Pavel Kosatík: Do Československa prchal za první republiky každý, komu bylo jinde demokraticky těžko

„Někteří lidé vnímají z mého pohledu překvapivě 28. říjen jako připomínku něčeho, co přestalo existovat. My se ale přece nehlásíme k něčemu, co zaniklo. Hlásíme se k republikánství, které toho dne vzniklo. Do té doby tady po staletí vládl monarchistický princip a lidé si nebyli formálně rovni tak, jak tomu moderní svět rozumí. Osud každého se odvíjel od toho, do jaké rodiny se narodil a jaká dědičná privilegia zdědil. Toho jsme byli v roce 1918 zbaveni,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík.

S 28. říjnem jsme ale získali i četné další demokratické svobody. „Když bychom třeba nakoukli do první československé ústavy z roku 1920, zjistíme, že ženy tehdy šly vůbec poprvé k volbám. Nebylo to tak odjakživa, jak by si leckdo mohl myslet.“

Ne národ, ale idea

Podstata nového státu byla podle Kosatíka v tom, že nebyl založen na národnostním principu, ale byl založen jako stát ideový. „Ti, kteří ho vymysleli – tedy zpočátku představitelé v exilu Masaryk, Štefánik, Beneš – ho vnímali jako silnou ideovou demokracii. Šlo o stát ve střední Evropě, který do svého okolí vyzařoval velmi dobré názorové vibrace. Žádný z našich sousedů se tomu tehdy nemohl rovnat. A když někde někomu bylo demokraticky těžko, prchal z okolních zemí do Československa, kde hledal záchranu.“

Čtěte také

28. říjen 2018. Den vzniku Československa

Vliv první republiky ovlivnil i vývoj naší země po listopadu 1989. Podle Kosatíka hlavně proto, že v době samostatného Československa vznikly některé chyby, které se pak v polistopadové svobodě velice rychle projevily, zejména v otázce rozpadu federace.

„Československý poměr byl sice vymyšlen dobře, ale političtí představitelé na české straně velice málo vnímali, co tehdejší slovenský národ vlastně žádá, a že to, co žádá, je shodou okolností přesně to, co žádá ten český. Bylo pro ně těžké vidět, že chtějí stát rovného s rovným. Onu pomyslnou pomlčku, to malé Rakousko-Uhersko, chtěli vlastně od samého začátku. A nebyl to nesmysl. Ono by to bylo existovalo, ale muselo by se to postavit na trochu jiných základech než na fikci československého etnického národa, který samozřejmě nikdy neexistoval.“

Demokracie je náš zájem

Svoboda první republiky netrvala dlouho. „Ukázaly se slabiny státu. Ale těžko říct, jestli za to malý stát může. Malý stát nemá jinou možnost včetně dnešní České republiky než chovat se na mezinárodní scéně tak, aby existoval ve svobodných poměrech. Nikdy totiž nebudeme velmocí, která by rozhodovala o tom, co se bude v Evropě dít. Když k nám bude vývoj příznivý, budeme o tom spolurozhodovat. Demokracie je tedy náš zájem. O to by se naše politika měla snažit. A raduji se z toho, že to náš stát dělal poslední dva roky více než předtím.“