Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 12. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je Ivan Hofman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Já vás zdravím do Zlína.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den, hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V uplynulých dnech jsme si připomněli 69 let od ukončení druhé světové války v Evropě. Umíme, Ivane, ocenit mír?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já se obávám, že už je to tak dávno, co ta válka skončila, že ne. Mám pocit, že se u nás tak dlouho neválčilo, že pomalu jako kdyby se prostě ten strach z toho a představa toho utrpení, které válka přináší, nějak vytratil. Jako kdyby nám otrnulo a jako kdybychom si koledovali o nějaký malér.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, nejen jestli ho umíme ocenit, ale jestli si ho umíme udržet.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Za to, že se u nás tak dlouho neválčilo, mám pocit, vděčíme především válce studené. To znamená tomu, že jaderné arzenály velmocí byly příčinou toho, že nikdo nemohl vyhrát, aniž by sám byl zničen. To znamená, mám pocit, že nám se podařilo udržet ten mír díky tomu, že nemělo smysl válčit. Jinými slovy, že ty vyspělé technologie zabíjení lidí měly větší mírový efekt, než lidská schopnost použit se z válek, odmítnout násilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, Ivane, od pana Ivana. Letošní neokrouhlé výročí obklopeno spoustou oslav, co se bude dít napřesrok, nebo se počítá s tím, že budeme mít úplně jiné starosti s aktuální válkou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Právě, my spíš než bychom oslavovali to, že je tady dlouhý mír, tak bychom asi doopravdy měli uvažovat o tom, jestli nám nehrozí válka, jestli to, co jsme si neuměli představit, se nakonec v Evropě nestane. To znamená, jistě, to že si připomínáme nepříjemnosti, to je z toho důvodu, že vycházíme z té zásady, že národ, který se neumí poučit svojí minulostí, tím špatným v minulosti, tak si to musí znovu prožít, to se vlastně traduje a jako víme o tom, co bychom asi nechtěli, ale jestli tomu jsme schopni i čelit, to je samozřejmě otázka, protože, když se podíváme na dnešní svět, tak je docela cítit, že v určitých kruzích existuje poptávka po válce. Ono válka nepředstavuje jenom utrpení lidí a to že prostě lid zbytečně umírají. Válka je také obrovský byznys a ve chvíli, když je svět v jakékoliv krizi, tak se současně válka stává výmluvou anebo alibi těch, kteří jsou u moci, proč nemohou splnit různé sliby, proč jsou krize, proč se lidem nedaří. Jinými slovy, ve chvíli, když vznikne válečný konflikt, tak potom se velmi jednoduše řekne: No, jo, tak když je válka, tak je to normální, že se lidem nedaří, že není hospodářský růst, že lidé mají hluboko do kapsy, že přijdou o úspory a tak dále. To znamená, válka je pro některé lidi řešením. Na to je potřeba si dávat strašný pozor, protože vidíme, že rozpoutat válku není až zas tak velké umění. Viděli jsme, jak velmi rychle se lidé zradikalizovali v bývalé Jugoslávii. Vidíme teď, když se díváme na Ukrajinu, jak vlastně je strašně jednoduché překvalifikovat různé radikály a extremisty na odhodlané vlastence, nechat jim volnou ruku, aby si našli nepřítele a potom jakmile už teče krev, tak politici, kteří potřebují válku, mají vyhráno, protože to násilí vyvolá další násilí. Stačí šikovně přilévat olej do ohně a v jedné chvíli potom už se mobilizují lidi do zbraně a přinutit je, aby po sobě vzájemně stříleli, už potom je jen otázka nějaké technologie moci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana posluchače Petra zajímá, zda se v souvislosti se 69. výročím konce druhé světové války v Evropě dostatečně zdůrazňovalo, že nás osvobodila Rudá armáda. Cituji dál z e-mailu. Asi je dnes nevítané říci slova jako Rusko, Sovětský svaz, Rudá armáda. Měl jste z toho takový pocit?