Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. dubna

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je komentátor deníků a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Ivane, přeji hezký den do zlínského studia Českého rozhlasu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Zdravím tě, Mirku, tebe a všechny samozřejmě posluchače také.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes se vrátíme k Ferdinandu Peroutkovi, budeme mluvit o ruských motorkářích, kteří chtějí projet Evropou do Berlína, ale začneme se sobotním zemětřesením v Nepálu. V sobotu došlo v Nepálu k nejsilnějšímu zemětřesení za 80 let. Počet obětí přesáhl už 3200. Ivane, příroda znovu ukázala, jak jsme proti ní často dost bezmocní, jakoby nestačily oběti naší vzájemné nenávisti. Jak to vidíš ty?

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak, to, co jsme se dozvěděli od seismologů je, že euroasijská a indická zemská deska, které se potkávají právě v oblasti Himálají, se posunuly, ta jedna po druhé vyjela asi o 10 metrů a byl ten drsný pohyb, tohle to jejich setkání, protože se to odehrálo v mělké hloubce, bylo to mělké zemětřesení, nějak tak to oni popisují, má právě nejničivější důsledky. Když se něco takového stane, tak pokaždé se vždy vyrojí úvahy o tom, jestli tomu lze předejít, jestli se to dá nějak rozpoznat a dneska už ta technika je tak daleko, že se vlastně přesně v tom okamžiku, kdy dojde k tomu neštěstí, už přesně ví, jaká vznikla škoda. Je to neuvěřitelné, zřejmě tu mají své slovo i pojišťovny, které chtějí vědět kolik budou platit a vědět to rychle. No, takže my vlastně asi ještě stále, i když o tom zemětřesení už strašně moc víme, tak stále nejsme schopni ho předvídat, ale já mám pocit, že to je asi otázka času, protože to je technická záležitost, než vlastně díky pokroku, umu a vývoji přístrojů budeme umět říct, co se stane a nebo odhadnout tu pravděpodobnost tak přesně, že bude možné se na to přece jenom nějak lépe připravit, ale já přesně jak si to říkal v úvodu, se v této chvíli vždy zamýšlím nad tím, jak 3200 lidí je samozřejmě moc, ale když to srovnáme s tím, kolik lidí umře vinou přírody a nebo nějakého živlu přírodního, ať už je to požár nebi vlna tsunami a tak dále, ale lidskou rukou v různých válkách, soupeřeních, góly kvůli nevraživosti nebo chamtivosti, tak stále ještě mám pocit, že ta příroda je daleko milosrdnější k lidem než jsou lidé sami k sobě.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, v té souvislosti bychom se měli zastavit u velkého neštěstí uprchlíků z Afriky, kteří na lodích mají snahu proniknout přes Středozemní moře do Evropy, a tam to jsou také stovky vlastně mrtvých a tam je to vlastně tak něco mezi, samozřejmě většinou je zabije přírodní živel, ale způsobují to lidé svou chamtivostí po tom, aby vydělali na jejich neštěstí. Jak tam to vidíš, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Loni jich bylo, myslím utonulo nějakých 24 tisíc, tak se to tak nějak počítá. Ony ty přesné počty se stejně nikdy úplně nedozvíme, ale je fakt, že teď si o tom povídáme proto, že najednou jich zemřelo kolem tisíce těch uprchlíků za jediný den, a to už je doopravdy hodně a je zvláštní, že z jedné strany je to příležitost prokázat těm lidem, kteří se topí, milosrdenství, různě je zachránit a tak dál. Z druhé strany Evropa je sice zachraňuje, ale současně je nechce, má z nich strach, obává se jich, uprchlíků, že je tady hodně. Většinou jsou provázeni takovou nedůvěrou.