Lakování a barvení stříkací pistolí

První technologie má svá úskalí
Zatím rozšířenější je využívání stlačeného vzduchu z kompresoru, který se mísí s barvou z nádobky umístěné přímo na pistoli. Tlak vzduchu bývá podle typu kompresoru 2 až 7 barů. Díky velkému objemu vzduchu nátěrovou hmotu sice dobře rozprášíme, ovšem také mimo barvený či lakovaný předmět. Vzduchovou stříkací pistolí můžeme použít jak pro rozpouštědlové (syntetické), tak pro vodou ředitelné barvy. Pro lazury se nedoporučuje.

Natírání|foto: Elena Horálková

Druhá vykazuje lepší efektivitu
Variantou vzduchové technologie je modernější systém s označením HVLP (High Volume Low Pressure), který pro rozprášení barvy používá velký objem vzduchu, ale o nízkém tlaku (do 0,7 bar). Nástřik je ještě kvalitnější a ztráty minimální. Paprsek vycházející z takové pistole je kruhový a jeho šířku lze regulovat ve velkém rozsahu. Méně rozšířené (ale stále populárnější) je takzvané airless stříkání (čili bezvzduché). Pracujeme bez vzduchu, tedy bez použití kompresoru, využíváme tlak čerpadla. Do nádoby, ve které máme barvu na stříkání, je ponořen sací koš přístroje a výkonné čerpadlo, které podle typu dosahuje tlaku až 230 barů, žene hadicí barvu či lazuru do pistole. Odpadá seřizování poměrů vzduch/barva a s tím spojené komplikace při špatném nastavení. Seřizujeme jedině tlak, který je ovšem velmi důležitý. Tento způsob stříkání je nejen ekonomický, ale zaručuje vysokou kvalitu nástřiku. V praxi se tímto způsobem nanášejí malířské barvy, laky, lazury, krycí barvy, a to jak rozpouštědlové, tak vodou ředitelné. Tato technologie však vyžaduje důslednou opatrnost a bezpečnou manipulaci. Zásah vysokotlakým paprskem nátěrové hmoty by mohl způsobit vážně poranění.

Další rady k natírání a malování najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz