Poutní cesty jsou víc než škola. Pochopíte, že vystačíte s málem, říká Ladislav Zibura

18. listopad 2015

Hledáte klid nebo se cítíte sami? Sbalte si pár věcí, obujte pevné boty a do ruky vezměte poutnickou hůl. Zažijete pocit sounáležitosti s lidmi různých zemí. Poznáte cizí kraje. A pochopíte, že dobří lidé žijí všude.

Je studentem žurnalistiky a v nohách má už 4000 km. Prošel tři nejslavnější křesťanské pouti: do Santiaga de Compostela, Říma a Jeruzaléma. Na cestách se Ladislav Zibura naučil spoustu věcí. Za tu nejdůležitější považuje mít rád lidi.

„Četl jsem průzkum, že 70 % Čechů nezná osobně žádného cizince. Ono je snadné obávat se někoho, koho neznáte. Když jsem šel, potkával jsem samé pohostinné lidi,“ prozrazuje.

Stud je zakázaný

Jak se na pouť připravit? Neberte s sebou stud! „My jsme v Evropě k němu od dětství vedeni. Když ho ale odhodíte a spolehnete se na ty lidi, dají vám všechno.“ Pak už vám stačí pár kousků oblečení, dobré boty, vybavení na spaní venku a lékárnička. Puchýře jsou nedílnou součástí každé pouti.

Čím méně si toho člověk sbalí, tím větší je šance, že dorazí.

Santiago

Na pouti do Santiaga de Compostela je prý dobré to, že tam chodí lidi z celého světa. „Najednou se všichni střetnou na té jedné cestě. Měsíc, který jsem tam strávil po boku různých lidí, mi dal víc než studium celé střední školy.“ Když s nimi seděl u jednoho stolu, pochopil prý, že svět je sice velký, ale tak nějak spojený. „Byli jsme tam jako lidské bytosti a to je půvab té pouti.“

Zbavte se problémů

Jak říká Ladislav Zibura, pouť je jiná, než svět, ve kterém žijeme tady. „Odbourává tolik problémů a otázek, které si klademe každý den: Opravdu potřebuju vydělávat peníze, abych si mohl koupit věci? Budu mít někdy klid? Tam máte celý den jenom pro sebe a nádhernou krajinu. Z pouti se vrátí nadšený každý.“

Ladislav Zibura při své cestě přes Turecko a Izrael

Protože je přesvědčený, že poutní cesty přinášejí řešení pro nesmírně širokou škálu lidí a měly by mít své místo ve společnosti, pořádá po celé republice přednášky. O svojí poslední cestě dokonce napsal knihu 40 dní pěšky do Jeruzaléma.

Číst ženské časopisy se vyplácí

O poutních cestách se dočetl v dámské příloze jedněch novin, kde čtenářka popisovala pouť do Santiaga de Compostela. „Řekl jsem si, že tohle chci zažít. Rozhodnout se mi trvalo půl hodiny.“

Tím spíš, že v sobě měl to, co sám nazývá neklid mladého muže. „Přijde mi, že mladí muži obecně chtějí zažívat velké věci. Chtěl jsem vyzkoušet, co moje tělo zvládne.“

Proč v Turecku tančil na Madonnu? Z čeho má dodnes píchání v uších? Jaké další cesty plánuje? Více uslyšíte v iRadiu.

autoři: Tereza Stýblová , eh
Spustit audio

Související