Jak to vidí Václav Cílek - 15.10.

15. říjen 2009

Čtvrtečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl geolog, klimatolog, spisovatel nebo filozof RNDr. Václav Cílek CSc. V článku opět nabízíme needitovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc. ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pravidelném pořadu Jak to vidí ... vítám Václava Cílka, který je geologem, ale také klimatologem a zabývá se dalšími obory a dnes budeme mluvit o firemní zodpovědnosti. Takže nejprve dobrý den, vítejte.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
Dobrý den.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkám firemní zodpovědnost. Já, když jste mi toto téma navrhl, tak jsem si vybavila rozhovor se světovým producentem Norbertem Auerbachem, který, když byl tady ve studiu, tak říkal, že manažer firmy by měl mít zodpovědnost za své zaměstnance, myslet na ně vlastně dnem i nocí, a to nejen za své zaměstnance, ale i za své rodiny a jejich psy a tak podobně, a pak jsem zjistila, že to ta firemní zodpovědnost není právě tohleto, co se mně vybavilo. Takže, co to je firemní zodpovědnost?

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
Možná začít tím slovem, a pak vlastně začít takovou tou úvahou, kde v tomto světě je zodpovědnost nebo odpovědnost. Oni to slovo "zodpovědnost", to je takový to, tam je to zdvojený "z" a "od", jo, takže je to takový jako silnější, takže cítíme, že třeba bachař má zodpovědnost za vězně, jo, ale my jsme odpovědní, já nevím, třeba našim zaměstnavatelům nebo něco takovýho. Takže to je jenom teda kvůli takovýmu slovu. Když se podíváme kolem sebe, tak máme často takovej pocit, řekl bych, institucializované neodpovědnosti, jo, jako banky, víme všichni, co provedla část bank nebo většina bank, že jo, já radši se ani neobracím, že jo, na vrcholnou politiku, na všechny předčasné volby a pády vlád uprostřed toho, když, když vedeme Evropskou unii, takže nemluvím vlastně ani o policii, která neodpovědně nevyšetřuje, že jo, takový ty věci korupční, který nás štvou všechny, takže my jsme vlastně obklopeni, řekl bych, čím dál tím větším oblakem obecné institu ..., obecné neodpovědnosti, která teda v podstatě pramení téměř z povahy velkých firem, ministerstev a v podstatě i politických stran. Takže, kde ta odpovědnost je? V každém případě máme víc odpovědnosti teďka sami za sebe. Já nevím, příklad je ten, že si musíme líp dávat, větší dávat pozor na peníze a lépe investovat, protože jsme zjistili, že ti bankéři to za nás neudělají, že jo. Máme čím dál tím větší odpovědnost za své zdraví, protože prostě ta tendence všude na světě je, abychom platili víc peněz jako za zdraví a vyplatí se investice do zdraví, dokud jsme mladí, protože bůhví, jak na to budeme shánět ty peníze těch 30 nebo 50 let a dobrým důkazem je vlastně ta Amerika, kde zhruba, já nevím, 50 milionů lidí nedosáhne na pořádnou zdravotní péči a nemá na to a nemá na zubaře třeba často, jo, takže, takže určitě část odpovědnosti spočívá na nás jako samotných. Další jako věc je ta, že některý firmy nebo organizace, jo, se snaží být odpovědný, i když to nemají jako, i když to jde proti jejich zájmům, jo. To znamená, většina firem, v podstatě všechny firmy existují proto, aby vydělávaly peníze, odpovídají svým akcionářům, tím se většinou jako hájí, jo, že musí vydělávat prostě peníze pro to, aby jim mohly odvést co největší dividendy. A když se zase na to podíváme v dlouhodobým měřítku, tak ty firmy by měly mít zájem o vytvoření stabilního prostředí, aby těm akcionářům ty peníze nedávaly ty první tři roky poměrně vysoký, a pak už vůbec žádný, že jo, ale aby jim je dávaly prostě dalších 20 nebo 30 let, jo, kdyby někdo měl náhodou akcie, že jo, některé letecké společnosti, tak asi dobře jako ví, ví, o čem mluvím. Takže v zájmu doopravdy jako velkých firem v takovým tom možná druhým až třetím, nikoli na prvním místě, je vytvářet kolem sebe stabilní prostředí, ve kterém ty firmy můžou nějakým způsobem fungovat a rozvíjet se třeba s nějakými pohyby nahoru a dolů. A z toho se vyvinul už zhruba