Pavel Kosatík: Touha po svobodě je nezničitelná

Čtěte také

Pražské jaro bylo bláhové. „Nevím, co si lidé mysleli, ale náznaky, že to neprojde, byly jasné,“ říká historička

21. srpen 1968 patří bezpochyby k nejdůležitějším výročím naší novodobé historie. V pořadu Jak to vidí... to potvrzuje i publicista Pavel Kosatík. Dodává ale, že význam tohoto data se s lety trochu proměnil.

„V 90. letech se nejvíce řešila otázka zvacího dopisu. Tehdy to bylo nové téma. Nebylo ještě vyloučeno, že někteří signatáři, jako třeba Vasil Biľak, budou zatčeni. Pak se ale ukázalo, že systém potrestání schopen není.“

Poučení?

„Dnes má cenu spíše přemýšlet nad tím, jak nás v minulosti naše tehdejší politická reprezentace zavlekla do zahraniční spolupráce se státem, který za to nestál. A kde se nám tato spolupráce posléze vymstila.“

Host Dvojky připomíná, že ona spolupráce začala nenápadně a pozvolna. „U prapočátků stál dokonce demokratický politik Edvard Beneš, který podepsal spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem v roce 1943. Předpokládalo se, že se říše bude demokratizovat a vlivem války že se snad obnoví část velmi křehkých tamních demokratických tradic. Na to ale bohužel nedošlo,“ připomíná Kosatík.

Je nepochybné, že mnoho lidí si díky historické zkušenosti svobody více váží. Důležité ale podle publicisty je, aby vizi svobody a pospolitosti s demokratickými tradicemi a předky reprezentovali i vůdci. 

Bratři Slováci

Hlavní osobností pražského jara byl Alexander Dubček|foto: National Archives, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Podle Pavla Kosatíka se dá o 21. srpnu 1968 přemýšlet i v souvislosti se Slovenskem. I když společný stát dávno neexistuje a téma se může zdát být dávno překonané. Otevírá totiž otázku, jestli jsme „našim bratrům dobře rozuměli, jestli jsme jim naslouchali a vnímali to, co oni potřebují“.

„Slováci 21. srpen totiž prožívali trochu jinak. I jim šlo o demokratizaci, mnohem víc ale řešili federalizaci. Vznik pražského jara na Slovensku měl ekonomické příčiny. Důsledky ekonomické reformy vypadaly jinak v Čechách a jinak na Slovensku. U nás zůstávaly kvalitnější části výroby, tedy finalizace, kdežto prvovýroba byla soustředěna na Slovensku. Přičemž Slovensko, které mělo větší přírůstek populace, bylo neustále nuceno vyvážet pracovní sílu do Čech. V roce 1968 už toho měli plné zuby,“ vysvětluje Kosatík.

Touha po svobodě

V souvislosti s probíhajícími událostmi v Bělorusku se dle Pavla Kosatíka znovu potvrzuje, že „i pod tou nejtužší ledovou totalitní krustou existují naprosto přirozené lidské vlastnosti, jako je touha po svobodě a demokracii“.

Asociace s událostmi v Bělorusku ale podle publicisty pokulhává. „Bělorusové jsou na tom hůře, než jsme tehdy byli my. My jsme těžili z osvícené vlády Gorbačova, který strohou vládu nad sovětskými satelity odvolal. Současné vztahy mezi Minskem a Moskvou nic podobného nenasvědčují. Když se láme chleba, běloruský prezident telefonuje do Moskvy o pomoc,“ uzavírá Pavel Kosatík.

Další témata rozhovoru: okupace Československa a reakce proreformní části komunistické strany; sametová revoluce v Bělorusku?; Bělorusko očima střední Evropy; provázanost Běloruska a Ruska; fenomenální kniha Dani Horákové O Pavlovi.