Četl jsem takový výraz, že na těch lodích připlouvají do Evropy muslimští bojovníci. Jsou to většinou ale lidé, kteří jsou v bezvýchodné situaci a dají své poslední peníze v naději na lepší život, ani ne tak ekonomický, ale tam, kde jsou, jim jde o holý život, holé přežití. Samozřejmě Evropa má víc možností, jak tohle to, tento problém řešit. Úplně nejlepší je vytvořit lidem a nebo pomoci jim vytvořit tam, kde jsou, takové podmínky, aby utkat nemuseli. Druhá možnost a nebo vlastně ještě před tím je taková možnost jim ty podmínky alespoň nezhoršovat, když už jim je neumíme zlepšit. To znamená neplést se jim do života, jenomže to je těžké, když vlastně v těch oblastech, z kterých oni utíkají, má i Evropa své ekonomické zájmy, své politické zájmy, to znamená do toho, co se tam děje, různě zasahuje, no, a ukazuje se, že ne vždy šťastně. Takže je to neštěstí, kde z jedné strany nemáme z toho žádnou radost, z druhé strany nechat lidi topit, to taky nejde. Politici z jedné strany jsou pod tlakem veřejnosti, aby zabránili tomu přílivu uprchlíků, z druhé strany, pokud mají trochu svědomí a nebo srdce, tak nemůžou prostě ty lidi nechat, aby se topili, tak proto se vymýšlejí krkolomné způsoby jak tomu zabránit, například topit ty prázdné lodě, aby se nedaly použít pro přeběhlíky a nebo vojensky zasáhnout proti pašerákům lidí. Jenomže to, řekl bych to, co vidíme, to je ten poslední krok, to je ten důsledek, to je neviditelná ruka trhu, která prostě funguje tak, že když je možné na něčem vydělat, tak se vždycky najde ten spekulant, který na tom vydělá.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak, vlastně v minulých dnech bylo rozhodnuto, že agentura FRONTEX, která by měla hlídat vlastně evropské hranice v tomto smyslu, takže ji byly ztrojnásobeny finanční prostředky, takže mám dvě otázky na tebe, Ivane. Za prvé, zda tyto prostředky finanční pomohou těm uprchlíkům? A druhá otázka, proč se vlastně jedná o agenturu, jakoby už v Evropě bylo všechno zprivatizováno a nebo možná tomu špatně rozumíme?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já tomu asi rozumím tak jak ty, málo, protože vlastně, ano, ubránit se, to je jedna věc, to bychom se bránili proti nějaké invazi, ale pokud hlavním úkolem není vytáhnout toho člověka z vody a zachránit mu život, tak samozřejmě se to s tím řekl bych humanitárním posláním míjí, možná pro tu agenturu, protože to je privátní nějaký byznys, který je nějakým způsobem zaplacen, kdy by to byla instituce řekl bych státní a nebo mezinárodní, no, tak tam by asi bylo těžké obhájit to, že prvním úkolem není právě ta akce humanitární to znamená záchrana lidí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Noční vlci, ruští motorkáři vyrazili z Moskvy směrem na Berlín, kde chtějí oslavit 70. výročí vítězství sovětské armády nad tou německou. Podle jejich záměru chtějí projet různé země například Polsko, Českou republiku, ale také se mluví třeba o Slovensku a Rakousku. Zatím to vypadá tak, že Polsko je na svoje území pustit nechce a také české ministerstvo vnitra oznámilo, že tito, tyto osoby budou nežádoucí, tak jak to vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Já, když si vzpomenu na své dětství, já jsem vyrostl v Praze kousek od Šárky a pamatuji si, jak se v 60. Letech, když se ještě v tomto chráněném přírodním území jezdila šestidenní, což byl motorkářský svátek, tak naše ulice, která normálně byla prázdná, tak byla plná motorek. Tak samozřejmě tam byly Jawy a Čezety, ale mezi nimi byly Harleye a Indiani, a prostě vozy neuvěřitelných značek a vlastně tehdy poprvé jsem viděl zblízka takovou tu motorkářskou kulturu, ale i když sám jsem se motorkářem nikdy nestal, tak vím, že pro mnoho lidí je to životní styl. No, a s tím stylem se toho jako spojuje vlastně moc, ti bajkeři a nebo motorkáři jsou lidé svobodomyslní, někdy mají takové rebelství, určitě jsou to hazardéři a někdy se s tím spojuje násilnictví, brutalita. Na jedné straně máme motorkáře mírumilovné, na druhé straně jsou Los Angeles, kteří prostě i zavraždí prostě, a to patří k tomu, tomu jejich úplně nejdrsnějšímu stylu. To znamená znovu je to problém jak se na ty motorkáře vůbec dívat, protože to, co dnes těm Nočním vlkům asi největší popularitu přináší, je vlastně jejich spojení s režimem. To je vlastně zvláštní komunita, která kamarádí s prezidentem s Putinem. Pravda je, že když se člověk podívá trochu do historie, tak zjistí, že k tomu došlo ak, že člověk, který se staral