Expedice za husity a husitstvím v nás

Zkuste si představit, že je konec roku 1419 a jsme v jižních Čechách, které nejsou ani zdaleka tak malebnou krajinou jako dnes. Jde spíš o chudý a zpustlý kraj, kde se lidem dobře nežije. Po smrti Karla IV. a morových ranách a neúrodě je celá země zchudlá a lidé vnímají kontrast mezi vlastní zubožeností a blahobytem církve a nejvyšších feudálů. V jihočeských městech vrcholí vlna odporu jak proti nim, tak proti oficiální církvi. Stoupenci učení mistra Jana Husa se začali formovat v jednotnou a silnou skupinu. Nejsilnější jádro Husových stoupenců se stmelilo ve městech Sezimovo Ústí,  Písek a jejich okolí. A právě oni se přesně před 600 lety na jaře roku 1420 vydali na skalní ostroh nedaleko Sezimova Ústí a začali na místě někdejšího hradu z dob Přemysla Otakara II. budovat pevnost. A pojmenovali ji Tábor podle biblické hory Thabor v Galileji.

Petr Dillinger: Husitská pavéza a zbraně|foto:Petr Dillinger, eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum, CC BY-NC-ND 4.0, ©

Tábor coby sídlo i symbol

To pojmenování se stalo symbolem. Nešlo jen o geografické místo určení, ale o pojmenování celého reformního hnutí. Jeho stoupenci věřili v brzký konec světa a v to, že se mají shromáždit a po boku Kristově vytvořit armádu proti zlu, proti antikristovi a vyhrát nad ním konečný boj. Husité v Táboře (sami ale toto označení neměli rádi, říkali si utrakvisté, táborité nebo stoupenci Mistra Jana Husa) začali zaznamenávat první velké úspěchy. Byli skvěle organizovaní: kazatele, kteří stáli na počátku, vystřídali v Táboře válečníci, kteří měli žoldnéřské zkušenosti jak s vedením bitev, tak s výcvikem posádky.  A jedním z nich byl i Jan Žižka z Trocnova.

Logo|foto:Český rozhlas

Kmet v čele armády

Hejtman Žižka byl tábority vnímán jako úkaz a v podstatě zázrak. Nejen kvůli jeho renomé a válečnickým (i loupežnickým) zkušenostem, ale také díky jeho obdivuhodné fyzické kondici. Byl to už šedesátník, přesto měl obrovské charisma a navíc byl spravedlivý. Nevyvyšoval se nad ostatní, spal v prostém stanu, neobohacoval se. Funkce hejtmana neznamenala jenom vojenskou, ale i soudní pravomoc. Na něm záleželo, jakou kázeň bude mít ve vojsku a jakými prostředky ji bude prosazovat. A on v tom nerozlišoval společenské postavení. I proto jej husité bezmezně poslouchali.

Proč se rytíři Křížových výprav husitů tak báli? Skutečně prchali před jejich zpěvem? Jak zacházeli s nepřáteli, jaké novátorské zbraně stvořil Jan Žižka, a jaký byl vztah husitů a krále a císaře Zikmunda Lucemburského? O tom všem v Expedici...