Nerada navrhuju šperky, u kterých nevím, proč mají vzniknout, přiznává designérka Janja Prokić
Svoji novou kolekci šperků nazvala Miluj svůj osud a jejím znakem je můra. „Měla jsem pocit, že jsem ztracená v temném lese. Že někam jdu a nevím dost dobře kam,“ popisuje tvůrčí proces. Za jakých okolností se dostala do Francie? Proč má ráda les a samotu? Nosí bižuterii? Kolik lidí s ní spolupracuje? Poslouchá při práci hudbu? Zdobí se Češky šperky? Jak je na tom mladší generace? Dostane se někdy k malbě?
„Můry miluju. Na rozdíl od motýlů mi přijdou krásnější. Fascinuje mě jejich symbolika i to, že se na první pohled zdá, že hystericky poletují. Mají ale jasný cíl: světlo. Kromě toho mají tělíčko ve tvaru srdce,“ vysvětluje umělkyně.
„Světlo v životě potřebujeme a vracím se k němu v životě i v práci. A to světlo v našem srdci je to nejzásadnější pro překonání jakékoli etapy života a osudu.“
Na základě těchto pocitů začíná Janja Prokić teprve tvořit. „Všechny informace, které čerpám z knih, se promítají do mých šperků. I do energie, kterou do toho dávám. Nerada navrhuju věci, u kterých nevím, proč vznikají. Pro mě je zásadní si ujasnit, proč to dělám. Jinak mi to přijde zbytečné,“ uzavírá v Blízkých setkáních šperkařka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
