Amerikanista Pondělíček: Byl úder na Írán opravdu třeba? Spojené státy se zdají být ve vleku Izraele

Leteckým úderem na íránská zařízení na obohacení uranu vstoupily Spojené státy v noci na neděli po boku Izraele do konfliktu na Blízkém východě. „Všichni se shodnou, že nechat íránský režim vyvinout jadernou zbraň by nebylo dobré,“ míní Jiří Pondělíček. „S ohledem na chování americké administrativy ale zároveň nevíme, do jaké míry to skutečně bylo teď potřeba.“

„Ještě v březnu ředitelka tajných služeb Tulsi Gabbardová v Kongresu vypovídala, že Írán sice má více a na vyšší úroveň obohaceného uranu, ale že ajatolláh Chameneí nedal prý rozkaz obnovit program, který byl v roce 2003 zmrazen.“

Doposud přitom Trump vystupoval jako prezident, který chce konflikty ukončovat a letos začal s Íránem o jeho jaderném programu jednat. „Vypadá to, že se v tomto ohledu prezident dostal spíš do vleku událostí a rozhodně to nevzbuzuje důvěru pro nějaké další kroky,“ míní amerikanista Pondělíček.

Půlnoční kladivo

Americká operace Půlnoční kladivo dopadla na Írán týden poté, co útoky na osoby a budovy spjaté s íránským jaderným programem zahájil Izrael. „Donald Trump prý stejně jako jeho předchůdci dlouho přesvědčoval Izrael a Netanjahua, aby útok neprováděl, aby bylo možné něco případně s Íránem dojednat. Názor změnil až v okamžiku úderu Izraele.“

Šéf Pentagonu Hegseth po útoku zdůraznil, že svět by měl slova amerického prezidenta poslouchat. „Co si z toho můžou američtí protivníci vzít? Nikoliv, že americké odstrašení funguje. Ale že Amerika byla možná donucena Izraelem zahrát karty, které má. Že to nebylo úplně v její moci.“

Narušená důvěryhodnost

Úder amerických bombardérů, které údajně letěly z Ohia 37 hodin, přišel dřív, než americký prezident avizoval. Minulý týden Trump oznámil, že o útoku rozhodne do 14 dnů. „V době, kdy o tom mluvil, už musel být buď velmi blízko rozhodnutí, že zaútočí, anebo už ho udělal. Z tohoto hlediska to byl bluf,“ všímá si komentátor deníku Fórum 24.

Čtěte také

Bořek Lizec: Konflikt s Íránem otevírá Rusku vstup do arény mezinárodních vztahů. A na to Trump slyší

„Je otázka, jestli takové nabourání důvěryhodnosti slov amerického prezidenta vůbec přineslo nějaký operační užitek,“ dodává. Moment překvapení podle něj nehrál roli, jelikož vzdušnou obranu Íránu Izrael už dříve potlačil.

Zda Spojené státy s cílem zničit íránská jaderná zařízení uspěly, je podle Pondělíčka přesto nejisté. „Írán podle satelitních snímků začal zařízení ve Fordo evakuovat už několik dní před útokem. Na tuto eventualitu se tedy připravoval,“ poukazuje.

Ačkoliv operaci mohou Američané hodnotit úspěšně, zavdává otázkám po dlouhodobější strategii Spojených států vzhledem k Blízkému východu. Spolu s americkými médii si Pondělíček klade otázku, co bylo jejím cílem.

„V negativních komentářích jsou pokládány z mého pohledu legitimní otázky: Bylo to potřeba teď? Bylo to skutečně naléhavé? Co bude dál? Co je vlastně cílem? Jen potlačení íránského jaderného programu? Pak je cíl splněn. Anebo je teď cílem změnit režim v Íránu?“

Co bude dál?

Jakou roli budou Spojené státy v dalším ohnisku konfliktu na Blízkém východě hrát? „Působí to dojmem, že Amerika byla ve vleku toho, co rozhodl Izrael, že to nebylo úplně americké přání. Trump se teď samozřejmě bude snažit dostat zpátky do sedla.“

„Já bych ale řekl, že izraelský úder odhalil americkou nepřipravenost,“ říká Pondělíček. Po nedělním náletu nutí Trump Írán k uzavření míru. Amerikanista ovšem poukazuje, že kladením požadavků si jeho administrativa uzavírá možnost, jak z konfliktu odejít.

„Když řeknu, že Írán s námi musí jednat, a zároveň J. D. Vance řekne, že nechce nasazovat pozemní síly, tak historie ukazuje, že donutit někoho jenom vzdušnými údery ke kapitulaci je téměř nemožné,“ usuzuje Jiří Pondělíček.