Paní Eva Pavlová má svůj osobní styl a konečné slovo má vždy ona, říká stylistka Lenka Bernardes da Silva

29. listopad 2023
Blízká setkání

Je koordinátorkou garderoby naší první dámy. „Na starosti mám celý chod a přípravu toho, v čem je paní Eva Pavlová vidět. Aby bylo všude všechno včas či připravena náhrada, když se změní program,“ vypočítává módní návrhářka Lenka Bernardes da Silva. Čím začínala? Hledala dlouho, co by ji bavilo? Jak vypadá nadčasová dámská lodička? Co pomáhá silnějším postavám? Sluší roláky všem? A jak má vypadat nadčasový pánský oblek?

Když paní Eva Pavlová vyjíždí na zahraniční cestu, dostane návrhářka program. „Musím vyhodnotit všechno včetně počasí, jestli delegace bude víc venku či spíš v interiéru, jestli budou gala večeře atd.,“ popisuje.

Lenka Bernardes da Silva
Jak budou na různých společenských akcích oblečeny ostatní dámy, Lenka Bernardes da Silva prý nikdy dopředu neví. „To netušíte. Je to věc intuice“|foto:Elena Horálková

„S paní Evou Pavlovou máme konzultace ohledně programu. Neberu to ale direktivně a můžu jen doporučit. Jsem od toho, abych byla v zádech a zajišťovala pohodlí. Paní Eva má svůj osobní styl, takže konečné slovo má vždycky ona.“

Na korunovaci britského krále Karla III. měla paní Eva fuchsiový kostým od Beaty Rajské. „Měla jsem představu, kterou schválila paní Eva. Byl to pastelový odstín, který nebyl příliš vidět v předchozích outfitech. Snažím se, aby kolekce a modely byly pestré,“ popisuje lektorka v oblasti image Lenka Bernardes da Silva v Blízkých setkáních.

autoři: Adéla Gondíková , eh
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě
Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.