před dvaceti lety ten koncept té firemní společenské odpovědnosti. Ono se o tom často mluví v tom anglickém slově, to "social corporate responsibility" - sociální korporátní ..., korpus je tělo, jo, to znamená, ono se to de facto týká každé organizace a "responsibility" je takovým doslovným skorem překladem ta, toho slova "odpovědnost", jo a já se vždycky dívám na to, co ty, co slova znamenají. Takže "responsibility", to "re" je pochopitelně ten opakovaný děj, jo, rekreace, rekultivace, je to nastolení nějakého stavu, a pak je takovej ten základ, to "spons", jo, to slyšíme ve slově "sponzor", sponzorium", jo a v angličtině, v anglickejch entomologickejch slovnících je to blízko výrazu "spaus", což znamená "partner", jako "životní partner" anebo i "spontánní". A teďka, co z těchhletěch slov jako, jako odpovídá? To spontánní je dělat něco podle vlastní vůle, jo, podle toho, jak vás to vlastně zrovna napadne, to znamená, je v tom jako dobrovolnost, je v tom jako vaše vlastní rozhodnutí, ale v tom základu "spons" je ty slova a ta slovní spojení historicky vždycky znamenají nějaký typ smlouvy, nějakou jistotu a nějakou ochranu, jo. To znamená, firma, která praktikuje tu společenskou odpovědnost, tak je to vždycky jako podle jejího vlastního rozhodnutí, ale je to dlouhodobý, je to druh smlouvy, která přináší nějakou jistotu a ta odpovědnost je doopravdy jako, je to určitá reakce, tedy odpověď na ty, na potřeby společnosti, jo a ta reakce v sobě obsahuje ten prvek jistoty a ochrany a zároveň je dobrovolná. To je slovo a teďka, co to znamená konkrétně. Včera byla v Praze poměrně jako velká konference na tohleto téma. Téhleté konference se zúčastnili jednak zástupci nevládních organizací, jednak prostě ekonomové, jednak tady manažeři většinou ve vyšších funkcích firem, vlastně nevím, jestli smím v rádiu jmenovat firmy, tak já je nebudu jmenovat, jo a bylo to docela jako zajímavý. Nevládní organizace, které věčně bojují s tím, že nemají peníze, vlastně říkaly ano, vaše firma, existuje jedna velká firma, která dává 30 % svých zisků jako v rámci společenské odpovědnosti své, jo, u většiny firem je to třeba mezi jedním, dvou, dvěma nebo třema procenty a řada firem to úplně jako odmítá, takže nevládky by chtěly, aby de facto jako automaticky dostávaly od těch firem prostě víc peněz, jo, ale ta odpovědnost je, jak se ukázalo, pochopitelně jako něco úplně jinýho. Není to tahleta běžná charita. To je jenom jako, takovej jako základ, ale je-li nějaká banka společensky odpovědná, pak se zejména má starat o peníze svých klientů odpovědným způsobem, jo. Je-li automobilka odpovědná, pak zejména teda má vyrábět jako skutečně jako dobrý automobily, který nejsou předražený a který jsou bezpečný. A přitom teda má sledovat několik dalších cílů, že jo a ty firmy to většinou jako sledují. Taková jako první věc jsou úspory energií, protože se očekává, že třeba ... těch deseti let ta energie bude dražší a že nejvíc vlastně stejně životní prostředí poškozují ty skleníkové plyny, takže úspory energie. Ono to jde i s ekonomikou tý firmy a zároveň je to společensky odpovědné chování. Druhá taková jako věc je dávat si pozor, od koho berete výrobky, jo, abyste, aby člověk nebral z nějakého režimu, kterému já říkám prostě otrokářská demokracie, jo, kterej má nějaký prvky, myslím tím asijský státy, jo, který má sice jakýsi prvky prostě veřejné diskuse a zároveň ti dělníci teda nebo děti dřou, dřou jako blázni, a potom, já myslím, že ty firmy mají přinášet nějakou taky pozitivní zprávu jako o světě, jo, takovej jako, řekl bych skorem, jako šířit dobrou náladu, tedy nikoli tím, že se budou usmívat, že jo, ale tím, že ti spotřebitelé budou mít, řekl bych, rozumnou jistotu, že ten výrobek, kterej kupují, je kvalitní a není předražený vlastně. Je v tom ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je takový ideál, ale myslíte, že to tak skutečně funguje? Vy jste před chvílí řekl, že většina těch firem to dělá. Možná, že to ještě není tak moc vidět, nebo že třeba ty kroky ještě nejsou tak zásadní. Jak to je ve skutečnosti?

