Obrana a útok? Defenzivní komunikace nikam nevede. Jako první zmírněte emoce

Defenzivní komunikace je jedním z obranných mechanismů, který se podle psycholožky Dany Cook spíná automaticky, aniž bychom si to příliš uvědomovali. „Většinou to má prapůvod v dětství, kdy jsme byli třeba příliš kritizováni. Pakliže si to ale uvědomíme a z naší komunikace defenzivní prvky odstraníme, bude to mít velmi pozitivní dopad na výchovu dětí nebo na vztahy na pracovišti.“

Kritika v dětství

K příčinám defenzivní komunikace lze přičíst nízké sebevědomí a nízké sebehodnocení, kdy se dotyčný cítí být kritikou velmi brzy ohrožen.

Čtěte také

Slyšet se jinak. Dokument o metodě nenásilné komunikace a její proměně člověka

„Proto vždycky rodiče nabádám, aby nekritizovali osobnost dítěte, ale obecně jeho chování. Místo abychom řekli: Ty jsi hrozná, Mařenko, že jsi přišla pozdě, je lepší říct, že není slušné chodit pozdě,“ uvádí příklad Dana Cook.

Odnaučit se komunikovat defenzivně je ale podle psycholožky běh na dlouhou trať a dlouhodobá práce hlavně na sobě sama. „Vždy je dobré komunikaci zpětně zanalyzovat a uvědomit si, že jsme mohli reagovat lépe. Případně je dobré se naučit, když nás někdo kritizuje, vyžádat si chviličku na zpracování.“

Ego vs. nízké sebevědomí?

Pokud komunikaci ovládnou emoce, je vhodné pokusit se partnera zklidnit tím, že mu budeme naslouchat a s klidem trochu ustoupíme. „Není to totiž soutěž nízkého sebevědomí a vysokého ega. Jde o to, že partner, který je na tom emočně trošku výše, vezme na sebe zodpovědnost a couvne, čímž pomůže druhému nekomunikovat defenzivně. Jenom tak je možné se posunout dál,“ dodává Dana Cook.