Valdštejn: Génius, byznysmen a státník, nebo zrádce, vrah a podvodník?

Šlo o osobnost velmi mnohovrstevnatou, zajímavou i kontroverzní. Jedni tvrdí, že jeho schopnosti dodneška nebyly doceněny a že byl jednou z nejvýznamnějších postav politiky své doby, jiní tvrdí, že to byl kariérista, zrádce, vrah a podvodník. Jaký byl vlastně muž, který se narodil 24. září 1583 a který si jako jediný dokázal vybudovat vlastní stát ve státě? Expedice se vypraví na místa s Valdštejnem spojená a pokusí se odhalit, v čem bylo tajemství jeho úspěchu.

Logo|foto:Český rozhlas

Sirotek, který se vypracoval

Postava Albrechta z Valdštejna je v českém historickém povědomí zakořeněna jako minimálně kontroverzní, spíše však negativní. V průběhu času mu bylo vyčítáno jeho nedostatečné češství, zrada národa, velká zrada Moravanů i jeho nebývalý pobělohorský profit. Velkou roli sehrál už jeho původ a dětství. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna pocházel ze zchudlé větve starobylého českého panského rodu. V necelých 12 letech osiřel a byl svěřen do výchovy poručníkům, kteří ho vychovávali v duchu českobratrské víry. Už tehdy si Albrecht řekl, že nikdy nedopustí, aby byl stejně chud, jako jeho otec. A právě tato idea patrně stála za jeho pozdějšími obrovskými úspěchy.

Divoké mládí a extrémní ctižádost

Už v mládí se projevovala jeho poněkud svéhlavá povaha. Studoval na luteránském gymnáziu v Goldbergu a na protestantské akademii v Altdorfu, z níž ho ovšem vyloučili za rvačky a následně i zabití jednoho z jeho kolegů. Což byl také jeden z důvodů, proč v jedenadvaceti letech odchází s vojskem na turecké bojiště do Uher. V prvních bojích sice nezískal žádnou slávu, již tehdy však na sebe upozornil svojí ctižádostí. V roce 1606, po uzavření míru, je Albrecht z Valdštejna propuštěn s hodností plukovníka českých stavů. S podporou svého švagra Karla staršího ze Žerotína se poté uchází o službu u vídeňského dvora arciknížete Matyáše. A tehdy také konvertoval ke katolicismu.

Středoevropský malíř: Portrét Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (sbírky Valdštejnského paláce, Praha)|foto:Senát PČR

Keplerův horoskop

V roce 1608 přišel další zásadní moment jeho života: Valdštejn si nechává císařským matematikem a astrologem Johannesem Keplerem sestavit osobní horoskop. Kepler, který nevěděl, čí horoskop sestavuje, mu v něm předpovídá závratnou kariéru, kterou však zaplatí naprostou odcizeností svému okolí a osobní osamělostí. Což se nakonec všechno potvrdilo. Včetně toho, že díky sňatkům získá značné jmění. V roce 1609 se Valdštejn oženil s bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka. Tento sňatek ho zařadil mezi nejbohatší moravskou šlechtu.  Po její smrti v roce 1614 zdědil rozsáhlé statky Vsetín, Lukov a Rymice.  Po vypuknutí českého stavovského povstání v roce 1618 střeží s moravským plukem neutralitu Moravy. Čeká však jen na vhodnou příležitost, kdy bude moci vstoupit otevřeně do habsburských služeb. Bez skrupulí přebíhá na stranu císařských i s plukovní pokladnou.  Je označen za zrádce a na Moravě je mu konfiskován majetek.

Valdštejn podnikatel, budovatel a státník

Všechny tyto ztráty si pak ale v císařských službách mnohonásobně vynahradí. V pobělohorských konfiskacích totiž získal obrovský majetek a začal budovat své pevné a ekonomicky silné dominium na Frýdlantsku a Jičínsku. Léta 1621 - 1625 znamenají první etapu tzv. Valdštejnovy velké doby.  Je jmenován vrchním velitelem císařských vojsk a je povýšen na říšského knížete. Genialita jeho vojenské kariéry nebyla dána jen výjimečnými strategickými schopnostmi, ale na svou dobu nevídaným ekonomicko-politickým myšlením. Jako jediný rozpoznal, že armádu nestačí zasypat penězi, ale že musí být zajištěna bezchybně fungujícím hospodářstvím, které je zcela podřízeno jejím potřebám. Jen z této pozice je možné ovládnout nejen armádu, ale získat i politickou moc.

Logo|foto:Český rozhlas

Závisti navzdory?

A právě tyto obrovské úspěchy budí závist a Valdštejna začínají někteří jeho blízcí očerňovat u císaře, který mu do té doby bezmezně důvěřuje - však si také od Valdštejna Ferdinand II. půjčuje obrovské peníze, takže se stává jeho největším dlužníkem. Nedůvěra je zaseta a Valdštejn je obviňován z pokusů zasahovat do politických zájmů monarchie. Jeho odpůrci získávají na svou stranu nejen císaře, ale i vysoké důstojníky jeho armády. 24. února 1634 přijíždí do Chebu a stále věří v podporu svého vojska -v intencích svého rodového hesla "Závisti navzdory". Jeho vlastní plukovníci však již rozhodli o jeho osudu.  Na Valdštejna čekala smrt v Pachellbelově domě, kdy byl ubytován: jeho vlastní rytmistr Deveroux jej probodl partyzánou.

Okolnosti Valdštejnova života odhalí Expedice ve Frýdlantu s historičkou Ivou Beranovou, v Jičíně s historičkou Hanou Fajstauerovou, v Chebu s historičkou Markétou Plevnou a s doc. PhDr. Zdeňkem Hojdou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.