Okno do Evropy
Úsloví „otvírat okno do Evropy“, ve smyslu přiblížit se evropskému životnímu stylu, jsme často slýchali v souvislosti se vstupem naší země do Evropské unie. Jeho původ je ale mnohem, mnohem starší.
Uhodnete, s kým je toto úsloví spojeno? Představí se vám sám...
„Můj otec byl panovníkem velké země. Narodil jsem se mu jako čtrnácté dítě a pátý syn v pořadí. Protože mí tři starší bratři zemřeli a čtvrtý Ivan byl nemocný a nemohl vládnout, povolala mě šlechta na trůn už jako malého chlapce. Ve skutečnosti ale vládla Žofie, nebo chcete-li Sofie, moje nevlastní sestra. Opírala jsem se o podporu elitních vojenských jednotek, takzvaných Střelců. Od malička jsem na vlastní kůži zažíval, co dokáže krutost, nevzdělanost, a mocichtivost. Mockrát mi šlo o život.“
Tak co, už tušíte, kdo byl tenhle vládce impozantní postavy? Měřil prý přes dva metry, měl rád manuální práce a dobře to uměl se sekyrou.
„Měl jsem už po krk těch tahanic o moc. Navíc byla moje země zoufale zanedbaná. Žádný vědec, myslitel ani stavitel. Jen zaostalost, nevolnictví, byrokracie, zkostnatělá armáda, nespravedlivé soudy. A tak jsem se rozhodl, že se v utajení vydám do světa na zkušenou.“
Zní to jako pohádka, ale není to fikce. Stalo se to v roce 1697.
„Obdivoval jsem kulturu západní Evropy. Studoval navigační přístroje, vojenské umění, učil se stavět lodě, pracoval v holandské loděnici jako tesař. Mimochodem, byl jsem i v Karlových Varech a v Praze, kde jsem přijal do svých služeb mnoho schopných mužů, například váš šlechtic Černín mě doprovázel do Vídně.
Ale pak už jsem si musel pospíšit s návratem domů. Čekala mě spousta práce: potlačit povstání Střelecké gardy, sestru Žofii odkázat do kláštera, bojovat proti Švédům, Osmanské říši a Tatarům.
A hlavně modernizovat svou zemi podle západoevropského vzoru. Což znamenalo: upravit ruský kalendář, vydávat první ruské noviny, zjednodušit abecedu, zřídit školy, nemocnici, muzeum, akademii věd, podporovat řemeslnou výrobu, vybudovat početnou a dobře vycvičenou armádu...
A svůj lid trochu vychovat! Naučit mužiky i šlechtu neplivat na zem, nechlemtat vodku přímo z láhve, donutit je k tomu, aby nosili evropské šaty a ostříhali si ty nechutné dlouhé plnovousy – ty jsem doslova nesnášel!“
Teď už určitě víte, který panovník k vám celou dobu promlouval. Byl to Petr Veliký.
V roce 1703 začal na bažinatém, v té době ještě švédském území, při ústí řeky Něvy do Finského zálivu, budovat nové hlavním město Ruského impéria, které dostalo jméno po něm – Sankt Petěrburg.
Na pomoc si sezval významné západní architekty a umělce, do práce povolal i řemeslníky a dělníky z celé země. A právě toto město se mělo stát – a také se ve své době stalo – oním pověstným oknem do „Evropy“.
Car Petr Veliký vládl Rusku do roku 1725. I on dokázal být pěkně krutý, absolutistický vládce. Dokonce dal umučit svého vlastního syna Alexeje Petroviče, který byl proti jeho reformám.
Přesto – anebo právě proto? – se za jeho vlády Rusko stalo skutečnou velmocí a Petrohrad jedním z evropských kulturních středisek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
