„Maminka se s mým povoláním těžko srovnávala.“ Dominik Duka v nezvyklém bilančním rozhovoru na Dvojce
V úterý 4. listopadu 2025 zemřel kardinál Dominik Duka, arcibiskup, člen Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze i člen Konfederace politických vězňů. Bylo mu 82 let. Na Dvojce býval jedním z pravidelných komentátorů pořadu Jak to vidí… Rozhovor z roku 2013 u příležitosti jeho 70. narozenin ho zachycuje v jiné poloze. Hovoří o tom, jak se chtěl stát vojákem, o svém otci, sestře, která zemřela, ještě než se narodil, anebo o strastech své maminky.
„Moje nejstarší sestřička zemřela ještě jako dítě. Předčasný porod,“ svěřoval se Dominik Duka na Dvojce 29. dubna 2013. „Já jsem se narodil až několik let poté, když už mamince nebyla dávána naděje na dalšího potomka.“
„Až když jsem se stal knězem, po mé první bohoslužbě, se přiznala, že si mě vymodlila, ale že to s tím odevzdáním Pánu Bohu přece jenom myslela trošku jinak,“ smál se. „Těžko se srovnávala s mým povoláním. Ona říkala: já mám strach, protože on promluví a určitě ho zavřou.“
Maminka nesla tíži našeho života
„Když vzpomínám na maminku, tak vím, že to byla ona, která nesla tíži našeho života během druhé světové války i po ní. Otec byl většinou mimo domov. Jednak jako voják a pak ve vězení (tatínek Dominika Duky bojoval za druhé světové války v Československé armádě a v 50. letech byl potom uvězněn spolu s důstojníky západní fronty – pozn. red). Znamenalo to tedy pro ni nejenom péči o děti, ale i pomoc jemu,“ svěřoval se Duka moderátorce Daniele Brůhové.
„Právě díky jejímu postoji jsem poznal opravdu celou řadu žen, které prožívaly toto období. Dnes by si možná velká část naší společnosti položila otázku, jestli to mělo cenu, jestli to za to stálo. Oni své muže neopustili ani v době druhé světové války ani v 50. letech.“
„Když jsem pak maminku přivítal na návštěvě v borské věznici (Duka byl jako duchovní odsouzen v 80. letech do vězení, kde se pak setkal s Václavem Havlem – pozn. red.), tak jsem si uvědomil, že ty těžkosti a trní a stresy jí nepřipravil jenom manžel, ale i syn.“
Chtěl jsem být vojákem
„Když mám ale říci, kdo byly v mém životě mé idoly, je to zcela antifreudovské: byl to na prvním místě můj otec. Chtěl jsem být vojákem z povolání podle něj. Především podle té modré uniformy. Přitahovala mě letadla, bydleli jsme v blízkosti letiště.“
„Rovněž to ale byli kněží, s kterými jsem se potom setkával jako chlapec,“ vyznával se Duka. „A bylo to dáno i tím, že právě ve chvíli, kdy se tito vězňové vraceli z vězení, místní páter byl ten, kdo se je nebál uvítat.“ Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
