Filip Remunda o filmu Štěstí a dobro všem: V příběhu Vitalije může divák tak trochu zahlédnout i příběh samotného Ruska
Filip Remunda osciluje mezi profesí režiséra a producenta. Obojí teď spojil v časosběrném dokumentu Štěstí a dobro všem, o ruském muži Vitalijovi, který se navzdory svému vzdělání živí jako zedník a postuje na youtube videa o světě kolem sebe. „Je to rváč, putinovec, ale i člověk s velkým smyslem pro humor, který vidí problémy své země,“ vypráví režisér. Jak vzpomíná na osm let natáčení na Sibiři? Jak se dozvěděl o Vitalijově smrti? A jak mu bylo, když ho vyslýchala policie?
Filip Remunda o svém filmu říká, že jsou v něm slzy i krev. Zároveň doufá, že se mu do něj podařilo zakomponovat i hlubší srovnání s Ruskem, které má stejně jako Vitalij na sobě masku hrubosti. „Rusko je hrubé. Zbraně tam jsou všudypřítomné a jsou používány jako argument. I když je samozřejmě příběh každého člověka jedinečný, nedokážu v příběhu Vitalije tak trochu vzdáleně nevidět i příběh Ruska,“ popisuje režisér v rozhovoru s Terezou Kostkovou.
Nechtěný kritik ve vlastní zemi
Kromě silných zážitků si ale diváci užijí i smích a také kulturní šok. „Mnozí asi uvidí něco, co ještě neviděli. Film spoluvytvářeli jednak lidé ze Západu, ale i z Ruska, takže je to autentické a zajímavé i pro ně. Oni to znají. Je to jejich denní chléb. Takže když někdo v jednom záběru vytahuje z kafe švába, dokážou se tomu zasmát, protože jim to přijde normální, zatímco nás to šokuje.“
Rusové se ale podle Remundy smějí i proto, že jim přijde skvělé, co otužilec Vitalij říká. „On sice hlásá Putina a jeho skvělou zemi, ale ve skutečnosti odkrývá to, kam Putin zemi vede. Toto nenápadné zveřejnění jim dává spoustu příležitostí se od srdce zasmát.“
„Je to taková zvláštní filmová forma, kdy podobně jako Švejk kdysi volal na Bělehrad a je potřeba se nechat roztrhat kanóny, tak i Vitalij křičí za Putina, ale my vidíme, že to myslí jinak. Chtěl by, aby byl Putin lepší. Chtěl by ho uzdravit, sejít se s ním a promluvit si s ním o tom, jak pracovat, aby více lidí v Rusku zažívalo štěstí a dobro. Hierarchická ruská společnost ho ale od vrcholných představitelů filtruje, a on se tak stává nechtěným kritikem ve vlastním městě a ve vlastní zemi...“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.