Pražské jaro bylo bláhové. „Nevím, co si lidé mysleli, ale náznaky, že to neprojde, byly jasné,“ říká historička
„Pro zkoumání roku 1968 je stěžejní to, že stále nebyly otevřeny všechny ruské archivy,“ připomíná Markéta Devátá z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. I po 50 letech zůstává prý problém v tom, jak ruská společnost tehdejší události vnímá.
„Zatímco 90. léta naznačovala, že ruští historikové ustupují od předchozího výkladu, dnes jsme svědky toho, že se myšlenka o kontrarevoluci v Československu vrací. Vycházejí tam i knihy, které to tak popisují,“ připomíná Markéta Devátá.
„Je to pro ně důležité. Stmeluje je to ve smyslu: My, dědici velkého impéria, jsme měli tuto misi.“ Českou společnost by to podle historičky mělo znepokojovat. „Mohlo by nás to zasáhnout, ale těžko říct, co proti tomu můžeme dělat.“
Nebylo bláhové doufat, že Pražské jaro může dopadnout jinak, než ozbrojeným vpádem? „Nevím, co si lidé mysleli, ale náznaky, že to neprojde, byly jasné,“ říká historička.
Co zajímavého zaznělo na konferenci o srpnu 1968? Opakuje se historie? Jaká je úloha Ústavu pro soudobé dějiny? Poslechněte si ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
