Konflikt na Ukrajině může být první vlaštovka světové války. Západ to ale nechce vidět, říká historik David Svoboda

9. srpen 2022

Rusko útočí na Ukrajinu už 167. den. Na Ukrajinu dorazily raketomety z Německa i USA. EU poslala Ukrajině finanční pomoc ve výši miliardy eur. Kam až sahají hranice spojenectví? A jaká by měla být reflexe války na Ukrajině, až jednou skončí? Historik David Svoboda se v audiozáznamu ještě zamyslí, jak se bude vyvíjet geopolitika 21. století, a vysvětlí, co podle něj tvoří podstatu ukrajinství.

„Podle mě příznivý trend trvá. Západní spoluúčast neuvadá, i když riziko tady pořád je. Zdá se mi ale, že už to začíná být trochu nudné,“ připouští v pořadu Jak to vidí... historik a ukrajinista David Svoboda.

„Ze strany Západu tomu totiž chybí sklon k pozitivnímu dramatu,“ vysvětluje. „Tedy snaha udělat něco, co by mohlo průběh války a její trvání výraznou měrou ovlivnit. Chybí snaha stát se kontrolorem a pánem situace.

Podle Davida Svobody Západ pouze přihlíží. „Kouká na to jako na zápas mravence s vosou. Neustále jsme sice svědky solidarity. Je to ale naše válka. Představa, že se pere Ukrajinec s Rusem je naprosto mylná.“

Putin proti civilizaci

Podobně to vidí i další odborníci, mezi nimi i profesor historie a mezinárodních vztahů na bostonské univerzitě Igor Lukeš. Podle něj nejde o válku Ruska proti Ukrajině ani o válku Ruska proti Západu, ale o válku Putinova Ruska proti civilizaci. „Naprosto souhlasím. Jenom bych doplnil, že to není jenom válka Putinova Ruska, ale Ruska jako takového.“

Čtěte také

Před našimi zraky se totiž odvíjí dramatická a dost možná finální etapa ruské otázky. „Tedy, co dál s Ruskem? Jak se dál bude vyvíjet poměr Ruska a Evropy, respektive právě Ruska a civilizace?“

„Tato otázka byla velmi razantně nastolena už před 100 lety bolševickou revolucí. Od té doby je Rusko aktérem, který výrazně ohrožuje a destabilizuje mezinárodní řád a humanitní principy. My si s tím ale stále nevíme rady. Nelze ale jenom sedět na gauči, chroupat chipsy a pískat to Rusům nebo Ukrajincům. Podle mého skromného mínění jde o první vlaštovku světové války.“

Solidarita s obětí?

Podle historika je to, co se nyní děje, naprosté novum. „Západ přihlíží katastrofické scenérii, kdy země s jaderným statutem a stálý člen Rady bezpečnosti OSN se sápe po krku země druhé. Navíc ještě s naprosto premoderním zdůvodněním, že slabší soused není hoden existence. To je naprosté novum, které strašlivě zasahuje do dosavadního evropského řádu.

Čtěte také

V zásadě jde o revoluci. Války se vedly vždycky. Ale to, co se dneska děje na východě, má skutečně parametry něčeho nového. A odpovídá to i slovům zmiňovaného Igora Lukeše o válce proti civilizaci.“

Podle Davida Svobody na to Západ nemůže nereagovat. „Nemůže se omezovat na minimalistické protesty a říkat, že války se holt občas protáhnou. Nikdo se neptá, co jsme odhodláni udělat, aby válka netrvala déle než dva týdny. A přitom je to v naší moci. My jsme se ale od války na Ukrajině odřízli. To, že jako Západ vykazujeme solidaritu s obětí... No, prosím. Solidaritu ale vykazujeme, i pokud jde o záplavy v Bangladéši. Neřekl bych ale, že je to úplně totéž.“

autoři: Zita Senková , David Svoboda , opa
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová