Na vernisáži mne zaujala moderní instalace na zdi. Bohužel to byl větrák. Omeletky s Halinou Pawlowskou
Trapné chvíle k životu patří. Obdivuhodné je, když někdo umí na trapas pohotově zareagovat. „To ovšem není můj případ,“ přiznává Halina Pawlowská. „Vtipná reakce mě obvykle napadne tak rok poté.“ Právě proto patří moderátorčin obdiv její kamarádce Lídě, která polila kávou svého generálního ředitele. „Ten ředitel měl sněhobílou košili a čekalo ho jednání. Lída ale hlasitě pravila: ,Oh! Teď se tedy budete muset konečně svléknout! Ostatně… toužím po tom už půl roku!‘“
Většinou se mi stává spíše to, že se osudově přeřeknu, a většinou o tom ani nevím... Jako třeba tenkrát, když jsem si na brigádě přivydělávala v obchodě s textilem.“ Zkušenější kolegyně tenkrát Halině Pawlowské vyprávěla, jak jednomu zákazníkovi na otázku, jestli mají trenýrky, bezmyšlenkovitě odpověděla: „S dlouhým, nebo krátkým rukávem?“
„Já jsem si říkala, že něco podobného se mi nikdy nemůže stát. Názor jsem ovšem změnila hned druhý den. Rovnala jsem do regálů vesty a v tom mě oslovil hezký mladý chlapec: ,Chtěl bych nějaké slipy.‘ Podívala jsem se jeho směrem a řekla: ,A ke krku, nebo do véčka?‘“
V zaujetí větráku
„Nedávno jsem také byla s kamarádkou ve Vídni na koncertě. Byla jsem nesoustředěná. Kamarádka mne posadila do řady, podala mi tuhé desky, ale já je ani neotevřela. Jen jsem jí řekla: ,Já to nepotřebuju. Já vím, že si dám biftek s oblohou!‘ No, koukala na mě s otevřenou pusou, protože v těch tvrdých deskách byl program!“
Ovšem mnohem větší trapas se Halině Pawlowské stal na vernisáži jistého moderního sochaře. „Po úvodních slovech a přípitku se od nás očekávalo, že v tichém zadumání budeme procházet sály a meditovat nad exponáty. Exponáty byly velmi technické, některé z kovu, některé z plastu, některé na motorek… Vůbec nic mi to neříkalo.“
„Před jednou takovou plastovou krabicí na zdi, ze které se ozývalo tiché ševelení, byla židlička. Tak jsem si sedla a předstírala jsem umělecké vytržení. Vtom se ke mně naklonil můj přítel a pravil: ,Nerad ti to říkám, ale pozoruješ větrák!‘“
V Omeletkách ještě zazní text posluchače Milana Šárka z Prahy Trabantem v Londýně. Svoji povídku Výročí lásky z knihy Manuál zralé ženy přečte Halina Pawlowská.
Show Haliny Pawlowské Omeletky poslouchejte v premiéře ve vysílání Českého rozhlasu Dvojky každou sobotu a neděli po 12. hodině. Každý díl najdete na stránce pořadu zdarma. Omeletky můžete poslouchat i v aplikaci mujRozhlas, kterou lze stáhnout do mobilu.
Související
-
Ráda vzpomínám, říká v Omeletkách Halina Pawlowská. Hned si uvědomím, že už jsem přežila ledasco
Návrat do minulosti Halina Pawlowská neprožívá s patetickým sentimentem. Vzpomíná ráda, protože někdy je realita a budoucnost tak krutě dramatická, že vzpomínky konejší.
-
„Zřítila jsem se přímo na rakouského velvyslance.“ Omeletky Haliny Pawlowské
Říká se, že smích je jediná důstojná cesta ze zoufalství. Téma dnešních Omeletek totiž zní: Kdy jsem byla za blba, aneb kdy jsem se sama sobě musela smát.
-
Už žádné faux-pas. Jak používat ubrousek, aby nedošlo k trapasu
Už staří Římané používali látkové ubrousky. Utírali si jimi ústa, ruce, pokládali si je na klín nebo uvazovaly okolo krku. Papírové ubrousky jsou známé až z 19. století.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.