Politický geograf Romancov: Jednat se začíná, když válka nedokáže nic získat. Čína hraje jinou ligu

Ukrajina připouští, že Rusové zvyšují rozsah i počet útoků v Záporožské oblasti a v Doněcké oblasti. Tvrdé boje teď probíhají kolem Pokrovsku, který se Rusové snaží dobýt víc než rok. „To je sídlo, o kterém s výjimkou místních nikdo neslyšel,“ připomíná politický geograf. „Proč o tomto mluvím?“

„Pořád bychom si měli uvědomovat, že to měla být velmi svižná, třídenní nebo třítýdenní speciální vojenská operace. Mělo se hrát o Charkov, Oděsu, Kyjev a o celou Ukrajinu. Teď se čtvrtý rok v řadě bavíme o malých vesničkách nebo menších městech.“

„Umírá tam samozřejmě obrovské množství lidí, to nechci zlehčovat. Ale nejlépe na tom vidíme, že posuny fronty jsou velmi malé,“ vysvětluje Romancov. S blížící se zimou navíc očekává další zamrznutí fronty. 

Čtěte také

Politický geograf Michael Romancov: Konec muniční iniciativy? Babiš bude chtít hrát hru s co největším ziskem

„Pokud je mi známo, na nějaký velký průlom ani jedna strana v tento okamžik nemá prostředky,“ říká politický analytik. Domnívá se ovšem, že boje stejné intenzity dokáže Rusko vést ještě v řádu měsíců. Že situace uvázla na mrtvém bodě, připustil tento týden i mluvčí Kremlu Peskov. Připouští tedy, že Rusko nevyhrává?

„Dlouhodobě platí, že jednání mezi znepřátelenými stranami směrem k zastavení palby, a pak případně k uzavření míru, začíná mít smysl pouze za předpokladu, že politické reprezentace, které stojí za vojáky, dospějí k závěru, že v daný okamžik už válkou nemohou získat víc, než prostřednictvím jednání,“ podotýká politický geograf Romancov.

Jednání v Budapešti?

Od v současnosti plánovaných jednání mezi ukrajinskou a ruskou stranou v Istanbulu Romancov neočekává víc než předání zajatců. „To podstatné se začne odehrávat teprve v okamžiku, kdy proběhne nějaké skutečné jednání na nejvyšší úrovni. Od toho jsme v tento okamžik strašně daleko,“ obává se Romancov.

Příčiny diplomatického rozkolu mezi Spojenými státy a Ruskem vidí mimo jiné v nekompetenci Trumpova poradce Witkoffa, který tlumočil Putinovy postoje před jednáním na Aljašce.

„Donald Trump najednou zjistil, že proti němu sedí člověk, který nehodlá jednat, který se domnívá, že mu Američané, respektive Trump osobně, jako na zlatém podnose dodají ještě výrazně větší část ukrajinského území, než kterou Rusko reálně ovládá, a k tomu, že mu dá přednášku o ruských dějinách,“ vysvětluje Romancov.

Čtěte také

Politolog Karel Svoboda: Konec Putinovým tanečkům? Cílem amerických sankcí je zatlačit Rusko k jednacímu stolu

Ačkoliv z ruské strany zaznívá, že další schůzka na půdě NATO nepřipadá v úvahu, místem případného druhého setkání Trumpa s Putinem může být Budapešť. Sbližování znepřátelených stran by mohl maďarský premiér Orbán využít v kampani před volbami v dubnu.

„Mimochodem, Rusko říká: Pro nás jsou relevantní pouze ty země, které nejsou loutkou v područí Spojených států. Tady jsme viděli, že Viktor Orbán jel do Washingtonu a tam říkal: Donalde, prosím tě, dej mi výjimku na nákup ruské ropy. Donald mu všechno dal. Z Ruska nezaznělo jediné slovo, že toto je chování loutky a že Trump je loutkovodič. Na tomto krásně vidíme, jak pružná a bohužel efektivní dokáže být ruská rétorika,“ poukazuje politický geograf.

Válka s korupcí

Ukrajina nebojuje jen s Ruskem, ale také s korupcí. Protikorupční orgány v těchto dnech pozatýkaly skupinu lidí, která si brala do kapsy deset procent z každé zakázky pro státní korporaci Enerhoatom. Případ sahá až k ministrovi spravedlnosti a dalším politikům. Potírání korupce je zásadní podmínkou pro vstup do Evropské unie.

„Ukrajina byla v uvozovkách proslavena obludnou korupcí. Ale na rozdíl od Ruska, kde Putin udělal korupci součástí fungování svého režimu, na Ukrajině se vždy čas od času objevila vůle s tím něco dělat. Že vůle zatím nevedla k tomu, že bychom měli ideálně bezkorupční Ukrajinu, je věc jiná. Nicméně ukrajinská společnost o problému ví, vymezuje se vůči němu, bojuje s ním,“ míní Romancov.

Zdůrazňuje přitom, že válka je pro korupci ideální prostředí. „To je strašně důležitý rámec, který bychom neměli ztrácet ze zřetele. Ve válce se všechny věci ve společnosti, ať dobré nebo špatné, dějí s o to větší intenzitou. Nedělejme si iluze, že by se jiná země, která by byla čtyři roky ve válce, chovala v tomto ohledu výrazně jinak,“ podotýká politický geograf Michael Romancov.

Tok zboží Rudým mořem

Další velký světový konflikt je teď v klidové fázi. Už déle než měsíc platí příměří mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamas v Pásmu Gazy, a proto v úterý jemenští povstalci Húsíové oznámili, že zastavují útoky na lodě v Rudém moři, které spojovali s Izraelem.

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Trumpův plán pro Gazu byl šit horkou jehlou. Hrozí návrat války?

„Problém je ten, že oni útočili na řadu dalších lodí, které s Izraelem neměly vůbec nic společného. A to skutečně vedlo k tomu, že rejdařské společnosti se rozhodly, že než aby riskovaly škody na lodích, zdržení i smrt posádek, že raději poplují kolem Afriky, což je cesta výrazně delší a nákladnější, ale bezpečnější. Mimochodem, velkou roli v tomto ohledu prý sehrál tlak pojišťovacích společností, protože pojišťovny prostě nechtějí platit škody,“ poukazuje politický geograf Romancov.

Rudé moře, mezi Suezským průplavem a průlivem Báb al-Mandab u pobřeží Jemenu, je spojnicí mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem, tedy i obchodu mezi Evropou a Asií. Podle Romancova Evropa i zde ignorovala své bezpečnostní zájmy.

Významnou obchodní trasu byli jemenští povstalci s podporou Íránu schopni přerušit. „Navzdory tomu, že tam je čínský náklad, velice často jsou rejdařské společnosti, které patří evropským rejdařům. A ano, Čína by měla spolu s námi mít zájem na tom, aby nejvytíženější námořní cesta, ze Šanghaje do Rotterdamu přes Suez, fungovala hladce,“ říká politický geograf.

„Nicméně Čína na rozdíl od Evropy má ve hře nejen ekonomické, ale i celou řadu dalších zájmů. Hraje hru na úplně jiné úrovni, než jakou hraje Evropská komise. V Pekingu si pravděpodobně spočítali, že to je sice věc, která je pro ně nemilá, ale že v současné situaci mají ve hře daleko více zájmů,“ domnívá se politický geograf Michael Romancov.