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
Pochopitelně, že jo. Firmy často jako buďto to úplně odmítnou, že to je jako blbost, že prostě doopravdy jako akcionáři chtějí, aby se staraly o ty zisky, nebo firmy, protože se to holt musí. Ono je to cosi jako "fair trade", to znamená "spravedlivý obchod", že jo, nebo sledování ekologický stopy, jo, tak a přichází to ze Západu, přichází to ze strany těch velkejch globálních společností, takže ty firmy holt si řeknou: teda ty český pobočky, dělá to ústředí, musíme to nějakým způsobem předstírat taky.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je hezký slovo předstírat.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
No, já jsem o tom právě včera schválně mluvil, protože, víte, já jsem od 90. let pracoval s firmama, který vlastně těžily třeba vápencový lomy a tyhlety firmy, třeba, já nevím, v Koněprusích a tak dále, byly nucené, protože tehdy to bylo, ono to je dodneška, v rámci chráněné krajinné oblasti, to znamená chráněná krajinná oblast povoluje třeba rozvoj dalšího lomu. Takže tyhlety firmy byly nucené předstírat ekologické kroky a já myslím, že to předstírání je úplně nádherná a skvělá věc, protože ve většině případů, co já jsem zažil, těm firmám se to zalíbí, jo a ono to funguje tak, já jsem to viděl prostě jako leckde, že prostě najednou přijde někdo, většinou jsou to ženy teda, jako typu sekretářek nebo kresliček nebo někdo z takovýho toho nižšího ranku té firmy, jo a teďka jako obdivně přijdou a řeknou: No, tak to se vám jako fakticky povedlo, jo, takže z toho předstírání najednou tý firmě se to začne jako líbit, protože má pozitivní odezvu, to je to šíření té pozitivní nálady teda, a pak to jde dál a ony začnou bejt pyšný na to, jak ten lom pěkně rekultivovaly, nebo na jakoukoli prostě jinou akci, ukážou to veřejnosti, mají pěknou odezvu od veřejnosti a tahleta věc se posléze zabuduje do firemní kultury, jo. Já nevím přesně, jestli se to té firmě vyplatí nebo ne, jo. Já tady nejsem od toho, abych říkal, jako společenská odpovědnost firemní je prostě skvělá věc, všichni to tak dělejte, musíme to tak dělat, jinak se ten svět zhroutí. To mně prostě ani nehne. Včera mně přišla být zajímavá jako jedna věc, že já mám tak jako ve zvyku si prohlížet lidi, to je takovej jako zvyk kulturního antropologa, jdete třeba do televize, tak víte, že jdete do území pravděpodobně nepřátelského kmene nebo prostě nějakého minimálně mocného kmene, že jo, ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Až, až tak to vnímáte?

