Největší ponížení byla pro mne první třída, vzpomíná Lou Fanánek Hagen
Jeho texty zpívají největší hvězdy našeho popu. Napsal jich už kolem tisíce. Že se bude živit psaním, sám nevěřil. Všechno se prý u něj totiž děje tak nějak samo od sebe.
„Poznámku ‚Franta leží na lavici jako v hospodě‘, jsem si odnesl už ze školy,“ vzpomíná s úsměvem František Moravec alias Lou Fanánek Hagen na svoje školní začátky. „Nejhorší ze všeho pro mne byla první třída.“
„To bylo největší ponižování – nadvláda všech těch roztomilejch holčiček, který se motaly kolem paní učitelky, byly přeuctivý a měly rozjasněná očka, když je naučili, že ta stříška se jmenuje A. Písmena už jsem uměl a nudil jsem se. A k tomu všemu mě ještě dirigovali. Zato vysoká škola, to bylo nebíčko.“
Vytrvat, doufat a věřit
Svůj život zachytil frontman kapely Tři sestry v autobiografické knize Tak to bylo, takto je, kterou vydal poprvé vlastním nákladem v polovině 90. let. O 12 let později následovala reedice a pak kniha Járo, kakao!, která na první titul volně navazuje.
Má Lou Fanánek Hagen nějaké životní motto? „Vytrvat, doufat a věřit,“ odpovídá bez zaváhání rocker. „Mnohokrát jsem se ocitl v situacích, kdy to vypadalo hodně bledě a měl jsem pocit, že by bylo jednodušší, kdybych nebyl. Ale ono se to vždycky zase nějak z nečekaných směrů a mnohdy bez mého přičinění obrátilo.“
Jak přišel ke svému uměleckému jménu? Co mu dala práce v reklamní agentuře, kde působil v 90. letech? A čím ho oslovuje kniha Michaila Bulgakova Mistr a Markétka? Poslechněte si celý rozhovor v audioarchivu.
Speciál Haliny Pawlowské Pokračování za chvilku: Co Čech, to Němcová poslouchejte v premiéře ve vysílání Českého rozhlasu Dvojky každý den po 12:00 anebo v repríze po 20:00. Každý díl najdete ještě týden po odvysílání na stránce pořadu zdarma. Díly nejsou ke stažení.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
