Dirigent Jakub Hrůša: Taktovka není žádná kouzelná hůlka. V rukou neschopného dirigenta nezpůsobí vůbec nic
„Nejsem autoritativní typ dirigenta. Dialog je pro mě velmi důležitý,“ říká otevřeně a z jeho hlasu je znát, že je to pro něj každodenní praxe. Dirigent sice stojí před orchestrem, ale rozhodně ne „nad“ ním. „Muzikanti jsou pro mě partneři. Jsou dirigentovi na roveň a je to něco, co je důležité uvědomit si každý den,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Blízká setkání s moderátorkou Terezou Kostkovou.
Když jsou si všichni rovni, proč je vlastně dirigent tak důležitý? Odpověď má Jakub Hrůša jasnou. „Je to inspirace. Hudebníci jsou schopni ze sebe vydat neskutečné věci a on musí způsobit, aby ze sebe vydali to nejlepší. Gesto má funkci energizující a taktovka není žádná kouzelná hůlka. V rukou neschopného dirigenta nezpůsobí vůbec nic. Je to vlastně prostředek k tomu, aby ruka byla zřetelnější.“
Jakub Hrůša mluví o orchestru s velkou pokorou a nezáleží na tom, kdo sedí vpředu a kdo vzadu. „Skupiny nástrojů jsou jako orgány lidského těla. Každý má svoji cenu a já dbám na to, aby si každý přišel na své a měl dojem, že je slyšet, vidět a je důležitý.“
Mezi muzikanty prý panuje demokratické smýšlení. „Všichni jsme důležití a táhneme za jeden provaz. Mohlo by to být vzorové prostředí pro celou lidskou společnost,“ říká dirigent. V orchestru totiž panuje vzácná shoda na společném cíli, a to je skladatelovo dílo a respekt k němu. A jeho role? „Sjednotit lidi na jednom záměru,“ uzavírá Jakub Hrůša v Blízkých setkáních. A tahle věta zní téměř jako tiché přání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
