Analytik Josef Kraus: Kdyby šlo o jádro, Írán by se dohodl. Nastolení demokracie na stole není

Sobotní útok Spojených států amerických a Izraele zabil řadu čelních představitelů Íránu včetně duchovního vůdce Alí Chameneího. Írán odpověděl odvetnými útoky na Izrael a arabské země Perského zálivu, které hostí americké vojenské základny.

„Íránci si v rámci odvetných opatření a odvetných útoků na americká vojenská zařízení v oblasti nestanovují žádné červené linie. Jsou ochotni raketami a bezpilotními prostředky napadat i území Spojených arabských emirátů, včetně klíčových infrastrukturních bodů, jako jsou letiště,“ popisuje bezpečnostní analytik Josef Kraus.

Čtěte také

Bezpečnostní analytik Smetana: Starý řád skončil a nový se tvoří. Jaký bude, záleží i na roli Evropy

O návrat českých občanů ze zemí Blízkého východu v těchto dnech usiluje Bezpečnostní rada státu. „Celá situace může být potenciálně velice výbušná. Může se také promítnout i na energetické bezpečnosti ČR. Může se promítnout na bezpečnosti zahraničních úřadů, které máme v regionu,“ nastiňuje Kraus.

Hlavním dodavatelem zemního plynu do Česka je Katar. „Pokud situace bude dál eskalovat, mohou být dodávky výrazně omezeny nebo dokonce zcela přerušeny. To po vyčerpání strategických zásob může znamenat nemalé energetické problémy.“

Trhy už zareagovaly zvýšením ceny ropy. „Když dojde k přerušení dodávek z Perského zálivu, celosvětová poptávka se navýší a celá řada zemí nakonec vezme zavděk i ruskou ropou a zemním plynem, protože jim také nemusí nic jiného zbýt. A cena vyhnaná vzhůru bude posilovat příjmy ruské státní pokladny,“ vysvětluje analytik důsledky případné dlouhodobé blokády Hormuzského průlivu.

Pozadí jaderné dohody

Útok západních sil na Írán přišel navzdory tomu, že v posledních dnech přicházely z Teheránu vstřícné signály, že chce uzavřít dohodu. Bezpečnostní analytik nabízí dvě verze výkladu, proč ke smíru nedošlo.

„Jeden scénář říká, že součástí dohod nebyl jen íránský jaderný program. Kdyby byl, asi by k dohodě už dávno došlo. Jaderná dohoda mezi Íránem a Západem relativně dobře fungovala, než ji sám Donald Trump trošku egoisticky zrušil. A to proto, že ji podepsal jeho předchůdce Barack Obama,“ podotýká Kraus.

Čtěte také

Amerikanista Pondělíček: Byl úder na Írán opravdu třeba? Spojené státy se zdají být ve vleku Izraele

„Když se teď snažil o podepsání něčeho podobného, Íránci ukazovali velkou vstřícnost. Jako neakceptovatelné se ale ze strany Íránu ukazovaly body, které požadovaly mnohem více za hranu jaderného programu.“

„Šlo o požadavky směrem k omezení íránských vojenských kapacit a schopností: třeba ukončení programu balistických střel nebo bezpilotních prostředků a také íránského regionálního angažmá. Přerušení kontaktu s šíitskými milicemi v Iráku, s libanonským Hizballáhem nebo jemenskými Hútíi a dalšími íránskými spojenci v oblasti,“ popisuje analytik.

„A pak je tady druhý scénář, který také může být pravděpodobný: že Spojeným státům od samého začátku vůbec o vyjednávání nešlo. Dohoda byla Američany předem vyloučena a jednalo se jen o vytvoření dostatečného časového polštáře pro to, aby se izraelské a americké vojenské síly připravily na útok.“

Mezinárodní dopady

Dopady a úspěšnost amerických raket v dalším konfliktu na Blízkém východě bedlivě sleduje Čína vzhledem k plánům na možné obsazení Tchaj-wanu. Fyzická likvidace vrcholných představitelů íránského režimu podle bezpečnostního analytika rovněž podtrhuje konec éry mezinárodního práva.

„Ukazuje se, že když si ani Západ nedělá hlavu s tím, jak mezinárodní právo dodržovat nebo nedodržovat, tak proč by měl kdokoliv jiný. Ono už se nám to v tuto chvíli vrací z úst Kremlu.“

„Ruská kritika okamžitě ukazuje toto naše pokrytectví, selektivní implementaci práva, morálky a dalších věcí pouze vůči některým aktérům, zatímco pro nás samotné to neplatí,“ poukazuje Kraus na rétoriku hlavního spojence íránského režimu.

Čtěte také

Analytik Břetislav Tureček: Ženy bez šátku už Írán neohrožují. Režim víc trápí sucho a vnější nepřátelé

Pravomoci po zabitém nejvyšším duchovním vůdci Íránu navenek přebírají stávající prezident Masúd Pezeškján, šéf justice Gholámhosejn Edžeí a Aliréza Aráfí jakožto zástupce teokratických struktur. Pokračování konfliktu v multietnické zemi s roztříštěnou opozicí podle analytika ještě posílí roli Revolučních gard na konsolidaci moci, ačkoli nevylučuje dílčí proměnu režimu.

„Implementace nějaké demokracie v tuto chvíli určitě není na stole. Mnohem pravděpodobnější jsou scénáře, že to zůstane zhruba tak, jak je to nyní. S nějakou personální obměnou. Možná dílčími systémovými modifikacemi. Anebo dojde opravdu k převzetí vlády ozbrojenými silami,“ míní analytik Josef Kraus z katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně.