Jan Hanák, Jan Gogola ml.: Poločas věčnosti

Poločas věčnosti (reálné foto)
Poločas věčnosti (reálné foto)

„My jsme se líbali pořád. Aj venku. A v nemocnici do posledního dňa. Jak tak mohli druzí byt, bez toho?“ Poznamenává paní Novotná o svém šedesátiletém manželství. Mezní partnerské situace jako příležitost k úvaze nad tím, jestli dokážeme skloubit víru v sebe s vírou v to, co nás přesahuje. Jak být v dnešní tekuté době spolu? Kněz Honza zve Honzu volnomyšlenkáře na návštěvu k lidem, jejichž životní příběhy jsou svědectvím zápasu o štěstí mezi světem osobním a nadosobním.

Čtvrtá návštěva nazvaná Poločas věčnosti celou sérii Poločasy již svým titulem příznačně uzavírá. Ocitáme se v kuchyni hanáckého venkovského stavení, u stolu s paní Novotnou, její dcerou a s manželem vnučky, která se setkání kvůli nemoci nemohla zúčastnit. Zároveň se ovšem nacházíme u stolu z jiného času, a to v polovině minulého století, kde často intimní vyprávění paní Novotné začíná rázovitým popisem toho, v jak tvrdých až dramatických sociálně-politických podmínkách se tehdy žilo. Jak hlásili soudruzi z vesnice v místním rozhlase, kdo bude viset nebo jak se chodilo na rodinný výlet tak leda s motykou na pole a jaký vliv měly tyto reálie i na podobu tehdejších i následných partnerských vztahů.

Poločas věčnosti (reálné foto)

Historie vesnice se zde prolíná s historií manželů Novotných, které nakonec ani smrt nerozdělila a to navzdory tomu, že počátek jejich vztahu byl duchem doby poznamenán. Pan Novotný, který před pár lety zemřel, totiž žije nadále nejen v srdci jeho ženy, ale spolu s ní také ve vědomí potomků a to způsobem, který jim napomohl mimo jiné k tomu, aby se vyrovnali i snad s nejtěžší možnou životní zkouškou. Ostatně leitmotivem celého tohoto dílu je východisko, že i smrt jako taková může být poločasem a tedy nikoliv koncem, nýbrž proměnou. A přesvědčivým zpřítomněním tohoto vztahu ke světu je díky otevřenému a situačnímu podání odžitých zkušeností právě svědectví rodiny paní Novotné.

Vnímavou, ale také pochybovačnou, dvojici hostů tvoří na první pohled nesourodá autorská konstelace tvořená knězem Hanákem a volnomyšlenkářem Gogolou. Ti se ovšem rozhodli pro společné dílo právě z důvodu této postojové rozdílnosti. Chtějí tím totiž demonstrovat nejen schopnost být v dnešní osobně i společensky rozpolcené době navzdory jinakosti spolu, ale jde tady také o to, že právě prostřednictvím odlišnosti má smysl se potkávat, jestliže nemíníme žít už jen prožité.

Poločas věčnosti (reálné foto)

Gogola vnímal tuto spolupráci jako prověření toho, kdy se  požadavek osobní svobody může stát neschopností zažívat nadosobní hodnoty,  pro Hanáka zde šlo zase o výzvu stanout tváří v tvář situacím, které můžeme z hlediska křesťanského systému hodnot považovat za hraniční. Kromě jiného se tak přitom ukázalo, že svět zdánlivě konzervativní může mít s životem liberálním společného více, než se na první pohled jeví. A posluchač, ať už věřící či ateista, má díky těmto autorským perspektivám možnost přemítat nad tím, jakým způsobem skloubit svobodu a řád tak, aby člověk dokázal žít v dlouhodobých vztazích, které naplňují, aniž by byly vycpané něčím formálním. Z jedinečné povahy natočených osudů přitom vyplývá, že se zde nejedná o ambici předložit  manuál na život, nýbrž představit ambivalentní životní zkušenosti jako přihrávky k úvaze nad tím, jakou životní roli může v mezilidských vztazích hrát každý z nás.

V jednotlivých dílech této série se jeho aktéři vztahují k zásadní životní proměně, která je vždy okamžikem poločasu: něco jsme zažili a něco jiného nás očekává. Hanák s Gogolou nás berou na návštěvy intenzivních příběhů o podobách různých poločasů s jednou otázkou: jak zažít a přežít změnu.  

Spustit audio
autoři: Jan Hanák, Jan Gogola ml.

Související