„Jako jeden z mála ze své generace jsem vydal alespoň pár knížek.“ Zemřel Ivan Klíma. Připomeňte si ho v jeho posledním rozhovoru na Dvojce

Ivan Klíma byl jedním z nejpřekládanějších současných českých autorů. Kvůli svému židovskému původu v dětství strávil tři a půl roku v koncentračním táboře v Terezíně. V 50. a 60. letech byl členem komunistické strany, odkud byl po sovětské invazi vyloučen.

V rozhovoru z roku 2010 se vyznal z toho, co pro něj znamenalo, že patřil mezi nejpřekládanější a ve světě nejznámější české spisovatele: „Jsem potěšen hlavně za českou literaturu. Jsme malý národ, a když se naše kultura dostává za hranice, znamená to, že jsme reprezentováni také něčím jiným než stále víc upadajícím sportovními výkony.“

Disident vycházející i v Číně

Jako bývalému disidentovi mu paradoxně vyšly vybrané spisy i v Číně. „Vydali tam i ty do jisté míry politické věci. A já nevím, jestli tam něco cenzurovali,“ přiznával. „Ale v kultuře oni jsou jaksi méně striktní, než byla naše normalizační cenzura.“

Nad čím se ale pozastavoval, je skutečnost, že pod čínským titulem je na čínských vydání ještě vždy i titul v angličtině. „Jen doufám, že to nepřekládali z angličtiny, protože to jsem zakázal. Nechci, aby mě překládali z angličtiny.“

Ze zahraničních honorářů žil i během normalizace. „Normálně by se nám pokusili zabavit 92 % honorářů, kdyby to šlo přes banku. Takže mně to vždy někdo přivezl přes hranice a já to vyměnil za bony a bony za koruny. Takhle nás mohlo existovat víc: já, Václav Havel, Pavel Kohout…“

Aspoň jsem měl čas psát

„Člověk ale nesměl cestovat, vyloučili mě ze všech organizací, řada lidí se bála se mnou setkat. Zase jsem ale měl spoustu času na studium a na psaní. Využil jsem ho, jak jsem mohl.“

Po roce 1989 přišlo několik let „až úmorného, ale zajímavého cestování, když jsem byl neustále zván na nejrůznější konference. Ale přece jenom jsem měl přes to všechno cestování čas i na psaní. A to jsem se snažil využít. Jako jeden z mála z mé generace jsem vydal přece jenom pár knížek.“

Ivan Klíma se narodil v roce 1931 jako Ivan Kauders. Za svou práci získal Cenu Franze Kafky, Cenu Karla Čapka českého PEN klubu, Magnesii Literu a v roce 2013 i Cenu Ferdinanda Peroutky za svoji celoživotní novinářskou činnost. Mezi jeho nejznámější knihy patří Moje šílené století nebo Láska a smetí. Jeho knihy byly zfilmovány u nás i v zahraničí.