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
... takže se díváte prostě, jak jsou ti lidi ozbrojeni a tyhlety jako věci, že jo, protože jako doopravdy ty profesní skupiny jsou často jako odlišný a mým studentům, kteří hodně vlastně cestují, říkám, když nevíte, v jakém místě jste, týká se to třeba jako mladých amerických studentů nebo studentek, že jo, tak jako taková první věc těch, v prostoru města je, podívejte se, jakej je poměr mužů a žen okolo vás, jo a když uvidíte dost žen, nebo když uvidíte osamělý ženy, který si klidně seděj na lavičce, tak víte, že ten prostor je bezpečný vlastně, nebo do určitý míry jako bezpečný. Takže mně z toho zůstalo takový jako automatický, takový jako dělání poměrů. A včera na téhleté vlastně konferenci o tom "social corporate responsibility", o té firemní odpovědnosti, abych to říkal správně, jsem najednou si všimnul, že bylo o trošku víc žen než mužů a že tam téměř scházeli staří lidé, jo, jako kdyby ti o tohleto už jako neměli zájem. Takže pro mně je to ..., spíš jsem měl jako pocit, že se dívám jako do tváře těch lidí, kteří znamenají kousek tý budoucnosti. A má to dvě formy, jo, jednak prostě ta firemní odpovědnost, jak je to nový koncept, tak víc oslovuje v této fázi ty mladší lidi teda, kteří to aktivně v těch firmách dělají, jo, protože oni jako ti mladí lidi, přese všechno chtějí pracovat v solidních firmách, jo, jako nechtějí pracovat pro nějaký vydřiduchy divný, jo, nebo mnoho z nich, pokud si mohou vybrat teda a druhá věc mně tam jako překvapilo to množství takových jako, řekl bych, emancipovaných, chytrých, nadaných jako žen a víte, jako v sociologii druhé půlky 20. století se hovoří o třech velkých hnutích a o třech velkých knihách, které něco znamenaly a všechny napsaly ženy, jo, takže první byla Betty Friedanová, ta Feminine Mystique, o postavení žen, jsme v půlce 60. let, kdy ona hrozně krásně ukazuje, jak ten ženskej svět vytvořili muži, kteří po tý druhý světový válce se vraceli vlastně do, do domovů a chtěli mít ty krásný upravený ženy v tom jako svým, svým domě a tak a plno elektrickejch spotřebičů, takže vytvořili určitej ideál americký ženy a tím, jak se postupně stali šéfredaktorama ženskech časopisů, který ty ženský četly prostě, poměrně pitomě, ale budiž, jo, se to vždycky opakuje, tak vlastně ty ženy indoktrinovali svým viděním světa, ty na přistoupily a najednou byly nespokojený. Takže Friedanová prostě odkryla tuhletu věc. Druhý člověk byla Jane Jacobsová. Ta napsala tehdy nesmírně vlivnou knihu Smrt a umírání amerických měst. A ta si zase všímala, jsme zase nějak v roce 63, 65, jo, těch suburbií, nedostatku společenskýho života, to, co dneska tak jako slýcháváme, ty zelený vdovy, jo, ty prostě izolovaný ženský v těch pěknejch prostě zase jako domech, rozpadu města zevnitř, kdy to město se vyprazdňuje, to jsou ty americké diskuse z roku 65, my ji dneska vedeme se zpožděním padesáti let a pomaloučku nám to dochází, tomu vůbec jako nerozumím. Nicméně Jane Jacobsová doopravdy od té doby pro vždy nastavila takovej jako parametr města, který je pro život, jo, města, kde se dá chodit s kočárkem, jo, prostě tohleto. A třetí paní byla Rachel Carsonová, to byla žena, která původně se zabývala mořskou biologií a při výzkumu zejména ptáků a pobřeží si všimla jevu, které nazvala "tiché jaro". Díky DDT, zejména teda na severu, prostě došlo k decimování populací ptáků a k ohrožení mořskýho života. Takže tihleti tři vědci, jak ty ženy mají v náplni své práce, že jo, péči o rodinu a péči o svět, tak ty doopravdy proměnily, jo, jako naše vnímání. A tady na té konferenci jsem měl pocit, že se děje vlastně něco podobnýho, když jsem viděl těch, dejme tomu 55 % žen a 45 % mužů, a zase ten typ prostě žen, který já jsem jako znal z popisu vlastně z tý Ameriky, tak jsem doopravdy měl pocit, že ať už se firmy prostě tomu brání, nebo nebrání, takže je to kus světa, kterej vlastně přichází, a pokud bude krize pokračovat, a pokud bude, já si myslím, že nějakým způsobem tedy ano, že jo a v každým případě o bude krize konzumu, protože konzum tahnou americký domácnosti a ty už teďka jako viditelně nemají na tak jako velký nákupy a budou to prostě muset omezovat a tím, jak to budou muset omezovat jako nedobrovolně, tak z toho udělají nějakou novou ideologii šetrnosti, která se posléze k nám rozšíří, je to ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za padesát let.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
No a dřív v tomhletom případě, tak firmy budou prostě nuceny volit nějakou prostě, nějaký nový typ strategie a ty firmy, který to zachytějí teďka, tak si myslím, že budou trošku ve výhodě, a to ne v tý výhodě, že by jim to teďka přineslo nějaký peníze, teda, jo, ale ve výhodě, že vyhmátnou, jaký budou potřeby, potřeby společnosti.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
My, když jste mluvil o té firemní zodpovědnosti, tak jste mluvil o té filantropii, ekologii a já jsem se dočetla, že tam patří i třeba transparentnost, odmítnutí korupce, dobré vztahy se zákazníky a tak podobně. Byla i o tom řeč na konferenci?