o Putinový PR, tak mu řekl, že udělá dobře, když se spojí s něčím takovým a navštíví jejich klub a že k tomu přitáhne hlasy mladých lidí, to znamená byla to takové PR akce, ze které potom zřejmě asi vzniklo i nějaké přátelství mezi ním a těmi motorkáři, ale na začátku byl čin kalkul. No, a teď se díváme na ty motorkáře a někdo si říká to je fajn, podíváme se na hezké motorky, protože oni samozřejmě přijedou na silných motorkách amerických, japonských, německých, předělaných ruských, ale já mám pocit, že úplně stejně bychom jako bezpečnostní riziko vnímali a nebo někteří lidé by vnímali jako bezpečnostní riziko, kdyby místo těch drsných motorkářů přijeli básníci na bicyklech. Pokud by byli kamarádi Putina, tak by představovali úplně stejné, řekl bych jako nebezpečí a nějaký export rozpínavosti a ne nějakou invazi jako tihle motorkáři. To znamená doporučuju především se na to nedívat černobíle, nevidět v tom nějaký projev nějaké agrese, ale spíš se na ně dívat jako na motorkáře a všechno, co s tím souvisí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobře, Ivane, v jejich řadách jsou také bývalí vojáci a příslušníci speciálních sil. Je možná otázka, kolik z nich jsou třeba agenty FSB, to je zase jiný pohled na ně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Určitě. Já celkově si myslím, že taková rozjitřená doba přispěla k tomu, že vlastně se díváme na něco, co je ve skutečnosti deviací jako na nějaké vlastenectví, že dochází k takovému zvláštnímu posunu. Někteří, ti úplně nejdrsnější motorkáři, takové ty gangy, které doopravdy vyhledávají rvačky a kde to je jenom trochu možné, tak se poperou, tak tam je dobře si uvědomit, že pod tím drsným zevnějškem je stejně drsná nátura, a že vlastně to asi nejsou žádní nějací hrdinové, které je potřeba obdivovat. Tady je to podobné jako s fotbalovým chuligánem, který za normálních okolností představuje pro společnost hrozbu, všichni se snaží nějakým způsobem je zpacifikovat, zabránit jim v různých rvačkách, ale potom se najednou vinou historických souvislostí na Ukrajině, v Kyjevě, na Majdanu stanou národními hrdiny a tito lidé, kteří normálně jsou předmětem řekl bych nevraživosti toho okolí, tak najednou jsou uctíváni, když hází Molotovovy koktejly na policii a snaží se železnou tyčí tomu policistovi rozbít hlavu a tehdy najednou prostě svět jim tleská a říkají ano, to jsou ti, kteří bojují za demokracii. Tak, aby to nebylo vlastně stejné jako s těmi motorkáři. Já myslím, že pokaždé, když se toto stane a některým lidem odpouštíme to, za normálních okolností u nich nesnášíme a kritizujeme, tak je to vlastně především svědectví o tom, že se s tou dobou něco špatného děje.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No, pravda je to, že je taková reminiscence, že na Krymu se také objevili různí muži a pak se z nich stali vlastně najednou vojáci možná, nebo někdo v Evropě má obavu, aby se z těch motorkářů někdo nevyklubal, nebo je to úplný nesmysl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, uvidíme. Tak za prvé do toho Polska už projeli a ukázalo se, že to byli z té Kaliningradské oblasti, ale stejný klub, stejný motorkářský gang, no, a položili květiny nejprve v Katyni, kde zahynuli polští důstojníci, potom položili květiny v Polsku, kde zahynuli ruští vojáci, to znamená, že už vlastně jsme je v Evropě viděli, ten jejich prvních příchod se obešel úplně bez násilností, provázela je policie, provázejí je spřátelení motorkáři. Tenhle ten klub Nočních vlků má partnerské organizace jak v Polsku, tak i u nás, je taková jedna skupina motorkářů, kteří s nimi kamarádí a jezdí na jejich motorkářské srazy, to znamená uvidíme, jak to bude. Ono samozřejmě lze zakázat nějakou ideologii, ale pokud si motorkář koupí dálniční známku, pokud má vízum, tak vlastně zabránit tomu, aby někdo jel na motorce, to dost dobře nelze, to znamená lze zabránit nějaké organizované akci, ale pokud oni se rozhodnou, že pojedou jednotlivě, což už teda jedou, tak bude velmi zajímavé vidět, jak to nakonec dopadne a jestli nakonec těch obav nebude, nebudou úplně obyčejné fiasco.