Expedice po stopách vzniku naší republiky

31. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tomáš Garrigue Masaryk

Samostatné Československo sice vzniklo v roce 1918, ale až v roce 1920 byla jeho existence definitivně stvrzena, takže 100. narozeniny republiky slavíme vlastně až letos.

Nový stát tehdy hledal svou vlastní identitu a opěrnými body se mu staly jednak významné osobnosti historie typu mistra Jana Husa, ale i schopnosti tehdejších současníků  typu Tomáše Bati nebo umělců typu Alfonse Muchy. Expedice si připomene, za jakých okolností mladé Československo vznikalo, jak se tvořily státní symboly a jaký byl podíl tehdejších politiků, podnikatelů i umělců.

Chaos místo vlajkoslávy

Jak prožívali lidé narozeniny naší mladé republiky lidé před sto lety? Zpočátku rozhodně neprobíhaly ve znamení oficiální vlajkoslávy, ale spíš chaosu a zmatku. Rakousko-uherský návrh k jednání o příměří vyvolal v říjnu 1918 v Praze lidové pozdvižení a nový stát byl vyhlášen de facto živelně. Tomáš Garrigue Masaryk byl v tu dobu ve Spojených státech a o tom, co se aktuálně děje v Praze, nevěděl. A stejně na tom byli i Karel Kramář a Edvard Beneš, kteří byli na jednání v Ženevě. Podobně bez informací byli legionáři a lidé mimo Prahu. Proto se iniciativy chopili dva muži, kteří naopak v Praze byli: předseda Agrární strany Antonín Švehla a sociální demokrat František Soukup.

Hrdinové dne: Švehla a Soukup

A právě oni se 28. října vydali do Obilního ústavu v paláci Lucerna na Václavském náměstí v Praze a svolali tamní úředníky, protože tato instituce zajišťovala zásobování země potravinami. Oznámili jim, že se vytváří československý stát a vyzvali je k přísaze věrnosti a ke spolupráci. A c.k. úředníci tehdy opravdu přísahali, protože netušili, že Švehla se Soukupem vlastně nový stát vyhlásili sami. Všude panovaly zmatky kolem konce 1. světové války a tak úředníci věřili, že se tak děje z vůle císaře a že se Rakousko-Uhersko definitivně rozpadlo.

Ovšem ani Švehla se Soukupem tehdy ještě nevěděli, že se jejich sen o naplnění státnosti stává skutečností. Přestože ještě nic nebylo oficiálně potvrzeno, v Praze už se objevily plakáty, že válka skončila, monarchie se rozpadla a vznikl nový, samostatný stát. Dav vyšel do ulic a začal zdobit budovy v centru města slovanskými symboly a strhávat rakouské orlice. Někteří policisté si začali připínat červenobílé stužky a červenobílé prapory vyvěsili také novináři z oken redakce Národní politiky. A tím dali události do pohybu.

Muži 28. října

Velký průvod se vydal nejprve k soše mistra Jana Husa na Staroměstské a pak na Václavské náměstí. U sochy svatého Václava spontánně vyhlásil vznik nového státu poslanec Isidor Zahradník, který se k průvodu náhodou připojil. Poté dav zamířil na nedaleké nádraží císaře Františka Josefa (později Wilsonovo) a žádal železničáře, ať zprávu rozšíří do celé země. Teprve v tu chvíli se o vlně nadšení ženoucí se Prahou dozvěděli politici z Národního výboru československého, kteří zasedali v Obecním domě. Společně s Aloisem Rašínem, Antonínem Švehlou a Františkem Soukupem byl s nimi ještě národní socialista Jiří Stříbrný. A těmto mužům se pak začalo přezdívat Muži 28. října. Vydali se za lidmi na Václavské náměstí a u sochy svatého Václava oficiálně vyhlásili vznik Československého státu.

Opožděná radost

Jenže lidé v dalších městech a na venkově se o převratných událostech dozvěděli až z novin v následujích dnech. Tomáš Garrigue Masaryk byl stále ve Spojených státech a na západní a italskou frontu, kde se stále bojovalo, dorazila zpráva s týdenním zpožděním. Na Sibiř, kde se v chaosu ruské občanské války drželi českoslovenští legionáři železniční magistrály, se novinky dostaly dokonce až po měsíci. V tu chvíli už měl ale společný stát Čechů a Slováků vyměřen nový život, který měl trvat tři čtvrtě století.

V Expedici po stopách vzniku republiky uslyšíte plukovníka Michala Buriana z Vojenského historického ústavu, historika Jakuba Doležala z archivu Kanceláře prezidenta republiky, architekty Zdeňka Lukeše a Richarda Bergmana, správce Centra mistra Jana Husa v Husinci Vojtěcha Pekárika a místostarostu Ivančic Romana Sládka.

autor: Markéta Ševčíková
Spustit audio

Související