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
S transparentností v českým prostředí začíná být čím dál tím větší problém, protože mnoho těchhletěch firem potřebuje státní zakázky. Jedna z věcí, která tam včera zazněla, která mne doopravdy jako oslovila, o který já teda teďka hodně přemejšlím, je, že vždycky nejméně transparentní a s největšíma problémama ... největší problémy přinášejí firmy, které jsou napůl privátní a napůl státní a že jo, my bysme sice mohli jmenovat třeba některé velké energetické kolosy, já myslím, že se tady jmenovat jako nemá, ale podobně to bylo i v Americe, kdy některé banky měly podstatně silnější státní zázemí, takže si mohly dovolit víc riskovat a měly snazší přístup k úvěrům. Takže v českém prostředí, pokud firma chce získat státní zakázku, tak se obávám, že nemůže být zcela transparentní, jo, ale že to není na straně firmy, že i ty ... řada firem by to radši hrála prostě čestně a otevřeně, nebo nějak prostě na základě třeba domluvy více firem, jo, ale že jí to prostředí vlastně neumožňuje. A co se týče, že jo, zákazníků, tak některé firmy, já přesně vím, o kterých mluvím, jo, ale jak se prostě bojím jmenovat, tak já to vlastně nemůžu říct, tak mají takovej vlastně kodex té sociální odpovědnosti. Neříkám, že ho vždycky jako dodržují, jo, ale očekává se ..., třeba mají tam takovou jako větu, že zákazníkovi se nevnutí výrobek, který nepotřebuje, jo a že to je prostě zakotvený a tyhlety firmy očekávají, že v měřítku, dejme tomu, pěti nebo deseti let, teďka je to zatím jakoby ještě jedno, jo, lidi se na to neumí dívat, neumí diferencovat, neumí diferencovat vysokoškolské tituly, to se teďka velice rychle změní, že jo a ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doufejme.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
No, já myslím, že už jako, že už se ..., že už je k tomu našlápnuto teda jo, tím spíš, jak se proslýchá, že jo, že něco podobného jako Západočeskou univerzitu potkalo další dvě vysoké školy, takže Západočeská univerzita může být pravděpodobně ... je jenom takovým jako vrškem ledovce, že jako ty, ten skandál buďto utichne, anebo bude dál pokračovat, minimálně najde další školy, které opět nemohu jmenovat. No, takže lidi taková ta jako krize a možná i ten nedostatek té politické nebo ekonomické neodpovědnosti, která nás obklopuje, začne nutit uvažovat víc odpovědně a podporovat firmy, které odpovědně uvažují. Je to doopravdy běh na dlouhou trasu teda. Reklama na to neslyší, zákazníci na to většinou neslyší, ale, ale je to tady a já jsem přesvědčenej, že tomu bude doopravdy patřit ten, ten kus tý budoucnosti.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak kéž ten váš optimismus je skutečností. Na návštěvě v dnešním pořadu Jak to vidí ... je geolog Václav Cílek.
Abychom s geologem Václavem Cílkem v dnešním pořadu Jak to vidí ... neskončili závažným tématem, tak se podíváme ...

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
To se nesmí, ano.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
To se nesmí? Může, ale trochu to přeci jenom odlehčíme. Podíváme se do přírody a možná do takového tajemna, protože vy natáčíte seriál o magických kopcích. Máte z toho také zajímavé postřehy, tak čeho se týkají?

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
No, já ten seriál, že jo, dělá to pan režisér Slunéčko a natáčím to s Květou Fialovou, takže většina mých postřehů se buďto týká těch kopců nebo Květy Fialové, která je ve svých osmdesáti letech jako neuvěřitelná žena tím, že hrozně vydrží, tím, že je nesmírně jako pracovitá, tako zabejčitá a vůbec si nestěžuje, a to je po té profesionální stránce a jinak jako ona je typ ženy, kterou člověk normálně běžně nepotkává, protože ona v sobě obsahuje jako, řekl bych, škálu, která by vydala na několik pozoruhodných žen, jo. Začíná to takovou tou polohou, jak to hrála, ty travičky a prostitutky a takový prostě, jako ty děvky a pokračuje to prostě po takovou jako tu, tu kněžnu, že jo, takový jako starostlivý typy, jo a končí to takovou jako subtilní buddhistickou jako vílou, že jo. Takže o ní nikdy, u ní nikdy nevíte, co prostě řekne. Tak jako většinou řekne, že to je krása a myslí to naprosto vážně a někdy prostě nad některýma scenériema se téměř jako rozpláče, anebo naopak se dostane do té polohy teda té travičky, jo a začne líčit způsoby, jakými je možné zbavit se manžela, jo, anebo prostě se na vás podívá a řekne třeba: "Vy heterosexuálové, vás by měli střílet," jo, takže jako tímhletím způsobem spolu nějak jako ...