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Na začátku nebo před pořadu jsem slíbil, že se vrátíme také k Ferdinandu Peroutkovi. Místo omluvy prezidenta Zemana novináři Ferdinandu Peroutkovi za nařčení, že napsal článek Hitler je gentleman, začal teď jeho mluvčí Jiří Ovčáček zveřejňovat texty, které podle Hradu dokazují Peroutkovo selhání. Co si o tom myslí, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Tak, já mám pocit, že prezident se zmýlil hned dvakrát. Za prvé špatnou citací, ale současně si myslím, že i špatnou interpretací, že je vlastně k Peroutkovi hodně přísný, Je to paradoxně tím, že nám novinářům dával Miloš Zeman Ferdinanda Peroutku vždycky za příklad. Z minulosti je doloženo víc jeho výroků, ze kterých je jasné, že si Ferdinanda Peroutky vážil, a teď je zvláštní, že nechává s prominutím nějakého mluvčího vyhledávat články a číst Peroutku, když ho přece má přečteného sám. Je to takové smutné, já, ovšem rozumím tomu, že se lidé dělí na ty, kteří prostě v tom Peroutkovi budou hledat někoho, kdo selhal a na ty, kteří si ho budou vážit, to je asi přirozené. Konec konců v nějakém ohledu dal Miloši Zemanovi za pravdu i Honza Čulík, vydavatel Britských listů, který říkal, že nemůžeme prostě všechno, co řekne Miloš Zeman, kritizovat jenom proto, že to on řekl. Ale tady mám pocit, že doopravdy se Miloš Zeman zmýlil. Když si čteme ty články z roku 39, kdy Česká republika už byla protektorátem Německa a vžijeme se do situace vlastně našeho kolegy tenkrát, který psal do přítomnosti a do Lidových novin, tak mám pocit, že u něj nedošlo k nějakému názorovému obratu, ale on vlastně psal v situaci, kde už se skoro psát nedalo, kde to bylo strašně těžké a kde se on pokoušel mezi řádky ještě něco v té beznadějné situaci jakoby zachránit, jakoby minimalizovat škodu, kterou už ale nešlo napravit. Je takový zajímavý článek jeden v přítomnosti, který psal k padesátinám Adolfa Hitlera, což pro nás je samozřejmě zpětně naprosto nepředstavitelné, ale on mezi řádky říká to není slovanský hrdina, Němci samozřejmě ho obdivují, protože zvedl jim národní hrdost a tak dál mají k tomu důvody, ale my přece nebudeme nikdy zdravit Heil Hitler, protože to bychom se jim jakoby vnucovali do něčeho, čemu my nerozumíme, to je prostě hrdina jejich a tak dál. Když to člověk prostě čte, tak je to zoufalé, že vůbec ten článek teda psal. Ale já mám pocit, že i v té nejhorší době se vlastně nezpronevěřil tomu, co bylo na Peroutkovi cenné, to znamená svému vnitřnímu hlasu a nepsal nikdy na politickou objednávku. On, když umíral, tak on měl takový výrok, který zaznamenala Slávka Peroutková, kdy řekl, že jeho životem prošly tři mocnosti nacisti, komunisti a Amerika, a on ji na smrtelné posteli říká: "Všechny tři svým způsobem znemožnily práci." To je myslím pro Peroutku úplně nejlepší vysvědčení. On byl pokaždé, on byl pokaždé řekl bych svůj, padni komu padni, snažil se být spravedlivý, nikdy nebyl propagandista. Já mám tedy Peroutku za vzor a docela mě mrzí, že prostě se dneska takto hloupě dostal do řečí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je to pravda, konec konců udělujeme každý rok Peroutkovu cenu novinářskou a souhlasím s tebou, Ivane. Prosím tě, já jsem tady dostal teď dotaz jednoho posluchače, který se ještě vrací k těm motorkářům, jestli se mohu tedy zeptat jeho jménem? Václav Špiroch se ptá: "Nemyslíte si, že všechen ten humbuk kolem motorkářů je pouze strach, strach z toho, že by politici čelili pravdě, že lidé budou raději ve větší míře vítat ruské motorkáře než americké vojáky? Druhá věc je hledání trapných důvodů, proč je nepustit a tím si poplivat základní práva a svobody ať už jde o cokoliv?" Co vy na to, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, tak nejlepší je asi řekl bych takový postoj, že pokud jsme otevřená společnost a demokrati, tak přece sneseme stejně tak průvod amerických vojáků z Plzně do Prahy jako motorkářů, řekl bych teď jsem to řekl špatně, ten, ta jízda z Plzně do Prahy, to jsou vlastně veteráni.