Odejít z řádu? Byly momenty, kdy přišlo jisté zamilování, přiznává sestra Angelika

15. listopad 2019

„Nemohla bych poctivě slíbit, že bych s ním žila celý život.“ Ivana Pintířová v osobním rozhovoru na Dvojce prozrazuje, proč si vybrala jméno Angelika a jaký je život řádové sestry.

Znáte ji jako sestru Angeliku, ale v občance má jméno Ivana Pintířová. „Dřív sestry jméno dostávaly, ale ty mladé si ho mohly vybrat. Ono je totiž takovým mottem, symbolem nového života,“ vysvětluje. Proč si tedy vybrala Angeliku?

„Pro mě je životním patronem a průvodcem Angelo Roncalli, pozdější papež Jan XXIII. Když jsem přišla do kandidatury (příprava na noviciát), dostala jsem jeho životopis Farář světla. Jedna ze sester říkala: Ty se pořád směješ, to se ti bude líbit. Bylo mi tehdy asi čtrnáct.“ 

Vždycky jsem věděla, že do řádu patřím

Chtěla někdy z řádu odejít? „Já jsem věděla, že sem patřím. Když chce jít člověk do noviciátu, tak o to musí požádat. Když chce jít k prvním slibům, musí o to znovu požádat. Když chce jít k doživotním slibům, tak ty sliby i vlastnoručně píše, aby nemohl říct, že nevěděl, co sliboval.“

„Byly samozřejmě momenty, kdy přišlo i jisté zamilování nebo spíš vztah toho druhého, který nevěděl, že jsem řádová sestra. Což nebylo jednoduché. A v době, kdy jsem uvažovala o doživotních slibech, jsem si uvědomila, že bych mu nemohla poctivě slíbit, že bych s ním mohla žít celý život.“

„I když to bylo, jako kdybych měla před svatbou a nebyl důvod se rozejít. Ale říkala jsem si, že kdybych se chtěla vdát, že by to ode mě nebylo poctivé. Protože když se člověk vdá, tak ještě může potkat něco jiného.“

Jaké je její původní povolání? Jaký je život v řádu? Jak vzpomíná na listopad 1989 nebo na Václava Havla, o kterého se starala? Více uslyšíte ze záznamu.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.