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak trochu to tak je, protože pochopitelně ten vztah k Rusku je teď předmětem různých kritických rozborů. Evropská unie a Spojené státy hovoří o sankcích, o vměšování Ruska do situaci na Ukrajině a v té chvíli ta přítomnost je samozřejmě daleko živější než ta vzdálená minulost. Není to ovšem asi úplně dobře, protože to, čeho jsme teď svědky, je, že jsme jakoby nuceni na základě toho, co se na Ukrajině děje, si vybrat jakéhosi exkluzivního spojence, ale to pokaždé znamená, že si vybíráme také nepřítele. Jinými slovy, jsme svědky toho, jak se Rusko postupně nejprve v politických kruzích, potom v mainstreemových médiích mění na nepřítele z obchodního partnera, kterým bylo dosud. Tak pochopitelně v té chvíli, když je recepce na ruské ambasádě, tak kdo půjde na recepci s příštím nepřítelem, se kterým se prostě rýsuje nějaký buďto studený anebo dokonce i horký konflikt. Doopravdy ta přítomnost samozřejmě ovlivňuje pohled na minulost, ale že by to bylo dobré, to bych neřekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Překvapila vás sestava hostů, co se týče zastoupení České republiky na ruské ambasádě, když jste to nakousl, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To, že se nezúčastnil prezident Zeman, to je dáno tím, že zřejmě si ještě pamatuje, na jakém pranýři se ocitl před rokem, když na té ambasádě byl a takže to může být jeden z důvodů, že učinil něco pro růst své popularity a raději tam nešel. Ale mám pocit, že hlavní důvod, proč hodně lidí odmítlo účast, byl právě ten řekl bych politický ohled na politickou linii, která teď se v Evropské unii a ve Spojených státech razí anebo že prostě ten, kdo tam šel, musel, řekl bych, ukázat určitou odvahu jít proti proudu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víme už ze zpráv, že pro nezávislost es v referendech na východě Ukrajiny údajně vyslovilo až 90 % voličů. Jak vy se díváte na tento plebiscit a co myslíte, co by mohlo následovat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
První, co mě napadá je, že to referendum bylo o vztahu lidí na východě Ukrajiny k současné vládě v Kyjevě, nikoliv k Moskvě. A výsledkem zjištění, že ta vláda, která se líbí Spojeným státům a evropské politické reprezentaci, se netěší důvěře lidí na východě Ukrajiny, to znamená, teď je docela zajímavé slyšet naše politiky, jak vlastně to referendum je nelegální, jak ho neuznávají, ale oni vlastně říkají, že my máme své vlastní zájmy, víme, kde je pravda, víme, co je správné. A co si myslí lidé, kteří k tomu referendu šli, to nás vůbec nezajímá. Což je tedy zvláštní, protože mě hodně zajímá, co si ti lidé myslí. Podle toho si člověk tvoří nějaký obrázek a když budu předjímat, že názor lidí není důležitý, neboť pokaždé je zmanipulován propagandou, různými prostředky, to znamená, že vlastně ani žádné volby nejsou nutné, tak potom ale bych se stejným způsobem musel dívat i na volby, které budou následovat. To znamená, ve kterých se bude volit ukrajinský prezident, ale obecně bych potom nemohl brát vážně ani žádné jiné volby v žádné jiné zemi, neboť přece je velmi jednoduché lidi zmanipulovat a ti, kteří se na to dívají z dálky daleko lépe než ti, co tam přímo žijí, vědí, jak věci jsou a jak mají být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nemyslíte si, že je to nějaká manipulace?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že určitá manipulace je přítomna všude, ale právě proto, abychom pochopili, co ti lidé chtějí a co si myslí, tak je nakonec důležité je nechat prostě se vyjádřit. To znamená, já z toho, co vidím, předpokládám, že ta situace na Ukrajině je doopravdy napjatá. Ti lidé jsou doopravdy naštvaní a já tedy popravdě se tomu ani moc nedivím, protože když se člověk dívá na záběry, kdy nějaká paní do kamery vypráví, že chce mír a z pozadí je slyšet střelbu, tak to prostě za takových situací bych také asi hlasoval pro nezávislost, než prostě hlasovat pro setrvání s lidmi, kteří na mě posílají armádu. Tak já když se vcítím do situace těch lidí, tak se jim vůbec