Po nás potopa

20. leden 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bonaventura Peeters: Velká potopa

Rčení vyjadřuje nevhodný, bezohledný, krátkozraký vztah k budoucnosti.

François Boucher, Portrét Madame de Pompadour (pol. 18. stol.)

Jako první je prý použila Madame de Pompadour, společnice a důvěrnice Ludvíka XV. Když se král Francie v polovině 18. století, po vojenských porážkách a po zprávě o velkém státním dluhu své země, rozhodl na čas zříci života ve světě radovánek, hostin a plesů, jeho milostnice prý odvětila:

Nač se tím budete zatěžovat, milosti, ještě z toho onemocníte. Pusťte starosti z hlavy. Po nás potopa!

Díky tomuto „moudrému“ úsudku panovníka se sídlo ve Versailles dál utápělo ve zlatě a bujarých zábavách. Netrvalo však dlouho a Francií se přelila vlna krvavé revoluce.

Potopa deštěm, anebo krvavou revolucí

Potopa jako trest má pravzor ve starozákonním podobenství, kdy lidstvo rozpoutalo tak silný boží hněv, že bylo smeteno z povrchu zemského ničivou záplavou. Podle příběhu v knize Genesis byl rozzlobeným Bohem povolán Noe, aby varoval lidi před zločinným chováním. Jestli se do 120 dnů nezmění život na zemi, stihne lidstvo trest.

Edward Hicks, Archa Noemova (1846)

Noe šel a všude vyprávěl, co mu Jahve sdělil. Jenže lidé ho vůbec neposlouchali, někteří se mu vysmáli a nikdo ho nebral vážně. Proto Noe, na boží výzvu vystavěl archu, velikou loď, do které shromáždil příslušníky své rodiny, ale také pár od všech zvířat, ptáků i hmyzu a všechna semena rostlin.

Pršelo 40 dnů a nocí. Když pak vody konečně opadly, vypustil Noe holubici. Ta se navečer vrátila a v zobáku nesla olovovou ratolest a od té doby připomíná holubice lidem konec útrap a vytoužený mír.

Inspirace v literatuře

Podobenství o potopě, které je spojováno s úpadkem a neochotou alespoň pokusit se ho odvrátit, najdeme v literatuře hned několikrát. Josef Toman napsal historický román, jehož děj je zasazen do starověkého Říma na sklonku vlády císaře Tiberia a počátku vlády šíleného císaře Caliguly. Jmenuje se příznačně Po nás potopa.

František Gellner je autorem básnické sbírky Po nás ať přijde potopa. Ve stejnojmenné básni v ní se říká:

Mí přátelé se v sympoziích baví,
by zase zítra klesli do bídy.
Na večer z loží zvedajíce hlavy
se v duchu těší: Diem perdidi.*

(* v překladu „promarnil jsem den“)

autoři: Milena M. Marešová , Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Více z pořadu