Lubomír Kopeček: Havel i Klaus mantinely parlamentního systému ještě cítili. Přímá volba to ale změnila

„Havel, Klaus i Zeman byli velmi silné osobnosti, které měli za sebou poměrně výraznou kariéru, ať už předpolitickou nebo politickou. A všem třem samozřejmě dávala jejich kariéra poměrně velký kredit,“ všímá si v pořadu Jak to vidí… politolog Lubomír Kopeček z katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik

„U Havla šlo o kariéru disidentskou, u Klause o vedení ODS a řízení ekonomické reformy v 90. letech a u Zemana o totéž s ČSSD a jeho premiérství.“ V případě Miloše Zemana je ale podle Kopečka velmi dobře vidět, jak se přímá volba hlavy státu podepsala na prezidentském aktivismu a vztahu s vládou a parlamentem.

Mantinely parlamentního systému

„Havel a Klaus jako nepřímo volení prezidenti vycházeli z určitých mantinelů, které určila parlamentní volba. Tím, že je nevolili voliči, nemuseli jim nabízet žádný výrazně profilovaný program. V zásadě se ve svých projevech hodně obraceli na parlament,“ přibližuje politolog.

Čtěte také

Vladimíra Dvořáková: Z premiéra prezident? Není to dobře. I Zeman a Klaus si dál přivlastňovali moc vlády

„Vycházeli prostě z toho, že vláda se odvozuje od parlamentu, a nemají to být oni, kdo bude určovat podobu vládnutí.“ U Miloše Zemana je ale podle Kopečka vidět, že přímá volba leccos změnila. „Už v roce 2013 se objevilo něco, co se nám tady neustále opakuje. Snaha kandidátů nabízet svůj vlastní politický program.

Bez nabídky tohoto programu by totiž podle Kopečka snižovali svoji atraktivitu. „Nemůžou nabízet jen životní příběh, musejí nabízet i něco navíc. Výsledkem je, že je to přirozeně tlačí k tomu, aby potom zkoušeli svoje sliby z prezidentské volby naplnit. Viděli jsme to třeba u Zemana a jeho vymezování se vůči vládě Petra Nečase,“ připomíná politolog.

Z hlediska expanzivnosti výkonu funkce a prolamování hranic parlamentního režimu měl tedy jednoznačně největší vliv Miloš Zeman. „Je to člověk, který využíval mandát z přímé volby právě k tomu, aby se alespoň pokusil být ústředním bodem politického režimu se vším všudy. Problém je, že ani česká Ústava nevykládá rozsah prezidentských pravomocí zcela jasně.“

Prezident důležitější než premiér

O poloprezidentském systému se ale podle Kopečka dá debatovat i v souvislosti s Babišovými vládami. „Jeho vlády byly hodně závislé na prezidentovi jako na někom, kdo je podporoval, a na někom, kdo vlastně i určil, že Andrej Babiš bude premiérem.“

Čtěte také

Politolog Petr Just: Před volbami sílí vyhrocené emoce. Nadávky a agresi podporují i sociální sítě

Stávající vláda má nicméně poměrně silné zázemí v Poslanecké sněmovně. „Působí velmi jednotně, což samozřejmě možnosti prezidenta omezuje. Krásně je to vidět třeba na přehlasovávání prezidentských vet.“

Jako pozitivum přímé prezidentské volby vidí Kopeček to, že přitahuje pozornost. K volbám se podle průzkumů chystá jít až 70 % voličů. „Češi tím velmi žijí. Jiná věc je, k čemu to potom v praxi povede. Už teď je patrné, že někteří kandidáti výrazně rozdělují společnost. Zřejmě se tu tedy zopakuje kampaň z roku 2013 a 2018, která povede k velké polarizaci,“ uzavírá Lubomír Kopeček.