nedivím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americká historička Applebaumová popsala ten současný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou jak postmoderní invazi. Faktem je, že Rusko zatím oficiálně nevystřelilo jedinou střelu. Co vy si o tom myslíte, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to samozřejmě je i geopolitický konflikt. Když se podíváme na to, že Rusko vlastně ještě donedávna bylo obrovskou velmocí a postupně i satelity toho Sovětského svazu se staly členy NATO a teď by se NATO mělo přiblížit až k jejich hranicím a stát se součástí, tedy Ukrajina by se měla stát jeho součástí, tak tam pochopitelně jim to zřejmě tedy vadí a snaží se prostě k tomu nějakým způsobem zabránit. Z druhé strany zase vidíme, že ta snaha porazit Rusko ještě víc, prostě dotáhnout do konce tu studenou válku a vlastně tu sféru vlivu ještě zmenšit ze strany Spojených států, ta je také naprosto evidentní. Kromě toho, že se tam pohybují různí neoznačení vojáci, kteří s velkou pravděpodobností přichází Ruska, tak jsou zprávy o tom, že tam přichází nájemní vojáci ze Spojených států z různých agentur, kteří vlastně bojují za Ukrajince proti Ukrajincům, protože ještě stále ta situace je taková, že Ukrajinci sami zřejmě nemají velkou chuť střílet jeden na druhého. Tak vlastně se to vylepší prostě tím, že se tam pozvou zabijáci odjinud. Ale to znamená, že to je z obou stran. Předpokládám a nepříjemné na tom je, že my neseme podíl na tom, že si Ukrajinci musí vybrat, ale oni nemají žádnou dobrou volbu, protože vybrat si Evropskou unii znamená jít do střetu s Ruskem. Vybrat si Rusko znamená přijít o spolupráci s Evropskou unií. Od začátku říkám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy bude nebo by mohla být ta volba pro Ukrajinu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Oni si vůbec neměli vybírat. Oni měli být zadobře se všemi a to je vlastně i když dnes hovoříme o válce jediný koncept, jak se vlastně konfliktu vyhnout. Nevybírat si, nepřítele, nehledat nepřítele, nevymýšlet si ho, ale naopak neustále se snažit vycházet se všemi a tehdy vlastně je možné ten koncept války anebo tu poptávku po válce nějakým způsobem překazit a překazit vlastně plány těch, kteří tu válku potřebují a chtějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Premiér se s prezidentem shodli na tom, že vláda by měla zastavit pokles výdajů na obranu. Za posledních 9 let klesl ten rozpočet resortu o 17 miliard a ministerstvo aktuálně hospodaří se 42 miliardami ročně. Co vy si myslíte, Ivane, o těch debatách jednak o financích pro resort obrany a také o stavu naší armády?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já stále mám takový pocit, že je spíš potřeba investovat do míru než do války, ale v případě té naší armády, musíme si uvědomit, že tím, že jsme jí zprofesionalizovali, tak se ty výdaje velmi snížily, to znamená, dál je snižovat asi smysl nemá. Měli bychom mít armádu schopnou minimálně nás nějakým způsobem bránit. Nevím, jestli potřebujeme armádu, kterou potom bude NATO někam posílat. To si úplně jistý nejsem. Ale být úplně bez armády zřejmě nejde, protože ve chvíli, když jsme nezvolili nějaký jiný koncept obrany a jsme v rámci nějakého bloku, to znamená, v nějakém případě v NATO, tak asi bychom měli mít v rámci NATO i nějaký vliv i nějaké slovo například říct tam a tam, prostě bojovat nebudeme a to můžeme mít pouze tehdy, když nějakou armádu máme a když ta za něco stojí. To znamená, úplně ji rozpustit a nechat ji prostě bez peněz, to určitě není žádné řešení. Já si myslím, že je potřeba mít tu profesionální akceschopnou armádu, ale mít také vliv na to, co ta armáda potom dělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte o tom, že se hokejové mistrovství světa hraje v Bělorusku? Pro zemi je to nejdůležitější událost od chvíle, kdy proti ní byli před čtyřmi lety obnoveny sankce za pronásledování opozice a zneužívání justičního systému.