Pevnou půdou pod nohama manžela-bouřliváka. Osudové ženy: Madla Vaculíková

„V pohledu na dějiny vidíme často to velké, to politické,“ uvažuje host pořadu historik Michal Stehlík. „V případě Madly Vaculíkové ale musíme především vidět manželku a matku, která se musela vyrovnat s velmi těžkými okamžiky své rodiny – s emigrací jednoho syna, s problémy, kdy děti nemohly studovat, s výslechy a sledováním StB, ale také s mimomanželským životem Ludvíka Vaculíka. Uprostřed velkých dějin se tak odehrávaly její vlastní vnitřní spory, ona ale přesto zůstala milující ženou bouřliváka Vaculíka,“ pokračuje historik.

Americký sen uprostřed Československa

Marie Vaculíková, které nikdo jiný neřekl jinak než Madla, se narodila v roce 1925 do moravské rodiny Komárkových. Po studiu měšťanky odešla v roce 1939 do Zlína. Nejprve pracovala u pásu, poté vystudovala obchodní akademii.

„Pro mnoho generací byl Baťův Zlín americkým snem uprostřed Československa. V dalším Baťovském závodě, tentokrát ve Zruči nad Sázavou, kde Madla pracovala jako vychovatelka v tamním internátě, se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem.“

Přestože to byli dvě naprosto odlišné politické osobnosti, ona z katolické rodiny se silnými národně socialistickými kořeny, on nadšený mladý komunista, už v červnu roku 1949 se slavila svatba.

Strmý vzestup, ostrý pád

Manželé odešli do Prahy. Ludvík Vaculík brzy začal prožívat strmou intelektuální kariéru, nejprve v Rudém právu, poté v Literárních novinách. K okruhu jejich přátel patřil Ivan Klíma, Sergej Machonin, Milan Kundera nebo třeba Jiří Němec.

Madla byla zprvu v domácnosti s dětmi. V 60. letech se ale i ona začala profesně uplatňovat. Pracovala jako externistka Československého rozhlasu a v klubu přátel při divadle Semafor.

Přišlo ale Pražské jaro, spjaté s vystoupením literátů včetně Ludvíka Vaculíka. „Vaculík se stal velkou hvězdou veřejného prostoru, formuloval požadavky skupiny akademiků vůči komunistické straně, stál za textem 2000 slov. Pak ale přišla okupace, která znamenala velký šok nejenom pro rodinu Vaculíkových, ale i pro celou československou společnost,“ přibližuje historik.

Nepohodlní

Vaculíkovi se rázem ocitli na druhé straně barikády. „Stali se terčem Státní bezpečnosti, součástí jejich života byly výslechy, odposlechy, sledování bytu. Když Madla neprošla komunistickými prověrkami, musela opustit klub při divadle Semafor. Do konce života pak pracovala v manželské poradně jako administrativní pracovnice,“ popisuje Michal Stehlík.

Tlak ze strany StB nabyl ještě na síle po zveřejnění Prohlášení Charty 77. „Madla byla při výsleších poměrně tvrdá, nic neřekla. Perzekuce ale pak dopadla na její děti. StB se neštítila zneužít ani velmi složitého vztahu s jejím manželem a zveřejnila Vaculíkovy intimní fotografie s milenkou.“

Madla přesto následující velkou aféru ustála, tlaku StB nepodlehla a rozvod s manželem odmítla. „I když prožívala velmi těžké okamžiky, zůstala milující ženou veřejně známého bouřliváka a jeho pevnou půdou pod nohama.“

Role spisovatelky

I po roce 1989 hrála Madla roli manželova největšího oponenta. „Měla jiné názory než on a říkala je naplno. Ludvík s ní velmi bouřlivě polemizoval, a pak to přetavil do krátkého textu pro Lidové noviny.“

Příležitost vyjádřit se jí dal také výtvarník Jiří Kolář, s kterým vedla bohatou literární korespondenci. Ta v roce 1994 vyšla knižně a vzbudila literární senzaci.

Madla Vaculíková přežila svého manžela o pět let. Zemřela v roce 2020 v Dobřichovicích ve svých 95 letech.