Expedice po stopách neznámého Jana Lucemburského

8. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zbraslavská kronika (svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny)

Král-rytíř, král-diplomat, ale i král-cizinec a slepý král. Tak se říkalo muži, který založil jednu z nejzajímavějších dynastií na českém trůně Janu Lucemburskému.

Proslavila ho věta o tom, že český král z boje neutíká, měl slavného syna i vnuka a dokázal vytyčit nové hranice států v Evropě. Přesto toho o něm mnoho nevíme.

Chlapec na českém trůně?

Jan se narodil v roce 1296 jako první a jediný syn lucemburského hraběte a budoucího císaře Říše Římské Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabantské. Vyrůstal na francouzském dvoře Filipa Sličného a nosil titul hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu. A tenkrát ho určitě nenapadlo, že se bude muset ve 14 letech ženit a vládnout království v daleké a cizí zemi.

Za jeho sňatkem s o 5 let starší, tehdy devatenáctiletou Eliškou Přemyslovnou, stály diplomacie a  intriky a také neutěšené poměry v českém království. Po vraždě Václava III. se vystřídali na českém trůně dva panovníci. Prvním byl Jindřich Korutanský, který se oženil s Annou Přemyslovnou, což byla Eliščina starší sestra, druhým pak Rudolf Habsburský, který se oženil s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou.

Lucemburkové - vyobrazení císaře Jindřicha VII., Jana Lucemburského a Karla IV. v jihlavském rukopisu Zbraslavské kroniky

Po jeho smrti se moci opět ujal Jindřich Korutanský a ten se nelíbil ani šlechtě, ani církvi. Proto se porozhlíželi v  Evropě po někom pokud možno hodně mladém a hodně poddajném, který by si vzal Elišku Přemyslovnu jako dědičku trůnu.  A jejich zrak padl na 14letého Jana Lucemburského.

Náhradní ženich pro Elišku

Janův otec nebyl z nabídky zpočátku nadšen. Trůn pro syna byl sice velké lákadlo, ale obával se anarchie v Čechách a pověstí o zavraždění vlastního panovníka Václava III. Navíc se mu Eliška Přemyslovna se zdála k Janovi příliš vyspělá, a proto nabízel, že by si ji mohl vzít jeho mladší  bratr Walram.

Čeští vyjednavači ale trvali na svém. Složitá jednání vyvrcholila svatbou Jana a Elišky, která se uskutečnila 1. září 1310 v německém Špýru. Vlajkosláva ale mladičkého Jana v Čechách nečekala. Byl nucen Čechy vojensky obsadit a teprve o rok později 7. února 1311 byl v bazilice sv. Víta korunován českým králem. Ale ani poté neměl na růžích ustláno. Bojovat musel nejen s částí šlechty, ale poté i s vlastní manželkou Eliškou. Jejich manželství, navzdory tomu, že z něj vzešlo několik dětí včetně císaře a krále Karla IV., nebylo nikdy šťastné.

Karel Javůrek: Jan Lucemburský odnímá syna své choti Elišce

Jan Lucemburský – rytíř a diplomat

Jan byl výborný diplomat s mnoha styky na evropských dvorech, v  diplomacii se pohyboval jako ryba ve vodě. Což samozřejmě zároveň znamenalo, že v Čechách pobýval málo, a proto si zde také vysloužil přízvisko král-cizinec.

Díky svým zahraničním aktivitám ale zajistil ochranu českého království zvenčí  a je je tomu 685 let, co se mu povedl diplomatický kousek vpravdě husarský. 24. srpna 1335 přijel Jan Lucemburský do uherského města Trenčín, kde se setkal se svými královskými kolegy z okolních zemí. Dojednali nové pořádky v Evropě, které pak definitivně podepsali v dalším uherském městě Višegrádu. Vytyčili nové hranice států a položili základy skupiny, které dnes říkáme Višegrádská čtyřka. To ale nebyl jediný diplomatický úspěch Jana Lucemburského. Více v Expedici.

autoři: Josef Kluge , Markéta Ševčíková
Spustit audio

Související