Meteor o padání žab z nebe, štěpení uranu a největším vědeckém podvrhu

18. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lebka
0:00
/
0:00

Poslechněte si:

  • 01:30 Mohou z nebe pršet žáby?
  • 11:07 Objev štěpení uranu
  • 16:19 Věda jedna báseň
  • 27:35 Největší podvrh v dějinách vědy
  • 45:49 Záhadný Piltdownský člověk

Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas

Mohou z nebe pršet žáby?

Chtěli byste zažít déšť žab?

Asi jste o tomto fenoménu už slyšeli: Člověk jde krajinou a z ničeho nic, třeba i za jasného nebe, začne z nebe padat velké množství živočichů. Nejčastěji se zmiňují žáby. Jsou to pověry, za kterými lidé v minulosti viděli buď zázrak nebo síly pekelné?

Martin Novák z Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem se podíval do archivu a našel několik věrohodných svědectví.

Některé lehčí živočichy může skutečně nasát vzduch a vynést do veliké výšky. Po několika kilometrech či desítkách kilometrů pak spadnou. Jak to celé probíhá? Jací živočichové už takhle z nebe padali?

Objev štěpení uranu

Němečtí chemici Lise Maitnerová a Otto Hahn, nositel Nobelovy ceny z roku 1944, ve své laboratoři v roce 1913

Když v roce 1896 Henri Becquerel objevil radioaktivitu, otevřel vědě celý nový svět. Enrico Fermi v polovině 30. let ozařoval různé prvky až dospěl k uranu. Výsledek ho překvapil – mezi produkty ozařování se objevovaly i prvky s jinými chemickými vlastnostmi, než měl uran. Nikdo to nedokázal vysvětlit.

Teprve 18. prosince 1938 německý radiochemik Otto Hahn ukázal, že při ozařováním uranu neutrony dochází k tomu, že jádro uranu „puká“ a dělí se na dva menší atomy...

Podle poznatků tehdejší vědy to bylo asi stejně pravděpodobné, jako kdyby se jedna velká černá lokomotiva pinknutím kopacího míče změnila ve dvě menší. Jednu modrou a druhou červenou. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Věda jedna báseň

Otakar Brousek ml.

Posluchač Vít Ryšánek nám zaslal svou sbírku básní. Už podle názvu bylo jasné, proč nás má zajímat. Jmenuje se totiž Rýmy vědami cinklé. Obsahuje verše zábavné i poučné, takže jsme se rozhodli, že si jimi náš pořad zpestříme.

Nebudeme ale jen básnit. Verše vzbuzují i otázky a zasluhují komentáře. O to se postarají odborníci: matematik doc. Mirko Rokyta, děkan MFF UK, a astrofyzik prof. Petr Kulhánek z ČVUT. Recituje Otakar Brousek.

V první básni s názvem Verše k jádru se vrátíme k Enricu Fermim, druhá se věnuje zlatému řezu a třetí prostoru a času. Básně uslyšíte v Meteoru od prosince až do ledna.

Největší podvrh v dějinách vědy

Lebka

V polovině 19. století přišly první teorie o evoluci. Lamarc, Wallace nebo Darwin podnítili myšlenky, že ani člověk není stále stejný. Thomas Huxley roku 1863 jako první veřejně napsal, že lidé a opice mají společný původ.

Zprvu to budilo odpor, jenže jak přicházely nálezy neandrtálců a dalších hominidů, kteří připomínali napůl člověka a napůl opici, začalo se o evoluci člověka bádat seriózně.

Propuklo hledání kolébky lidstva v Evropě, Africe i Asii. A pak to přišlo. Rok 1912. Obrovský objev. Piltdownský člověk. 40 let byl považován za senzaci a nacisté ho využívali pro své zvrácené teorie o nadřazenosti rasy. Jenomže… Všechno to bylo jinak!

O patrně největším podvrhu v dějinách vědy vypráví rozhlasové pásmo z archivu Meteoru, které napsal zakladatel pořadu Josef Kleibl. Protože pásmo vzniklo už roku 1972, nové poznatky a hledání pachatele přibližuje aktuálně biolog prof. Jaroslav Petr.

Amatérský geolog Charles Dawson (vlevo) během vykopávek Piltdownu v Sussexu v roce 1912
autor: Petr Sobotka
Spustit audio

Související