Pavel Trávníček: "Tři oříšky pro Popelku jsou taková jezdecká pohádka"

Pavel Trávníček
Pavel Trávníček
V dnešním (středečním, 3.11.) Setkání jsme přivítali herce Pavla Trávníčka.

Jeho tvář vídáme na televizních obrazovkách během vánočních svátků téměř denně. Neposlušný královský syn z pohádky Tři oříšky pro Popelku svůj přídomek “princ“ ale bere s humorem: “Když mě na ulici potkají matky s dětmi, říkají mi: “Vy jste moje dětství,“ netají se Pavel Trávníček, který přiznává, že se mu role princů časem znelíbily: “Období mírného odporu jsem ale překlenul. Dnes se na tyto charaktery dívám velmi shovívavě a sentimentálně. Jako na součást mého mládí.“

Jak herec na koprodukční pohádku vzpomíná po 37 letech a čemu přičítá její úspěch? Vysvětluji si to šťastným setkáním herců, kteří v ní hráli. Uveďme např. Vladimíra Menšíka, Helenu Růžičkovou či Libuši Šafránkovou. Natáčení prý bylo nabito dobrou atmosférou a všichni se ho účastnili rádi. Pavel Trávníček také poznamenal: “Můj známý mi jednou řekl: “Došlo mi, že je to taková jezdecká pohádka, protože jezdíš a hledáš botu.“ A dodává: “Pohádka jako žánr musí být průzračně jednoduchá a nepřetrikovaná.“
Snad nejznámější dětský snímek režiséra Václava Vorlíčka zaznamenal úspěch i v Německu. Pro místní je dodnes naprosto kultovní a považují ho za svůj. “Dokonce mi chodily dopisy od západních sousedů, protože byli všichni přesvědčeni, že jsem Němec. Přišlo mi ale také psaní z Paraguaje,“ prozrazuje Pavel Trávníček s podivem.

Důležitou činností, které se již léta věnuje, je bezesporu dabing. Svůj hlas propůjčil Johnu Travoltovi, Alanu Delonovi a Aldovi. Myslím, že M*A*S*H je nesmrtelný, povedl se všem. Když byla v Praze Loretta Swit (red. pozn. představitelka Margaret Houlihanové z tohoto amerického seriálu), o českém dabingu říkala: “Máte ho lepší, protože nám v originálu zůstaly umělé smíchy. Vy je nemáte.“ Práce na seriálu trvala dva a půl roku a podle Pavla Trávníčka jí bylo opravdu mnoho.
O francouzském herci Delonovi, se kterým se dvakrát setkal, tvrdí: “Je to kráčející klasika a jeho herectví je rafinovanější. Sází na skutečnost, že je pohledný muž.“
Neopomněl ani Johna Travoltu: “Od Horečky sobotní noci, kde tančil a všichni si mysleli, že je muzikálový zpěváček, udělal úžasný skok a natočil Pulp Fiction. Najednou je z něj úžasný herec.“
K dabingu dále doplňuje: “Je velmi náročný a myslím si, že se na něm herecky může vytvořit nová postava. Nikdo si např. nedovede představit Louise de Funese bez Františka Filipovského. Všichni říkají, že je lepší než originál. Není to, jak dnes často slýcháme, jen o bezvýrazném říkání vět a písmen.

Alan Alda

Pavel Trávníček pochází z československé hudebně - statkářské rodiny: V mládí prý musel, na příkaz tatínka, hrát na piano, jeho sestra Marta zase na flétnu: “Po večerech jsme hráli kousky od Schuberta a Schumanna. Takhle jsme doma vrzali.“ Dnes je za to ale vděčný. Zkušenost z dětství mu dala vzdělání v oblasti klasické hudby. Obklopovali ho dobří lidé a vzdělaní muzikanti.
K divadlu měl už od raného dětství blíž i díky podstatné skutečnosti, že bydlel v budově, ve které jedno sídlilo a které často navštěvoval. “Hlavně pro děti je to magické prostředí. Dalo by se říct, že jsem v něm vyrůstal, a to mě poznamenalo.“

Následovalo angažmá v divadle bratří Mrštíků, předtím ale ještě studium na brněnské JAMU: “U nás v maloměstečku nikdo nevěděl, co zkratka znamená. Všichni kroutili hlavou.“ Na dobu okolo roku 1968, kdy začal chodit na střední školu, vzpomíná velice rád: “Byla to intelektuální revoluce. Najednou se mohlo hrát a vydávat, co se chtělo. Sametová revoluce v r. 1989 byla ekonomická. Lidé se dopracovali ke svým penězům a majetkům. V r. 1968 byl náš náboj ale úplně jiný.“
Pavel Trávníček se v souvislosti s rokem 1989 a nástupem demokracie nad pojmem důvtipně zamyslel: “Má mnoho tváří. Je demokracie česká, putinovská - ruská, americká. Také je demokracie diktatury. Když se někomu zachce, tak to jde vždycky nějak udělat. Všichni si toto slovo berou do pusy, je to ale trošku jinak.“

Díky nástupu nového politického režimu mohl dát roku 1998 vzniknout Divadlu Skelet. Nachází se v Opletalově ulici na Praze 1. “Říkal jsem si, že by se člověk měl divadlem uživit a herec sám by se měl rozhodnout, co, s kým, kde a za jaký honorář chce hrát. Napadlo mě založit vlastní scénu. Volné tehdy bylo Divadlo hudby.“ První dva roky existence kulturní instituce byly, jak Pavel Trávníček uvádí, těžké. Nakonec se ale stala nezávislou scénou a to je, jeho ústy, opravdu “drahé slovo“.

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Tomášem Voženílkem ...







Pokud jste nestihli pondělní vysílání, přečtěte si článek Věry Luptákové s názvem: Michaela Kocába dnes velmi mrzí nezájem Nečasovy vlády o lidská práva

Michael Kocáb a Zuzana Burešová
<hr /><hr /><br /><br /><br /><br /><br /><br /><br />

V úterý jsme ve studiu ČRo 2 - Praha přivítali herečku Apolenu Veldovou. Neopomeňte článek Jana Sklenáře: Herectví je v případě Apoleny Veldové rodinná záležitost

Apolena Veldová