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spolupracujete.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
... spolupracujeme.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spolupůsobíte.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
No, teďka jsme byli v Českém ráji na troskách, tam byla, ona má hrozně ráda zvířata, takže byla taková jako hezká scéna, že tam byli koně, že jo, takže Květa volá: "Zastavte, zastavte," protože ona potřebuje vždycky bez ohledu na elektrické ohradníky, že jo, k těm zvířatům jako přistupovat, že jo a nakonec jako, že jo, s těma koněma se tam nějak jako muchluje teda a přijde farmář a fedruje nám čtyři jablka, abysme těm koňům vlastně měli co dát, já teda uzmu jedno jablko, začnu ho jíst, Květa se na mně vyčítavě dívá, že jako koňům tady jako žeru to jablko teda, že jo, jo a teďka podlehne takový jako euforický až jako hysterický náladě, to jablko, aby to ty zvířata dostala skutečně, tak jako mrskne, trefí ovci do hlavy, ta si jako tak jako jemně jako hekne, že jo, jablka jsou spotřebovaný, že jo, tak já dám to svoje a už posílá produkci pro další čtyři jablka teda, jo a takhle se scenérie jako opakuje a když si odpoledne vytáhnu své vlastní jablko, protože den je krátký a my nemáme čas na oběd, což je taky docela jako ... mluví hodně pro tu Květu, teda skutečně, co jako vydrží, jo, jako často bez čaje, bez kávy, bez jídla, nebo bez většího jídla celej den od rána do večera to táhnout, tak jako se na mně jako oboří a říká: "Ty mrcho, jo, to jablko jsi měl dát tomu koňovi! Tys mu ho ukradl, jo, ..." takže já se jí snažím říct podobným tónem, teda s podobným označením, za které se teda někdy pak už stydím, že jo, vysvětlit, že to je jablko, které jsem si koupil, abych měl vůbec co k obědu k těm preclíkům, které vydrží ... a takže to je jeden zážitek ... teda je Květa Fialová v akci, až teda skutečně po tu krásnou, mírnou, jako, jako buddhistickou, takovou jako starostlivou jako polohu, jo. Navíc ta její rodina je taková jako starobuddhistická, protože ono se to s nima táhne od 20. let, když maminka byla někde v lágru, že jo, na Sibiři a tak. A pak dál je zážitek samotný těch kopců. Je prostě hrozně pěkný během relativně krátký doby navštívit všechny ty vrchy, prostě ten Říp, Blaník, Malej Blaník nebo na Sněžce já jsem byl poprvé po mnoha letech teda, ustrnul jsem, kolik je v Krkonoších nových cest, jo, nových domů. Úplně ..., já už jsem do těch Krkonoš dávno přestal chtít jezdit kvůli tomu, že ty hory jsou jako hodně zničený, ale i přesto zničení jsou furt jako nesmírně krásný a jste v tom Obřím dole pod tou Sněžkou. Tam se dá dneska zalézt díky jeskyňáři Radkovi Tázlerovi do dolu, kterej je zhruba sto metrů hlubokej, nedá se to celý prolézt, jsou tam obrovský komory po těžbě arsenu, yperitu, takže takovej jako hezkej komplexní zážitek je dostat se jednak pod Sněžku, jako ke kořenům tý hory a jednak potom nahoru na tu horu a vlastně i uvažovat o tom, třeba, že ta stará lanovka by tam měla zůstat zachovaná, protože na tu Sněžku jezdí tolik lidí, že když tam bude jiná lanovka, třeba kabinová, která má mít údajně stejnou kapacitu, tak vlastně nemá stejnou kapacitu, protože kabinová lanovka může jezdit furt a sedačková ne. Tak jenom takhle jako střídáme ty polohy jako okouzlení z hor a okouzlení z Květy Fialové.

Zuzana VOJTÍŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes byl na návštěvě v pořadu Jak to vidí ... geolog Václav Cílek a vy se k tomuto pořadu můžete navrátit buď dnes večer po 23. hodině, anebo na internetových stránkách s adresou www.rozhlas.cz/praha. Děkuji za návštěvu a přeji hezký den. Na slyšenou.

RNDr. Václav CÍLEK CSc., geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, externí spolupracovník Redakce denního vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha
--------------------
Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.