Osud jménem Anna Letenská

Kdykoli jdu ulicí Anny Letenské, vrací se mi obrazy z filmu Přijdu hned. Komediální filmová idylka měla zlepšit náladu, uvolnit stísněnou, až zlověstnou atmosféru po atentátu na Heydricha. A podle dobových ohlasů se záměr podařil. Při promítání se lidé dobře bavili, smáli a konečně se alespoň trochu rozptýlili.

Nemohli tušit, že prostořeká domovnice, která je tolik baví, už nikdy nepřijde. Film Přijdu hned byl posledním, který Anna Letenská natočila. Bezprostředně po natáčení byla zatčena, vyslýchána a později zavražděna v koncentračním táboře Mauthausen.

Jediná česká herečka popravená nacisty

Od popravy Anny Letenské uběhlo víc než 70 let. Sedím v příjemné kavárně v centru Brna. Milá, vtipná a příjemná dáma naproti mně vypráví, jaký byl její táta Jiří Letenský. „Ozdoba společnosti, bezvadný parťák. Víc kamarád, než otec-vychovatel.“

Kolikrát zvedneme hlavu, abychom si vůbec přečetli jméno ulice? A kolikrát nás zajímá, jaký osud je spojen s tímto jménem? Poslouchejte dokument Romany Růžičkové (na snímku).|foto: Khalil Baalbaki

O své matce Anně Letenské prý moc povídat nechtěl. „Vzpomínky určitě bolely a maminka mu jistě chyběla.“ Evě Letenské zbylo po otci pár fotografií. Jsou mezi nimi i obrázky Andy nebo taky Nány, jak si sama Anna Letenská říkala. Obrázky už jsou hodně zašlé. Nesou stopy častého prohlížení. O to víc jsou ale cenné.

Svou čest ani morálku neprodala

Rozvod, pak obrovská láska, svatba, vrchol herecké kariéry, pomoc lidem v ohrožení života a tragická ztráta života. To vše se vešlo do několika měsíců.

Anna Letenská je dnes jméno ulice. Je to ale jméno, na které máme proč být pyšní, na které bychom neměli zapomenout. Zvednout hlavu se vyplatí, a to nejen při chůzi ulicí Anny Letenské.

Záznam dokumentu naleznete v iRadiu.