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Ale kromě jiného také Harleye,tak stejně tak bychom měli snést i ty druhé. To ale vůbec neznamená, že bychom měli souhlasit s jejich názorem na současnou politickou situaci, to samozřejmě jsou lidé názorů různých. Ale to, že zde zemřely desítky tisíc, jestli se nemýlím 140 tisíc ruských vojáků při osvobozování republiky, tak to je věc, která asi nějakou pietu zaslouží a tohle to je jedna z jejich forem. Pokud se dopustí nějaké násilnosti, tak samozřejmě od toho je policie, aby jim v tom zabránila. Ale jinak já si také myslím, že ten průjezd, pokud se odehraje ve vší slušnosti, tak bychom to měli akceptovat a já vím, že se z toho dělá politika a musí se z toho dělat politika, protože dneska je taková doba, kdy si všichni ujasňují svoje postoje a tak dál, ale je kolem toho trochu hysterie a úplně nejlépe se na to dívají sami motorkáři, kteří kroutí hlavou a říkají prostě: "Co tohle má být?"

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuju, to byla odpověď panu posluchači Václavu Špirochovi. Ivane, ještě jedno zajímavé téma, to házení vajíček na prezidenta vlastně se zjistilo, že podle radnice Prahy 2 nebyl ani přestupek, co to tedy znamená, že vlastně může kdokoliv na kohokoliv, cokoliv házet?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Všimni si, že jsou lidé, kteří řeší, jestli se má nebo nemá na něco házet. Jestli člověk má něco vzít a jestli to smí hodit na druhého člověka? A pak jsou ale druzí, kteří řeší, jestli si ten politik zásah vajíčkem zaslouží a nebo si ho nezaslouží? To jsou úplně dva různé přístupy. Já samozřejmě jsem stoupencem toho, že se nic nemá na nikoho házet a bylo mi trapně, když jsem byl svědkem toho, jak, bylo to v Bratislavě, hodil kdosi vajíčkem na Václava Havla, stejně mi bylo trapně, když se házely vajíčka na pana Paroubka, a stejně za absolutně nevkusné a nekulturní považuju, když se hází vajíčko na Miloše Zemana. Já si vůbec myslím, že by se nemělo nic házet. Ale pak jsou lidé, kteří teda řeší, jestli si to ten, který zasloužil a podle mě jsou na velmi špatné cestě. Protože ten člověk, který jeden den hází vajíčko, tak ten druhý den hodí dlažební kostku, no, a další den ještě předtím než hodí granát, tak hází zápalnou lahev a to jsou videa z Ukrajiny, kde takové hezké mladé šestnáctileté Ukrajinky se usmívají a plní lahve tím petrolejem v Oděse, které potom ti jejich kamarádi hází na lidi, které zaživa upálí, a to už prostě přestává legrace. A teď, kde je ta hranice mezi tím nevinným vajíčkem, kterým se vyjadřuje jaký si politický názor a mezi tím Molotovovým koktejlem a posléze nakonec granátem? Já si myslím, že se nemá nic házet, protože to je provokace, to je pokušení. Je to prostě tím se rozpoutá něco, tím se dopustí gin z lahve, který potom se těžko vrací zpátky. Já takového aktivitu jednoho mladého mám dokonce v rodině, který mi popisoval s takovým gustem, jak to bylo skvělé na těch demonstracích proti tomu Paroubkovi, Zemanovi, já, když ho poslouchám, tak si říkám ty vůbec nevíš kam se ženeš prostě v tom svatém politickém nadšení, jo. Jaké tohle mívá konce, no.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A otázka je také, kdo z těch, kdo házeli vajíčka, by si dovolil hodit vajíčko například proti prezidentu Husákovi?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
No, to my jsme žili v době, kdy to asi vůbec nepřipadalo v úvahu. Ale víš co, tohle to mě nemrzí, že jsme o tohle přišli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak, to byl Ivan Hoffman. Já ti, Ivane, přeju hezký den a těším se někdy zase na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor deníků
--------------------
Také, hezký den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. Hezký den přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.