Michael Romancov: Putin touží napsat další kapitolu ruských dějin. Bude to ale opět pseudohistorický eintopf

„Vladimir Putin si 9. květen vybral jako ústřední datum v politickém kalendáři Ruska při svém nástupu do funkce v roce 2000. Dnes jde ale o něco, co má v Rusku až sakrální rozměr,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... Michael Romancov, politický geograf z Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha.

Dodává ale, že potřeba mít takové datum je přítomna u většiny zemí. „Spojené státy si neustále připomínají začátek jejich emancipační revoluce vůči Británii, čili 4. červenec. Francie se neustále odkazuje k Velké francouzské revoluci. My máme 28. říjen. Žádná z těchto zemí ale nepoužívá svůj národní svátek k tomu, aby se vymezila proti celému zbytku světa. To je ale přesně to, co se děje v Rusku.“

Oslavy vítězství

Zatímco si tedy Evropa včera připomněla 77. výročí konce druhé světové války, Rusové si připomínají svoje vítězství. „Je to možná na první pohled subtilní, ve skutečnosti ale obrovský rozdíl.“

Čtěte také

iROZHLAS

Rusové slaví 9. května něco jiného než my 8. května

Devátý květen tak tradičně bývá prostorem pro okázalou přehlídku vojenské techniky a síly v Moskvě. Boje na Ukrajině ale ukázaly trochu jinou realitu. „Průběh bojů na Ukrajině mnohé skutečně zaskočil. Ukázalo se, že ruská armáda investovala obrovské množství prostředků do vynikajícího PR, které mělo kamuflovat všechny nedostatky, o kterých se vědělo historicky, a samozřejmě i celou řadu nedostatků nových.“

Přesto Vladimir Putin nepřipouští, že by o vítězství Ruská federace přišla. „Rusové jsou vítězstvím obsedantně posedlí. Kult vítězství je tam vidět na každém rohu. To největší vítězství je samozřejmě to z roku 1945, ale když přijde na věc, připomínají se v Rusku i další vítězství – nad Napoleonem, nad Švédy, nad Poláky, nad Tatary atd... Prostě ruská veřejnost je neustále přesvědčována o tom, že vítězství je něco, co má takříkajíc v genech. O porážkách, byť jich Rusové také řadu utržili, se nemluví.“

Pokroucené dějiny

Co by tedy mohl Vladimir Putin dnes prezentovat svým spoluobčanům jako vítěz? „Úplně cokoli. Problém je v tom, že ruský veřejný prostor je strukturován jinak, než jak je tomu v jakémkoli demokratickém státě. V Rusku neexistuje opozice, která by se vymezovala vůči tomu, kdo v rukou drží moc. A proto bude možné prohlásit za úspěch úplně cokoli,“ predikuje Romancov.

Čtěte také

Ukrajinista David Svoboda: Putinova obsese Ukrajinou koření v ruském velmocenském mýtu. Historií jsou ale posedlí i Ukrajinci

„Je dost dobře možné, že se dozvíme, že Rusko zvítězilo například díky tomu, že se ruské armádě podařilo obsadit město Mariupol. Tím pádem je vlastně naplněn cíl, který si Rusové dali, a to denacifikovat Ukrajinu a osvobodit doněckou a luhanskou oblast.“

Ať bude scénář jakýkoli, není pochyb o tom, že Vladimir Putin má tendenci napsat další kapitolu ruských dějin. Podle Romancova ji ale bude psát s největší pravděpodobností způsobem, kterým se celé jeho prezidentství vyznačuje. „To znamená, že si z dějin, ať už Ruska nebo světa, vybere libovolné okamžiky a z nich vytvoří pseudohistorický eintopf. Ten pak předloží ruské veřejnosti, která to v zásadě bez odporu zkonzumuje a jeho političtí podporovatelé to budou nadšeně replikovat.“

„Bude to jako třeba ve filmu. Problém je, že když někdo natočí kasovní trhák, kde je historická akurátnost upozaděna, není to zároveň hlava státu, která prostřednictvím něčeho, co je ukazováno v kinech nebo na televizních obrazovkách, deformuje smýšlení všech lidí ve státě ve svůj prospěch. Ale toto je něco, co se v Rusku děje naprosto běžně.“