Martin Kavka, autor Hacknuté češtiny: Na jazyk si neradi necháváme sáhnout. Je jako posvátná kráva
Kniha je výsledkem desetileté práce Martina Kavky a kolektivu autorů. „Od minulého století se na češtinu pořádně nesáhlo. Poslední pravopisná reforma se dělala v roce 1993,“ připomíná. Jaká slova se objeví jen na chvilku? Co znamenají různé zkratky? Co všechno jsme převzali z angličtiny? Jak je to s politickými výrazy? Kdy bude světový den slangu? Jak si hrají s jazykem v jiných zemích? A jak jsou na tom s češtinou jeho děti?
Do knihy autoři vybrali hravé novotvary, nad kterými čtenář žasne a zároveň se baví. „Když Ester Ledecká vyhrála na olympiádě dvě zlaté medaile, vzniklo několik slov. Třeba esterifikace, což je skvělé zvládnutí několika disciplín. Nebo ledět. To je výraz Ester Ledecké, když vyhrála o setinu sekundy zlatou.“
„O jazyku říkám, že je to divoká řeka, která si vždycky najde cestu přes bariéry. Komunisti se ho pokusili svázat zákonem. Ale nedaří se to, i když se to spoustě lidem nelíbí.“
„Na jazyk si neradi necháváme sáhnout. Myslím, že kdyby teď přišla nějaká jazyková reforma, tak máme lidi v ulicích,“ myslí si Martin Kavka, novinář a autor neortodoxního slovníku dnešní mateřštiny. „Mám pocit, že Češi, a nejen my, vnímají jazyk jako posvátnou krávu, na kterou se nesahá,“ uzavírá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
