Před spaním sviťte málo a žlutým světlem, abyste si nepřeřídili biorytmus

3. březen 2015

Biologické hodiny živých organismů jsou stále plné záhad. O jejich řízení světlem už ale věda ví hodně. Meteor objasňuje, jak se hodiny řídí dobou i barvou osvětlení.


Příspěvky v Meteoru 28. 2. 2015
01:14 Březen v zrcadle pranostik a reforma kalendáře
11:53 Vlévá se opravdu Vltava do Labe?
15:56 Hrozba obří erupce na Slunci
30:31 Největší evoluční skok historie
43:55 Velkolepá cesta kosmických sond
45:28 Své biologické hodiny můžeme posouvat


Hodiny řízené světlem

Člověk i ostatní savci mají v mozku cosi jako hodinový stroj. Sám o sobě nevyniká přesností. Každý den se musí znovu nastavit. Stačí k tomu pouhé denní světlo. To je zároveň výhoda i nevýhoda. Zvláště v době plné umělých světelných zdrojů, říká přední odbornice v oboru chronobiologie prof. Helena Illnerová.

„Když na organismus posvítíme před jeho biologickou půlnocí, hodiny se zpozdí. Když na něj posvítíme po půlnoci, tak se hodiny předběhnou. Velkou nevyřešenou záhadou je, proč je to tak přísně nastaveno. Zjistili jsme, že někdy rozhoduje minuta před půlnocí nebo po půlnoci, aby se hodiny zpozdily nebo předešly.“

Kdy máte půlnoc?

Biologická půlnoc se samozřejmě liší od té astronomické, kterou máme na umělých hodinách. Zjednodušeně řečeno je to prostředek obvyklé doby spánku. Jestliže tedy chodíte spát před dvanáctou hodinou a vstáváte mezi sedmou a osmou ráno, vaše biologická půlnoc nastane okolo třetí či čtvrté hodiny. „Skřivani“ ji logicky mívají dříve, „sovy“ o něco později.

O biologické půlnoci mozek vytváří největší množství melatoninu, tzv. spánkového hormonu. Ten se vytváří pouze ve tmě. Právě tento hormon působí na biologické hodiny. V okamžiku, kdy se světlem přeruší jeho tvorba, hodiny se přeřídí.

„Kdybyste si v noci rozsvítili silnou zářivku – třeba i na pět minut, když jdete na záchod – už se vám mohou biologické hodiny zpozdit nebo předběhnout. Podle toho, jestli je to před biologickou půlnocí nebo po ní,“ upozorňuje Helena Illnerová, „určitě bych doporučovala v noci používat slabé osvětlení, pokud potřebujete.“

Proč modrá není dobrá

Kromě doby svícení je velmi důležitá také barva světla neboli jeho vlnová délka. Náš organismus totiž různé barvy vnímá různými buňkami.

Bílé denní světlo se skládá z různých vlnových délek, které jednotlivě vnímáme jako barvy

„Kromě fotoreceptorů, které používáme k vidění, máme v oční sítnici ještě jiné zvláštní světločivé buňky. Ty nás synchronizují s dvacetičtyřhodinovým dnem. Byly objeveny teprve před šesti lety. Jsou nejcitlivější na modré světlo, naopak minimálně jsou citlivé na červené světlo,“ vysvětluje profesorka Illnerová.

Graf citlivosti jednotlivých typů buněk na vlnovou délku světla

Modrého světla je nejvíce v denním „bílém“ světle. Můžeme si to zapamatovat podle modré oblohy. Denní jas přirozeně seřizuje naše biologické hodiny.


Žluté Slunce, modrá obloha, rudý západ
Modré zbarvení oblohy mají na svědomí molekuly a jejich shluky v zemské atmosféře. V ní se nejlépe rozptylují vlnové délky odpovídající modré barvě. Díky vlastnostem atmosféry také vidíme sluneční kotouč žlutě, ale když se sklání k obzoru, barví se do červena.

Čím svítit před spaním

Výrobci svítidel dlouho snili o takovém světle, které by se blížilo dennímu. Svíčky, petrolejky, žárovky i sodíkové výbojky svítí nažloutlými barvami. I svítivé diody (LED) byly zpočátku pouze červené nebo žluté. Ve světle nedávných výzkumů je ale svit nepodobný dennímu spíše výhoda než nedostatek.

Nejstarší svítivé diody (LED) mají červenou barvu

„Asi od desíti hodin večer bych přešla spíše na žluté světlo. Kdybych dlouho do noci používala intenzivní světlo, které má v sobě hodně modré, tak mi bude zpožďovat hodiny. Nebude se mi ještě chtít spát,“ dodává Helena Illnerová.

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová