Poločas samoty. Jak být v dnešní době spolu? První dokument ze čtyřdílné série Poločasy

„Není to správný, já si to uvědomuju. Ale neudělat to, nebylo by to. Jezdí na kole jako Chiron, je hrozně šikovnej. Nebyl by. Co bych měla jako udělat?“ poznamenává 45letá svobodná matka a gynekoložka, která žije v neobvyklé vztahové konstelaci.

V její otevřené a zároveň intimní výpovědi se dozvíte o příčinách partnerských anabází ústících v osamění. A taky o tom, jaké řešení na cestě z této samoty nakonec zvolila. Nejednoznačné a naléhavé vyznění má přitom i její reflexe vlastní gynekologické praxe jako věřící lékařky.

Později se ocitnete na výletě rozvedených žen (taky doktorek) a jejich dětí. Ve společenství, kam dlouhodobě patří i ústřední protagonistka. Setkání s nimi je příležitostí zamyslet se nad partnerskými vztahy v dalších konkrétních i zobecňujících souvislostech.

Taky jejich svědectví o prožité zkušenosti má výrazně osobní charakter. Jde o místy až bolestnou bilanci, ze které zároveň vyplývá možnost, jak životní krizi zpracovat a řešit.

Dva odlišné pohledy

Otázky nicméně přetrvávají. A to zjevné i tušené. Ty explicitní klade na první pohled nesourodá autorská dvojice tvořená knězem Hanákem a volnomyšlenkářem Gogolou. Ti se ovšem rozhodli pro společné dílo právě z důvodu této postojové rozdílnosti.

Demonstrují tím schopnost být v dnešní osobně i společensky rozpolcené době navzdory jinakosti spolu. Ale jde tady taky o zpřítomnění situace, že to může být právě odlišnost, prostřednictvím které má smysl se potkávat, jestliže nemíníme žít už jen to prožité.

Jak skloubit svobodu a řád

Gogola vnímal tuto spolupráci jako prověření toho, kdy se požadavek osobní svobody může stát neschopností zažívat nadosobní hodnoty. Pro Hanáka šlo o výzvu stanout tváří v tvář situacím, které lze z hlediska křesťanského systému hodnot považovat za hraniční.

Kromě jiného se tak přitom ukázalo, že svět zdánlivě konzervativní může mít s životem liberálním společného víc, než se na první pohled jeví. A posluchač, ať už věřící nebo ateista, má díky těmto autorským perspektivám možnost přemítat nad tím, jak skloubit svobodu a řád tak, aby člověk dokázal žít v dlouhodobých vztazích, které naplňují, aniž by byly něčím formálním vycpané.

Manuál na život

Z jedinečné povahy natočených osudů přitom vyplývá, že se zde nejedná o ambici předložit manuál na život, ale představit ambivalentní životní zkušenosti jako přihrávky k úvaze nad tím, jakou životní roli může v mezilidských vztazích hrát každý z nás.