Kouká jako babinskej

14. březen 2014

Mračí se, kaboní, tváří se neurvale, výhružně, potměšile, zkrátka jako loupežník z povolání. A to Václav Babinský opravdu byl.

Jsme v pražské hospůdce U Zlaté lodi. Píše se rok plus minus 1870. Vidíte tamtoho šedivého vousatého starouška, co za džbánek piva a kozí syreček baví celou hospodu? To je on! Jeden z nejslavnějších českých loupežníků, bájemi i písněmi opěvaný Wenz z Pokratic, Josef Schmidt, Franz Mally, Anton Müller... Vlastní jménem Václav Babinský.

Údaje o roku narození pana Václava se různí. Podle jedné verze vyrůstal v chudé chatrči a neukončil ani povinnou základní šestiletou docházku. Podle druhé byl synem zámožného kováře a studoval gymnázium.

V devatenácti letech se dal na vojnu. Ale služba u dělostřelectva, ten strašný dril, to nebylo nic pro něj. Tak si zahrál na blázna. Dostal se do léčebny pro choromyslné, odtud upláchl a založil si loupežnickou bandu. V ní byla i jeho milá, Apolena Hoffmanová.

Nepolapitelný Babinský se nakonec přece jen dostal k soudu, kde ho vyslýchal mladičký praktikant František Ladislav Rieger. A to v roce 1840.

Poslechněte si ukázku z rozhlasové inscenace Přemysla Ruta, kde si Jiří Lábus zahrál Václava Babinského a Viktor Preiss Františka Palackého.

Zradili slavného lotra kumpáni, milenka Apolena, nebo udělal chybu – kdoví?

Byl obžalován z dvanácti zločinů, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů odsouzen jen za polovinu z nich. Jedna vražda, zbytek loupeže. Na dvacet let natvrdo. Na Špilberk. A to mu bylo už 44. Apolena do dvou týdnů zemřela ve vězení na souchotě.

V kmenové knize vězňů špilberského žaláře je Babinský uveden pod číslem 1042. Písař zapsal, že je „vysoké silné postavy, má hnědé vlasy, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni malé mateřské znamínko a mrká pravým okem. Tělesně zdráv, jinak velmi nebezpečný člověk, zchytralý a podnikavý. Dvakrát se pokusil o útěk.“

Václav Babinský se ve vězení skutečně napravil. Odseděl si celých 20 let a zbytek života dožil v klášteře v Řepích u Prahy, kde byla tenkrát ženská věznice. Ujaly se ho řádové sestry a zaměstnaly ho jako zahradníka.

Trpěl nespavostí, a tak se celé noci modlil za duše v očistci. Ve dne pletl košíky a rohože a rád zajížděl do okolních hospod na pivo a na kus řeči.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.