problém uprchlíků. Proč není uprchlický tábor třeba v Saúdské Arábii, velká země a dostatek financí, přitom totalitní nesnášenlivý stát. V případě uprchlíků jde převážně o sunnitské Araby, kteří mají úplně jiné kulturní návyky a s jejich integrací vždycky problém. Říká, že jde uprchlíkům o život, tak končí sranda, ale za chvíli půjde o život nám všem, pokud sem pustíme islámské fanatiky. Příkladem může být Izrael, kde muslimští rodiče s dětmi, i matky provádějí teroristické činy. Tak co s tím?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Otázka terorismu nasměrovaná na, na muslimství je velice složitá, si myslím. To s tou provokací, to nemám toto, tyto informace. Já jenom vím jedno, že politika je tak podivná, abych, tím neodpovím přímo, že podívejte se Spojené státy zkraje měli nepřítele Asada a najednou, když se tam ukázalo, že je tam tucet skupin a že se to tam česky řečeno mele ze všech stran, tak se to propojuje spíš do spojenectví. Tomu bychom se taky měli a mohli divit. Bohužel to tak je. Jestli ty, že, že jsou tradiční rozdíly mezi Sunnity a Šíity, to víme, ano, to je pravda, ale obava, votočme to na tu druhou stranu, obava z terorismu, já mám spíš jeden neblahej pocit, a už se to řeší v Evropě, když tam odejdou mladí Francouzi, mladí Němci nebo Angličani, tam bojují, pak jsou možná nešťastní z toho, do čeho se to pustili, a teď tyto země musí řešit, co s tím, až se vrátí takový mladík, který se tam připojil k tomu, jak se to jmenuje IRSEL, nebo, tak to je...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Islámský stát. Ano.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Co dál? Francouzi říkají: my vám vememe pas, nebo vy už nebudete Francouz, Angličani, starosta Londýna říká: to je na vězení. Protože to je vlastně souhlas s terorismem, my s mu bráníme zevnitř a pak tam naši lidi jdou za dobrodružstvím, abych to tak řekl. I otázka toho, z koho může být terorista? Já znova opakuju, co jsem se dočetl, nic novýho. Teroristé včetně tohoto zmíněného ISEL mají obrovské finanční prostředky, oni mají, oni trénují své lidi, oni mají své základny. Je přece rozdíl mezi, mezi uprchlíkem kterej, jehož dům je zničen, kterej nemá co jíst, kterej prostě musí opustit zem, jinak mu rozstřílej dům a zahynou děti, a to budeme muset hledat a zkoumat. Od toho tu máme politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta pomoc se mimochodem týká uprchlíků.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne fanatiků.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ne fanatiků. A předem, když my budem říkat, no dobře, ten může být nebezpečný, tak to se tedy vymezujeme do, do jakési situace, abychom, abychom se nezklamali, ale my si to vlastně nemůžeme dovolit, protože teda to by se dalo aplikovat ta situace na mnohé jiné situace, které byly, byl Balkán, že jo, tam Chorvati, Srbové to bylo, to byla zoufalá věc, vzpomínejme na Srebrenicu, vzpomínejme na Mladiče a ty další, kteří tam vedli ty, ty půtky ozbrojený. No nejen to, byly hromadné hroby. Takže to nemůžeme, nemůžeme říct, co příchozí, to potencionální terorista. To si myslím, že nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě se vrátím k historii. Jak uchopit naše dějiny v televizním nebo filmovém zpracování? Protože právě třeba i postava Václava Havla v seriálu Pavla Kosatíka, České století vyvolalo různé reakce, polemiku.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, no já si myslím, já jsem četl různé polemiky, viděl jsem i rozhovor s režisérem a byl tam Saša Vondra a režisér Sedláček, ten, pak jsem četl třeba pana Pitharta a ten se vyjádřil tak, že říkal: Havel byl dobrý a Čalfa byl dobrý, akorát ten, mně se zdál ten, ten Dubček trošku příliš smutný, nebo tak...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ti herečtí představitelé. Ano.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No. A teď jsme u toho. My všichni jsme diváci a najednou, my si to neuvědomujeme, propadneme tomu diváckému návyku a komplexu, že jo, my jsme zvyklí, že John Wayne všecko rozstřílí nebo ten, ten, ti, ti ostatní hrdinové z Hollywoodu a zachrání někoho a pak se o nich dočteme, že nechtějí letět letadlem ani do Canes, poněvadž se bojej terorismu, to byl ten, co hrál Rockyho, teď mu nepřijdu na jméno italského původu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sylvester Stallone?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, mistr Stallone, no tak to je satira. I takhle ty dojmy můžou lidi mít. Já to chápu a ať je mají. Ale ten Sedláček a pan Kosatík, já jsem si toho vážil a vážím si toho, je to čestný pokus vrátit nás trošku zpátky do té historie a zaplaťpánbůh říkám si teda, že se objeví vůbec takový seriál, byť mu tedy někteří, národ se malinko rozdělí, jo, jestli prostě někteří, některým se nebude líbit to, jiným ono, i přijdou historici a dokumentaristé, ty řeknou: ale toto je nepřesný, oni nebyli pod tím mostem, tam se nešel nikdo vyčůrat, no dobře, tak to se dostáváme do absurdity. Je to čestný pokus, mně se, já si toho moc vážím, že tu někdo se do toho pustí, do tak těžkého úkolu, právě s tímhle rizikem. Oni nám přinejmenším přiblížili, přibližují tu dobu, tu problematiku, máte to tam od, od, od těch Gottwaldů, od toho socialismu, toho komunismu. No a teď asi nejvíc se všichni soustředili právě na to poslední období. Někdo je zklamán, někdo není. Ale když třeba ten pan Pithart je takhle jako chválí, je spokojen, no pan Vondra ten má určité výtky, ale pak zase říká, no oni mě nesprávně citovali, ten Václav Havel, že jsem řekl ňouma, to ten výraz nesedí, když sedí tváří v tvář Sedláčkovi. Todle je, to je právě to, víte co, já, já bych je hájil v tom smyslu, že nemám rád pedestalizaci, to znamená, když nedáte Tomáše Garrigue Masaryka jenom na koni, tak řeknu, vždyť ten člověk musel si taky jít udělat kávu někdy, nebo se zakoktal. Je to tak? Je to tak, byl to člověk, že jo. A v tom vidím, ono to, co to vyvolává je logický. Ale zaplaťpánbůh za to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání spisovatel Ivan Kraus. Já vám děkuji za vaše názory a přeji vám hezký závěr roku a budu se těšit po novém roce na viděnou.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já vám děkuju, zdravím diváky a přeju jim hezké vánoční svátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se připojuje. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.