Před spaním sviťte málo a žlutým světlem, abyste si nepřeřídili biorytmus
Biologické hodiny živých organismů jsou stále plné záhad. O jejich řízení světlem už ale věda ví hodně. Meteor objasňuje, jak se hodiny řídí dobou i barvou osvětlení.
Příspěvky v Meteoru 28. 2. 2015
01:14 Březen v zrcadle pranostik a reforma kalendáře
11:53 Vlévá se opravdu Vltava do Labe?
15:56 Hrozba obří erupce na Slunci
30:31 Největší evoluční skok historie
43:55 Velkolepá cesta kosmických sond
45:28 Své biologické hodiny můžeme posouvat
Hodiny řízené světlem
Člověk i ostatní savci mají v mozku cosi jako hodinový stroj. Sám o sobě nevyniká přesností. Každý den se musí znovu nastavit. Stačí k tomu pouhé denní světlo. To je zároveň výhoda i nevýhoda. Zvláště v době plné umělých světelných zdrojů, říká přední odbornice v oboru chronobiologie prof. Helena Illnerová.
„Když na organismus posvítíme před jeho biologickou půlnocí, hodiny se zpozdí. Když na něj posvítíme po půlnoci, tak se hodiny předběhnou. Velkou nevyřešenou záhadou je, proč je to tak přísně nastaveno. Zjistili jsme, že někdy rozhoduje minuta před půlnocí nebo po půlnoci, aby se hodiny zpozdily nebo předešly.“
Kdy máte půlnoc?
Biologická půlnoc se samozřejmě liší od té astronomické, kterou máme na umělých hodinách. Zjednodušeně řečeno je to prostředek obvyklé doby spánku. Jestliže tedy chodíte spát před dvanáctou hodinou a vstáváte mezi sedmou a osmou ráno, vaše biologická půlnoc nastane okolo třetí či čtvrté hodiny. „Skřivani“ ji logicky mívají dříve, „sovy“ o něco později.
O biologické půlnoci mozek vytváří největší množství melatoninu, tzv. spánkového hormonu. Ten se vytváří pouze ve tmě. Právě tento hormon působí na biologické hodiny. V okamžiku, kdy se světlem přeruší jeho tvorba, hodiny se přeřídí.
„Kdybyste si v noci rozsvítili silnou zářivku – třeba i na pět minut, když jdete na záchod – už se vám mohou biologické hodiny zpozdit nebo předběhnout. Podle toho, jestli je to před biologickou půlnocí nebo po ní,“ upozorňuje Helena Illnerová, „určitě bych doporučovala v noci používat slabé osvětlení, pokud potřebujete.“
Proč modrá není dobrá
Kromě doby svícení je velmi důležitá také barva světla neboli jeho vlnová délka. Náš organismus totiž různé barvy vnímá různými buňkami.
„Kromě fotoreceptorů, které používáme k vidění, máme v oční sítnici ještě jiné zvláštní světločivé buňky. Ty nás synchronizují s dvacetičtyřhodinovým dnem. Byly objeveny teprve před šesti lety. Jsou nejcitlivější na modré světlo, naopak minimálně jsou citlivé na červené světlo,“ vysvětluje profesorka Illnerová.
Modrého světla je nejvíce v denním „bílém“ světle. Můžeme si to zapamatovat podle modré oblohy. Denní jas přirozeně seřizuje naše biologické hodiny.
Žluté Slunce, modrá obloha, rudý západ
Modré zbarvení oblohy mají na svědomí molekuly a jejich shluky v zemské atmosféře. V ní se nejlépe rozptylují vlnové délky odpovídající modré barvě. Díky vlastnostem atmosféry také vidíme sluneční kotouč žlutě, ale když se sklání k obzoru, barví se do červena.
Čím svítit před spaním
Výrobci svítidel dlouho snili o takovém světle, které by se blížilo dennímu. Svíčky, petrolejky, žárovky i sodíkové výbojky svítí nažloutlými barvami. I svítivé diody (LED) byly zpočátku pouze červené nebo žluté. Ve světle nedávných výzkumů je ale svit nepodobný dennímu spíše výhoda než nedostatek.
„Asi od desíti hodin večer bych přešla spíše na žluté světlo. Kdybych dlouho do noci používala intenzivní světlo, které má v sobě hodně modré, tak mi bude zpožďovat hodiny. Nebude se mi ještě chtít spát,“ dodává Helena Illnerová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