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já se dívám vždy s takovou pochybností na to, když se sport míchá s politikou. To pořádání sportovních akcí myslím, že má smysl kdekoliv a právě proto, že je to prostě protiváha tomu špatnému. Zajímavý paradox je v tom, že v Bělorusku, kterému se vytýká zřejmě oprávněně, deficit demokracie a lidských práv, tak se hokejistům líbí, protože tam na hokej chodí diváci a chodí jich víc než v zemích, kde je naprosto nezpochybnitelná demokracie, když bylo mistrovství ve Švédsku, tak hráli před prázdnými tribunami a v Bělorusku chodí lidé i na zápasy jiných týmů než toho vlastního a takže vlastně je tam příjemná sportovní atmosféra. Na to samozřejmě lze namítnout, že je možná hodně lidí chodí na ty zápasy, protože to dostanou na povel rozkazem a tak dále, ale to bychom se jich museli zeptat, jestli je to tak doopravdy. V každém případě je zvláštní, že pokaždé, když se pochybuje o tom, jestli se má dělat olympiáda v Číně, jestli se má zimní olympiáda dělat v Rusku v Soči, tak vlastně povšimněme si, že nakonec, když se zeptáme těch, o které jde, to znamená, sportovců, kteří tam mezi sebou soutěží a sport je skutečně taková válka mírovými prostředky, kdy ve vzduchu jsou emoce a jde o národní hrdost a tak dále, ale neteče krev, tak potom zpětně zjišťujeme, že vlastně právě v těch zemích, kde bychom si mysleli, že se to asi konat nemá, se ta akce vydaří nejlíp. Je to zvláštní paradox.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Českou republiku již podruhé od svého zvolení v roce 2012 navštívil německý prezident Joachim Gauck, co vy říkáte jeho gestům a prohlášením, která zazněla?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Joachim Gauck je jeden z mála politiků, které můžeme vyjmout prostě z té naprosté většiny lidí, kteří jsou naprosto zbyteční a kteří jsou nám k ničemu. Je to konečně jednou politik, který má prestiž, který má úroveň, který má skvělé renomé. Je to vlastně člověk, který se tím politikem vlastně stal zvláštním vedením osudu, že se spíš obětoval než že by chtěl být politikem a mám pocit, že ta jeho návštěva je důležitá z několika důvodů. Hlavně tedy ukazuje, že ty vztahy česko-německé jsou daleko lepší než kdy byly a i tomu, že si vlastně porozuměl s Milošem Zemanem, přikládám docela velký význam, protože když se dá dohromady německý pastor a český pragmatik, tak bych řekl, že vlastně nemají si o čem popovídat, ale ukazuje se, že vlastně naopak tím, že oba dva jsou přesvědčení Evropané a oba dva jsou antifašisté, oba silně věří v Evropu, tak vlastně nakonec to nejdůležitější mají společné a to bylo vidět vlastně na každém kroku té návštěvy, která podle mě byla důležitá a vymykala se prostě z takové běžné politické komunikace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme spolu, Ivane, před týdnem hovořili o důležitosti gest, zejména v zahraniční politice v souvislosti s Čínou a Tibetem. Co gesta, symbolické kroky našich politiků? Máme pro ně nebo mají pro ně cit? Možná někdy i odvahu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono je to těžké, protože ve chvíli, když už se schyluje k nějakému maléru, tak doopravdy záleží na každém slovu a to většinou vlastně to nejlepší, co politik může udělat, je, že toho namluví co nejmíň, aby prostě jednou vlastně neukázalo se, že té situaci nerozuměl anebo že něco hned v zárodku pokazil. A takové to umění prostě vyčkat a i když mluví, tak vlastně nic neříct, tak to v těch kritických chvílích je možná cennější než mít nějaký silnější postoj. Lidé se silným postojem jsou, řekl bych cenní, anebo jsou užiteční tehdy, když ty jejich postoje jsou, řekl bych, principiální. Silný postoj lze mít ve chvíli, když člověk hájí svobodu anebo odporuje nějakému evidentnímu zlu, ale mít silný postoj, když se přidávám na jednu nebo na druhou stranu, tak to je vlastně riskantní. A já, když se dívám na Lubomíra Zaorálka, tak stále, protože to je ministr zahraniční věcí, to je člověk, který prostě do té politiky a na tuto pozici se dlouho připravoval, určitě se na ní těšil. Teď do ní přišel ve chvíli, kdy doopravdy každé to slovo je důležité. A protože je chytrý, taky si je toho nepochybně vědom a mám pocit, že zatím ještě pokaždé se mu podařilo v poslední chvíli se vyjádřit tak, že neudělal nějakou velkou škodu, ale jak dlouho mu to vydrží, nevím. Pokud jde o prezidenta, tak ten doopravdy lavíruje. On prostě ty postoje docela mění. Postaví se k něčemu velmi radikálně, vzápětí to zmírní, tak nejsem si jist, jestli s tím umí vlastně s tou situací dobře naložit a potom si všimněme, že vlastně politik, který u nás je momentálně nejpopulárnější a jehož politika stále roste a to je pan Babiš, předseda hnutí ANO a ministr financí, tak si všimněme, jak se vyjadřuje málo. Jak vlastně možná ta jeho popularita je i díky tomu, že se stará vlastně o to, co je jeho džop, jeho práce a k ostatním věcem se málo vyjadřuje. Je těžko říct prostě jestli máme slyšet politiky říkat naším jménem silné názory anebo jestli máme po nich chtít, aby radši tedy velmi pečlivě vážili slova a radši neříkali nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi nejviditelnějším ministrem v současné době je ministr školství pan Chládek.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ano, protože školství to je věc, která nás všechny vždycky zajímá a to je takový dobrý resort, bych řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná ještě spějete k té zahraničí politice. Myslíte si, že je jednotná, máme jednotnou zahraniční politiku, jasnou strategii? Když jste říkal, že prezident podle vás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ji nemá dneska nikdo, protože schyluje se k velkému průšvihu. My jsme vlastně, ale to stále my, ale hovoříme o politicích a tváříme se, že to jsme my. Ale dá se tak říct, že získali jsme prostě vybojovali jsme na svou stranu jednu obrovskou zemi, Ukrajinu, ta je teď tedy proamerická, proevropská, ale vlastně pomoci neumíme. Myslím si, že ani moc nechceme. Takže vlastně je to takový danajský dar, takové zvláštní vítězství, protože samozřejmě Rusové o nějakou válku nemají. To tak jenom prostě se stále tváříme, že tam chtějí vpadnout, ale to spíš oni nám zůstanou na krku. My nevíme, co s tím a teď vlastně vidíme, že to co jsme podpořili, je velká směsice lidí, kteří chtějí prostě, aby skončila korupce a aby skončili v normálních demokratických příjemných poměrech. Ale současně jsou tam nacionalisté, fašisté, militanti, kteří prostě chodí se zbraněmi a zabíjejí lidi a to jsou teda ti naši? To znamená, v této situaci být jednotní, to jaksi možná ani není dobře. Možná bude dobré být zdravě nejednotní a diskutovat o tom, jestli tedy tohle to chceme a k čemu je nám to dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme ještě minutku na jedno téma. Ministr vnitra chystá registr přestupků namířený zejména proti narkomanům za volantem. Musela se stát až tragédie, aby se resort začal zabývat tak vážnou situací?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Protože mám minutu, tak to řeknu stručně. Já si myslím, že každý krok proti tomu, aby se umíralo na ulicích kvůli tomu, že někdo neumí řídit anebo řídí opilý anebo zdrogovaný, tak každý kroj je dobrý, ale co by bylo skutečným řešením je, jednoduše si říct, že těch licencí k řízení lze kvůli kapacitě silnic vydat jen určité množství a být velmi přísný při posuzování, kdo může a kdo nemůže ten řidičák mít, a potom to stále platí. Nejlepší prevence je represe. Lidé prostě uslyší na to, že se mají chovat zodpovědně na silnicích tehdy, když jim bude hrozit, že prostě se toho silničního provozu účastnit nemohou. To znamená, je potřeba udělat něco, co současně ovšem sníží prodej automobilů, tím pádem sníží výkon ekonomiky a tak dále a do toho se nikomu nechce. Mám pocit, že tam kde rozhodují peníze, tak vlastně budou vždycky umírat lidé, to prostě tak je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Ivan Hoffman, komentátor. Já vám děkuji za dnešní rozhovor. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.