67. Ta naše hospoda aneb Jak se pilo za první republiky

„V opilství stává se člověk sám sobě bohatýrskou postavou,“ napsal ve svých esejích Karel Poláček. Za první republiky měl tento druh „romantismu“ skutečně široké pole působnosti.

Hlavním nápojem v české kotlině bylo bezpochyby pivo. Technologický pokrok během druhé poloviny 19. století umožnil nový způsob výroby – spodním kvašením. Pivo tak bylo lepší, studené, mělo delší trvanlivost a díky oxidu uhličitému také lepší říz. Přelom 19. a 20. století se stal zlatou érou českého pivovarnictví, během níž vznikla řada velkých průmyslových pivovarů.

Hektolitrová horečka

Před první světovou válkou dokonce propukla tzv. hektolitrová horečka, kdy pivovary chrlily obrovské přebytky a hostinští nezřídka nalévali platícím hostům další pivo zdarma. Útlum přinesla teprve válka a nouzové náhražky (tzv. pivolín) ze sacharinu a chmele, kterým pivaři pro jejich nepoživatelnost posměšně přezdívali „císařovy slzy“.

Zatímco pivovarnictví po válce znovu rostlo a oblíbeným se stalo i lahvové pivo z automatických linek, vinařství kvůli masivní kalamitě mšičky révokazu na přelomu století prožívalo úpadek.

Čtěte také

Pilsner Urquell: Pivo, které vzniklo náhodou, inspirovalo celý svět

V regionech panovaly v pití obrovské rozdíly. V Čechách vypil průměrný obyvatel 106 litrů piva ročně, na chudé Podkarpatské Rusi to však bylo 60 litrů pálenky na hlavu (čtrnáctkrát víc, než činil celostátní průměr). Opilství tam bylo natolik rozšířené, že denaturovaný líh často sloužil jako platidlo směňované za vejce a další potraviny, zatímco výdaje v hostincích pohlcovaly až 80 procent dělnických mezd.

Dobové národopisné dotazníky z Pelhřimovska dokládají, že tvrdý alkohol byl všudypřítomný i v českých zemích. Na pole se nádeníkům nosila kořalka rovnou v putnách, kterou běžně pily i děti mladší patnácti let. Ženám v šestinedělí se po porodu vedle tradiční polévky podávala také sklenka alkoholu „na posilněnou“ a údajně na podporu tvorby mléka, díky čemuž pak novorozenec tvrdě spal.

Varování prezidenta Masaryka

Proti všudypřítomnému opilství vystupoval zejména prezident T. G. Masaryk, zapřisáhlý abstinent, který vodu s nadsázkou označoval za „víno sluneční“. Varoval před zrádným „pivařským alkoholismem“ a zdůrazňoval, že důsledky nadměrné konzumace piva (fyzická zchátralost i negativní dopad na rodinu) mohou být stejně devastující jako u tvrdého alkoholu.

Čtěte také

František Ringhoffer. Otec zakladatel podnikatelského impéria

Stát proto postupně zasáhl: v den voleb a den před nimi se nesmělo nalévat a od roku 1922 začal platit zákon zakazující podávání alkoholu mládeži do 16 let. Snaha zavést na Slovensku a Podkarpatské Rusi prohibici se ovšem ukázala jako marná. Z Čech se pašoval líh deklarovaný jako víno a zemědělští dělníci odmítali bez alkoholu pracovat na žních.

Pro nejtěžší případy alkoholismu vznikla v roce 1923 na zámečku Tuchlov u Teplic první léčebna pro alkoholiky. Vzhledem k tomu, že si pobyt museli pacienti finančně hradit, týkal se spíš střední a vyšší třídy než dělnictva. Mezi klienty převažovali učitelé. Od třicátých let pak léčebna zaznamenávala nárůst počtu obchodníků a úředníků, pravděpodobně v souvislosti s dopady hospodářské krize.