Filip Remunda o filmu Štěstí a dobro všem: V příběhu Vitalije může divák tak trochu zahlédnout i příběh samotného Ruska

Filip Remunda o svém filmu říká, že jsou v něm slzy i krev. Zároveň doufá, že se mu do něj podařilo zakomponovat i hlubší srovnání s Ruskem, které má stejně jako Vitalij na sobě masku hrubosti. „Rusko je hrubé. Zbraně tam jsou všudypřítomné a jsou používány jako argument. I když je samozřejmě příběh každého člověka jedinečný, nedokážu v příběhu Vitalije tak trochu vzdáleně nevidět i příběh Ruska,“ popisuje režisér v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Nechtěný kritik ve vlastní zemi

Kromě silných zážitků si ale diváci užijí i smích a také kulturní šok. „Mnozí asi uvidí něco, co ještě neviděli. Film spoluvytvářeli jednak lidé ze Západu, ale i z Ruska, takže je to autentické a zajímavé i pro ně. Oni to znají. Je to jejich denní chléb. Takže když někdo v jednom záběru vytahuje z kafe švába, dokážou se tomu zasmát, protože jim to přijde normální, zatímco nás to šokuje.“

Rusové se ale podle Remundy smějí i proto, že jim přijde skvělé, co otužilec Vitalij říká. „On sice hlásá Putina a jeho skvělou zemi, ale ve skutečnosti odkrývá to, kam Putin zemi vede. Toto nenápadné zveřejnění jim dává spoustu příležitostí se od srdce zasmát.“

„Je to taková zvláštní filmová forma, kdy podobně jako Švejk kdysi volal na Bělehrad a je potřeba se nechat roztrhat kanóny, tak i Vitalij křičí za Putina, ale my vidíme, že to myslí jinak. Chtěl by, aby byl Putin lepší. Chtěl by ho uzdravit, sejít se s ním a promluvit si s ním o tom, jak pracovat, aby více lidí v Rusku zažívalo štěstí a dobro. Hierarchická ruská společnost ho ale od vrcholných představitelů filtruje, a on se tak stává nechtěným kritikem ve vlastním městě a ve vlastní zemi...“