Meteor o odpuzování vody, pavoucích a zabijáckých světluškách

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Predátorská světluška
0:00
/
0:00

Poslechněte si:

  • 01:05 Jak odpudit vodu bez použití chemie?
  • 12:42 Souboj psychiatrů Adlera a Freuda
  • 17:53 Hrabali si dinosauři nory?
  • 26:46 Zabijácké světlušky
  • 36:57 Žijí pavouci rodinným životem?

Jak odpudit vodu bez použití chemie?

Dobře si prohlédněte přiložené video. Takhle se normálně kapka vody nechová. Jedině speciální tzv. hydrofobní povrch zajistí, aby s ním voda vůbec nereagovala. Pak se kapka chová skoro jako obyčejný míč.

Představte si, že byste měli tímto materiálem potaženu koupelnu. Byl by to konec cákanců a špíny. Bohužel, současná chemie některé hydrofobní materiály vyrábí s rizikem pro životní prostředí i člověka. Dr. Jan Havlík z VŠCHT představil nové možnosti inspirované přírodou.

Souboj psychiatrů Adlera a Freuda

Sigmund Freud

Nemoc duše se rozpoznává i léčí podstatně složitěji. Zlomená noha je vidět na první pohled, zlomené duše se dá maskovat. Sigmund Freud nesmírně důkladně sledoval chování svých pacientů. Naslouchal jejich snům či obavám.

Freudův přístup a výsledky mu zajistily řadu fanoušků. Myšleno odborníků, kteří ho následovali. Pak ale došlo k nevyhnutelnému. Jeden z jeho žáků přišel s vlastním názorem. Jmenoval se Alfred Adler. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Hrabali si dinosauři nory?

Hrabal si thescelosaurus nory?

Lišky, sysly, myši a mnoho dalších živočichů si dokáže vyhrabat noru. Jde o díru v zemi sloužící jako úkryt před predátory i nepřízní počasí. Velký zájem vědců vzbudil objev nory, která obsahovala části kostry dinosaura.

Šlo o náhodu? Byla to dutina, do které se přechodně ukryl, nebo si ji cíleně vyhrabal sám? A co by tento objev znamenal pro náš pohled na vyhynutí dinosaurů? Na to jsme se ptali publicisty Vladimíra Sochy.

Zabijácké světlušky

Pohled ze stolové hory Roraima

Autor nejslavnějšího detektiva Sherlocka Holmese Sir Arthur Conan Doyle nepsal jen detektivní příběhy. Je autorem mnoha jiných knih a v žánru sci-fi zabodoval románem Ztracený svět. Vypráví o tom, že v Jižní Americe na rozlehlé náhorní plošině, která je evolučně po desítky milionů let oddělena od zbytku světa, stále žijí dinosauři.

Doyle se nechal inspirovat přírodovědcem, který místo osobně prozkoumal. Ten tvrdil, že evoluce tam šla jinou cestou. Teď 107 let od sepsání románu, se ukázalo, že minimálně na případu světlušek, měl pravdu. Ztracený svět jsme navštívili s biologem prof. Jaroslavem Petrem.

Žijí pavouci rodinným životem?

Samička Křižáka pruhovaného

Křižák pospolitý z Jižní Ameriky se na noc obejme s ostatními a vytvoří jednu velkou kouli těl. Proč to dělá? V Mexiku žijí ve větvích stromů pavouci, které domorodci používají jako mucholapky. Tito pavouci očkují své sítě kvasinkami a ty lákají mouchy.

Jihoamerická snovačka společenská si dělí práci – část komunity plodí potomky, další část se stará o mláďata. Tyto a další zajímavosti o spolupráci pavouků přináší naše četba z knihy Hmyzí rodiny a státy prof. Jana Ždárka.

Spustit audio
autor: Petr Sobotka | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související